Plán B neexistuje. Itálie vyhlíží déšť, který odvrátí další rekordní sucho

Minulý podzim ani nynější zima nepřinesly do Alp a Pádské nížiny dost vláhy na to, aby se tamní zemědělci nemuseli bát další katastrofické sezony. Vody je podle Marca Gardelly z Meziregionální agentury pro řeku Pád (AIPO) v největší italské řece letos v únoru naopak ještě méně než v roce 2022.

Gardella proto zoufale doufá, že se počasí umoudří a na jaře přinese alespoň průměrné srážky.

„Důvodem, proč se podprůměrných srážek tolik obáváme, jsou stavy našich zdrojů. Hladiny pětice velkých jezer pod Alpami, která tvoří naši hlavní zásobu vody, jsou momentálně na úrovni, na které byly loni na konci léta,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V textové zprávě, kterou jsem od vás dostal ještě před tímto rozhovorem, jste zmínil, že situace s vodou v Pádské nížině je teď horší než v únoru 2022. Z čeho konkrétně to usuzujete?

Vypovídá o tom mimo jiné úroveň hladiny samotné řeky Pád. Když se podíváme na data ze stanice v Piacenze, která je pro nás klíčová, protože je pod přítoky z Alp, můžeme vidět, že hladina Pádu je tam ještě nižší, než byla loni.

To jasně ukazuje, že v létě možná budeme mít problém.

Loni k suchu přispěla mimo jiné i výjimečná absence srážek v jarním a letním období. Jak silné deště by v následujících měsících musely přijít, aby chybějící vodu doplnily?

My máme dvě hlavní období, kdy obyčejně hodně prší – podzim a jaro. Loni bohužel nebylo dobré jarní ani podzimní období, takže momentálně potřebujeme nadprůměrné, popřípadě alespoň průměrné srážky.

Důvodem, proč se podprůměrných srážek tolik obáváme, jsou stavy našich zdrojů. Hladiny pětice velkých jezer pod Alpami, která tvoří naši hlavní zásobu vody, jsou momentálně na úrovni, na které byly loni na konci léta. To znamená, že momentálně máme stejné zásoby vody, jako jsme měli po konci zavlažovací sezony v rekordně suchém roce.

Jak to vypadá se zásobami vody v podobě sněhu v Alpách?

Rovněž špatně. Je to sice o něco lepší než loni, ale asi jen o 20 %. To znamená, že zásoby sněhu jsou pořád hluboko pod průměrným množstvím, na které jsme byli zvyklí. Nemůžeme proto očekávat, že tání na jaře a v létě přinese významnější množství vody a pomůže nám. Přispělo tomu i velmi teplé počasí na začátku ledna.

Takže deštivé jaro je pro sever Itálie skutečně jedinou nadějí…

Je to tak. Další suché léto může odvrátit už jedině alespoň průměrně deštivé jaro. My s tím nemůžeme nic dělat. Samozřejmě se snažíme uchovat zásobu vody v alpských jezerech, ale tu tam může dodat už jedině jarní déšť. Není žádný plán B. Proto se tolik bojíme.

Jistě ale existují nějaká dlouhodobější řešení. Jak to teď v Itálii vypadá s adaptací na klimatickou změnu?

Tohle se týká přímo mé práce pro Meziregionální agenturu pro řeku Pád (AIPO). Momentálně pracujeme na projektu financovaném z fondů EU, který má dvě hlavní mise – zaprvé zalesnit břehy Pádu a dostat tam nové druhy vegetace a za druhé provést morfologické změny řeky, které mohou pomoct k lepšímu využití vody.

Projekt by měl být hotový do roku 2026. Do té doby chceme Pád a blízké okolí řeky zbavit antropogenního rázu, vnést tam víc přírody a biodiverzity a pomoci s řešením sucha.

Máte pocit, že tyto a podobné změny se dějí dostatečně rychle a je na ně dost prostředků?

Myslím si, že tohle je v první řadě kulturní problém. Sucho je téma pro celou Evropu, ale u nás na severu Itálie jde o to, že dřív naše problémy s vodou většinou spočívaly spíš v tom, že jí bylo moc. Voda byla vždycky vnímána jako něco, před čím musíme svá města chránit a čeho je v podstatě neomezené množství.

Najednou ale máme zcela opačnou situaci. Na vodu je navázaná značná část naší ekonomiky a není ji odkud brát. Musíme kvůli tomu zaujmout úplně nový postoj a taková kulturní změna nějakou dobu potrvá.