Irové v referendu odmítli změny v postavení žen

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Irsko v referendu jasně odmítlo změny ústavy ohledně postavení žen a rodiny. Oznámil to premiér Leo Varadkar a uznal odpovědnost vlády za prohru.

„V této fázi sčítání je jasné, že obě referenda byla výrazně poražena, a to při slušné volební účasti. Vláda výsledek akceptuje a bude ho plně respektovat. Jako předseda vlády a jménem vlády přijímám za výsledek odpovědnost. Bylo naší odpovědností přesvědčit většinu lidí, aby hlasovali pro, a to se nám zjevně nepodařilo,“ řekl Varadkar citovaný stanicí RTE.

Úpravy ve změnách v oblasti rodinného práva se měly týkat znění kontroverzního článku 41 Irské ústavy. Sedmaosmdesát let starý základní dokument státu je podle kritiků příliš konzervativní a zastaralý.

Irská ústava přednostně chrání rodinu postavenou na manželství a ignoruje jiné druhy rodinného soužití. O ženě v domácnosti pak hovoří jako o základu „obecného blaha“ a naznačuje, že pracující matka zanedbává svoji povinnost péče. (Přesné znění konkrétního článku níže v infoboxu, pozn. red.)

Irové rozhodovali hned o dvou návrzích, které - v případě úspěchu - změní obě sporná ustanovení.

Podle vlády, jež úpravu předložila, se silně katolické Irsko mohlo zbavit některých zastaralých a sexistických narativů o ženách a rodině a dostat ostrovní republiku do 21. století. Hlasování symbolicky probíhalo v pátek 8. března - na Mezinárodní den žen.

Všechny velké strany podle listu Irish Independent vyzvaly voliče k hlasování „Ano-Ano“, tedy podpoře obou návrhů. Stejně hlasoval i prezident země Michael Higgins.

Přesto měly oba návrhy své kritiky. Vadí jim některé formulace ústavní novely. The Journal zároveň upozorňuje, že výsledky obou plebiscitů mohou být podobné, „přestože referenda jsou oddělená, úzce spolu souvisejí, protože jedno se týká toho, jak ústava definuje rodinu, a druhé toho, jak uznává péči“, píše. O co tedy v jednotlivých otázkách jde?

Otázka 1 – Definice pojmu rodina

První navrhovaná změna se týkala samotného pojmu rodina. Současné znění ústavy říká: „Stát se zavazuje, že bude se zvláštní péčí střežit instituci manželství, na níž je založena rodina, a chránit ji před útoky.“ Navrhovatelům se nelíbilo, že rodina je v tuto chvíli zákonem chápána restriktivně a plné ochrany se jí dostává, jen pokud je založena na manželském svazku.

Otázka se v podstatě ptala, zda by ústavní definice rodiny měla být rozšířena - v praxi to znamená, že by rodina mohla zahrnovat například i nesezdané páry nebo rodiny s jedním rodičem. Irští občané tak hlasovali „Ano“ nebo „Ne“ o tom, zda by stát měl uznávat rodinné jednotky „založené na manželství nebo jiných trvalých vztazích“.

V tomto znění ale vidí kritici novely největší riziko. Namítají, že termín „trvalý vztah“ je velmi neurčitý a není jasné, k jaké právní interpretaci by vedl.

Nezávislá volební komise po těchto výtkách uvedla, že se jím rozumí „různé typy závazných a trvalých vztahů jiných než manželství“. To ovšem skeptiky neuklidnilo a tvrdí, že znění bude dávat pravomoc soudcům rozhodnout, v jakých případech považují vztah za trvalý a v jakých případech nikoli.

Michael McDowell, právník a senátor, zvolený ve volebním obvodu Irské národní univerzity, v němž volí pouze absolventi této školy, a zároveň bývalý místopředseda vlády, ministr spravedlnosti a generální prokurátor, pro Irish Times uvedl, že nedefinování pojmu v ústavě může mít důsledky v celé řadě sporů v rodinném, dědickém, daňovém nebo imigračním právu. Ke stejným závěrům došla iniciativa „Právníci za Ne“, podle níž by novela ústavy přinesla do jejich práce příliš nejistoty.

Zastánci změny ale hlásají nutnost ústavního uznání skutečnosti, že všechny rodiny si jsou rovny. Taoiseach (označení pro irského premiéra) Leo Varadkar uvedl, že „v rodinách, které nejsou založeny na manželství - jako jsou rodiny vedené nesezdanými, ale společně žijícími rodiči, rodiči samoživiteli nebo prarodiči - žije asi jeden milion lidí.“

Otázka č. 2 - Role ženy v rodině

Druhá navrhovaná změna je označovaná jako novela o péči. V současné době ústava podle BBC de facto říká, že matky by neměly chodit do zaměstnání, a zanedbávat tak své „povinnosti v domácnosti“. Stávající dokument rovněž uznává, že „život žen v domácnosti“ je zdrojem podpory státu, která je nezbytná pro „obecné blaho“.

„Ustanovení byla v minulosti základem krutých a diskriminačních politik, jako je například manželská bariéra, která nutila ženy opustit kariéru, jakmile se vdaly,“ prohlásila Orla O’Connorová, ředitelka Národní rady žen, a podpořila tak nutnost v této otázce hlasovat „Ano“.

Kdyby návrh získal podporu veřejnosti, oba dotčené články by byly vypuštěny a nahrazeny novým zněním, které by uznalo hodnotu poskytování péče nikoli ženou či matkou, nýbrž „členem rodiny“.

Kritikům ovšem vadilo jiné navrhované ustanovení ustanovení, a sice, že stát má usilovat o podporu poskytování takové péče v rodině.

Rozzlobeni byli zejména aktivisté bojující za práva zdravotně postižených. „Když jsem o návrhu slyšela, srdce se mi sevřelo,“ píše v komentáři pro The Journal Ann Marie Flanaganová, pracovnice na podporu lidí s duševní poruchou, sama fyzicky postižená. „Nic ve formulaci mi nedává jistotu, že jde o ochranu práv zdravotně postižených a starších lidí.“

Stejně jako jiní kritici se obává, že ustanovení je pouze výsledkem snahy státu snížit svou povinnost financovat určité služby. „Do ústavy by se zakotvila myšlenka, že péče je především povinností rodinných příslušníků.“

Po uzavření volebních místností panovaly obavy z nízké volební účasti. List The Irish Times po včerejší 22. hodině místního času (23:00 SEČ) napsal, že ve velkých městech jako je Dublin, Galway nebo Cork přišlo volit jen něco mezi 20 a 25 procenty voličů.

Irish Independent v této souvislosti upozorňoval, že v minulosti některá referenda z důvodu nízké účasti nedostala dostatečnou podporu a vzhledem k nereprezentativnímu vzorku neprošla: „Referendum o právech dítěte v roce 2012 zaznamenalo 34% účast a prošlo jen těsně, zatímco k prvnímu referendu o Smlouvě z Nice (2001) přišel podobný počet lidí, a to bylo zamítnuto.“

Média se chvíli obávala i rekordně nízké účasti. Podle posledních informací však v posledních hodinách do volebních místností přišlo větší množství lidí, a fiasku se tak patrně povedlo zabránit.