Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vlny dosahovaly v noci na středu 16. října výšky půldruhého metru a lidé byli po třech dnech na moři unavení.
Poté, co zazvonil nouzový telefon, se do libyjských teritoriálních vod vydala záchranná loď Nadir, které trvala cesta dalších 13 hodin. Následně záchranáři vyzvedli z gumového člunu 71 lidí, mezi nimiž byly i čtyři děti.
V tomto případě měli běženci mířící na italský ostrov Lampedusa štěstí, mnoho podobných plaveb ale končí tragicky. Jen letos se ve Středozemním moři podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) utopilo nejméně 1261 lidí.
Právě Libye a sousední Tunisko se v uplynulých letech staly hlavními tranzitními zeměmi pro migranty ze subsaharské Afriky. Když letos italská premiérka Giorgia Meloniová ohlásila poměrně prudký pokles migrantů přijíždějících k italským břehům (z Libye jich meziročně dorazilo o 47 procent méně), vysloužila si v nejedné evropské metropoli obdiv.
Řada států chce také následovat příklad v outsourcování azylových procedur, kdy se Itálie dohodla s Albánií, že proces předcházející udělení azylu bude probíhat ve zvláštních zařízeních na jejím území. Hned první várka migrantů poslaných do Albánie se ovšem musela kvůli rozhodnutí soudu vrátit.
Summit EU a migrace
Unijní lídři ve čtvrtek Polsku a dalším zemím, přes které se do EU snaží posílat migranty režimy v Minsku a Moskvě v rámci hybridní války proti Západu, kývli na omezení práva na azyl.
„Rusko a Bělorusko ani další země nesmějí zneužívat naše hodnoty, včetně práva na azyl,“ stojí v závěrech s dovětkem, že „mimořádné situace si žádají přiměřená opatření“. Právě tato věta má vycházet vstříc Tuskově plánu na omezení práva na žádost o azyl.
„Máme jasno v tom, že pokud jsou taková řešení dočasná a proporcionální, což jsme viděli v případě Finska a baltských zemí, pohybují se v právním rámci,“ řekla pak o plánu polské vlády šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Neziskové organizace naproti tomu kritizovaly posílání peněz tuniské vládě, která zbídačené migranty vytlačovala do pouště, stejně jako libyjským warlordům. Ti zase provozují detenční centra, v nichž za nelidských podmínek drží tisíce lidí.
V Libyi se situace díky italským penězům skutečně nelepší, právě naopak. Letos v březnu oznámila IOM šokující objev – masový hrob na jihozápadě země ukrýval ostatky 65 lidí, které v poušti zřejmě zabili či zanechali pašeráci lidí. Jen o týden dříve se dalších šest desítek lidí utopilo ve Středozemním moři, když se s nimi převrhl gumový člun.
Evropa příčiny migrace neřeší
„Situace s migranty je bohužel ještě horší než dříve. Libye nyní nemá kapacity na to, aby s problémem mohla něco dělat, a hranice jsou otevřené a prostupné, což nahrává pašerákům,“ řekla Seznam Zprávám Fatima Salim Nasrová z organizace Centrum pro humanitární dialog, která v minulých dnech navštívila Česko v rámci Ministerstvem zahraničí pořádané akce Cool Czechia.
„Migranti jsou vystaveni nelidským podmínkám a Evropa se soustředí jen na to, jak omezit migraci, ne už ale na její příčiny,“ dodala.
V Libyi jsou nyní podle Nasrové zhruba dva miliony běženců. „Je to obrovský problém, který ještě zhoršilo vypuknutí války v Súdánu,“ připomněla s tím, že Libye potřebuje celostní přístup – politici se pouze snaží o snížení počtu migrantů přijíždějících do Evropy, humanitární hledisko jde ale stranou a porušování lidských práv se v zemi stále zhoršuje.
Nasrová uvedla, že podle toho, co slyší kolem sebe, vnímají Libyjci to, co dělá italská vláda, vesměs negativně.
S řešením migrace přišla i Itálie
Italská premiérka Giorgia Meloniová oslavovala listopadovou dohodu mezi Římem a Tiranou coby „recept“, jak efektivně snížit počet připlouvajících migrantů. A hlásala, že příklad by si z toho měla vzít celá Evropská unie.
Brzy se ale začalo ukazovat, že tak hladce to podle všeho nepůjde. Italsko-albánskou dohodu totiž může potkat stejný osud jako britský „model Rwanda“, který kvůli rozsáhlým soudním bitvám zatím nevedl k deportaci jediného migranta.
Pokles příchozích z Libye do Itálie také neznamená, že by ze zemí subsaharské Afriky mířilo do severoafrické pouštní země méně lidí. „V některých ohledech jsou ty samé věci, které ztěžují cestování přes Libyi, také důvody, proč se lidé snaží cestovat přes Libyi,“ řekl serveru Deutsche Welle Tim Eaton z londýnského think tanku Chatham House.
Migrantů podle něj přibylo, „ačkoliv mnohá nebezpečí cestování přes Libyi jsou dobře známá“. Politická nestabilita a rozpolcenost země mezi různé milice jen nahrává pašerákům, s nimiž také spolupracují mnozí úředníci.
Kromě toho, že je Libye tranzitní zemí, se v posledních měsících stala i zemí cílovou. To se ale netýká lidí ze subsaharské Afriky, kteří v Libyi často čelí rasismu, ale Syřanů. Lidí, kteří utekli před diktaturou a bombardováním Bašára Asada, jsou v Libyi tisíce. Na rozdíl od Turecka zde čelí menším překážkám při provozování firem a přirozeně lépe se integrují už jen díky společnému jazyku.
