Íránský vzpěrač chce azyl v Norsku. Nechtěl nosit tričko s mrtvým velitelem

Sportovci, kteří jsou natolik dobří, že se mohou zúčastnit mistrovství světa, patří k nejlepším ve svém oboru. Svému řemeslu zasvětili život, jsou hrdí na to, že mohou reprezentovat svou zemi.

Jednatřicetiletý íránský vzpěrač Amir Assadollahzadeh ale nyní pro CNN promluvil o své zkušenosti z listopadového mistrovství světa Mezinárodní federace silového trojboje (IPF). Tehdy totiž kvůli politickým rozporům se zbytkem svého týmu pocítil nutkání jej opustit.

Nad rozhodnutím, které navždy změní jeho život, váhal, ale kolem půl čtvrté ráno se rozhodl a hotel v norském městě Stavanger opustil, napsal web CNN.

„Vzal jsem si, co jsem potřeboval na cestu, a vyrazil jsem. Rychle jsem běžel k autobusovému nádraží, ale dorazil jsem o pět minut později. Byla velká tma a byl jsem velmi vystresovaný,“ řekl Assadollahzadeh.

„Neměl jsem na vybranou. Snažil jsem se plnou rychlostí proběhnout ulicí přímo před hotelem, až jsem nakonec dorazil k benzínové pumpě, u které byl hned vedle obchod. Požádal jsem muže, který tam pracoval, aby mi zavolal taxi,“ vysvětloval.

Pomocí mobilního telefonu si Assadollahzadeh naplánoval cestu do norského hlavního města Osla, ale už musel přemýšlet za pochodu. Vzal si taxík do dalšího města, kde ale na autobus do Osla stejně musel čekat několik hodin.

Nemohl se však zbavit strachu, že ho někdo sleduje. „Byl jsem v obrovském stresu a velmi jsem se obával, že by mě mohli najít. Na jedné ze zastávek jsem vystoupil z autobusu a hodil jsem telefon do vody. Měl jsem strach, že mě najdou,“ uvedl.

Nakonec do hlavního města dorazil. Přestože ho od týmu dělilo téměř 200 kilometrů, na nádraží v Oslu s hrůzou uviděl jednoho ze svých kolegů. V obavě, že jej pronásledují, se Assadollahzadeh dal znovu na útěk. „Tehdy jsem uprostřed chladné noci uběhl tři kilometry,“ dodal. V té chvíli se mu definitivně podařilo utéct.

Assadollahzadeh uvedl, že si je stoprocentně jistý, že by ho při nuceném návratu do Íránu čekalo vězení, mučení a možná ještě něco horšího - poprava. Sportovec má za sebou v powerliftingu nebo též silovém trojboji bohatou kariéru. Závodí už 18 let a během 11 let v íránském národním týmu získal čtyři tituly mistra Asie. Je také rozhodčím a trenérem.

Na začátku roku 2021 se však jeho vztah s národním týmem začal zhoršovat. Assadollahzadeh získal bronzovou medaili na mistrovství světa klubové ligy a věnoval ji zdravotníkům, kteří bojovali s pandemií onemocnění covid-19.

Takovému gestu by se téměř v každém jiném prostředí tleskalo. Assadolazadeh se ale místo toho setkal s kritikou. V domovské zemi mu pak zejména vyčítali, že svou medaili nevěnoval zesnulému generálmajorovi Kásimovi Sulejmánímu, který zemřel při americkém náletu na začátku roku 2020.

Sulejmání byl v době své smrti velitelem nechvalně proslulých tajných sil Kuds a mnozí analytici ho považovali za pravou ruku íránského nejvyššího duchovního ajatolláha a faktického vůdce Alího Chameneího. Sulejmání i Assadolazadeh pocházejí ze stejné íránské provincie a jeho oddanost zdravotníkům Íránci podle CNN považovali za urážku Sulejmáního památky.

V době listopadového mistrovství světa IPF Assadolahzadeha viceprezident a manažer týmu informovali o nutnosti vykoupit se tím, že si do soutěžní arény vezme tričko, na němž byl vyobrazen Sulejmání. K tomu ale vzhledem k útěku sportovce nedošlo.

Tričko si Assadollahzadeh nicméně ponechal. Prohlásil, že se mu ho podařilo získat, když utíkal z hotelu.

„Odmítl jsem si vzít to tričko a čelil jsem kvůli tomu výhrůžkám. Říkali mi, že budu po návratu do Íránu mít problémy, i moje rodina. Říkali, že se mnou budou zacházet jako s někým, kdo je proti režimu a kdo s nimi odmítl spolupracovat,“ uvedl Assadollahzadeh.

„Za ta léta, co jsem sportovcem, jsem nikdy neměl v úmyslu angažovat se v politických otázkách. Jsem sportovec a strávil jsem léta svého života tím, abych dělal čest sobě, svému lidu a své zemi,“ dodal.

Assadollahzadeh řekl, že noc před soutěží nemohl ani spát. Druhý den byl jeho výkon tak špatný, že ho to trápilo i několik týdnů poté, co se mu převrátil život naruby.

To už mu manažer a jeden z funkcionářů týmu dali poslední šanci. Tým mu pohrozil, že po návratu do Íránu proti němu podnikne právní kroky, pokud si tričko na pódium nevezme. Poté Assadollahzadeh měl pocit, že jedinou reálnou možností je útěk a podání žádosti o azyl. Přestože tím riskoval, že už nikdy neuvidí nikoho ze své rodiny.

V roce 2018 se íránský hráč vodního póla Amir Dehdari odmítl setkat s nejvyšším vůdcem islámské republiky. Za to ho podle jeho slov později zatkli a zbičovali. Uveřejnil i video, na němž jsou jeho záda a nohy téměř zcela pokryté vodorovnými červenými skvrnami.

Nyní žije v Belgii, o mučení Dehdari ale téměř dva roky nepromluvil. Přihlásil se až poté, co se připojil ke kampani United for Navid (Spojeni pro Navida). Tato skupina vznikla na podporu zápasníka Navida Afkariho, kterého v Íránu popravili v roce 2020.

V říjnu se íránský boxer Omid Ahmadi Safa dostal do finále mistrovství světa v kickboxu v Itálii, ale k zápasu o zlatou medaili se nedostavil. Místo toho i on v obavách o svůj život uprchl z týmového hotelu poté, co pořídil selfie video, na kterém stojí vedle izraelského týmu. Ve videu také byla vidět izraelská vlajka.

V následných rozhovorech pro média Safa celou situaci vysvětlil a prozradil, že je na něj nyní vyvíjen nátlak, aby se vrátil domů do Íránu. V současné době žádá o azyl v Evropě. Takových případů je ale celá řada.

V mezinárodních sportovních kruzích je podle CNN již mnoho let veřejným tajemstvím, že íránská vláda nedovolí svým sportovcům soutěžit proti Izraelcům. V září však íránský nejvyšší duchovní ajatolláh vyjádřil postoj režimu mnohem jasněji.

„Je tedy povinností našeho ministerstva sportu, ministerstva zahraničí a právních kanálů podpořit naše sportovce. Nemůžeme dopustit, aby naši sportovci soutěžili se sportovci vražedného režimu, jen kvůli medaili,“ řekl Chameneí na tehdejší televizní mediální konferenci.

Assadollahzadeh kvůli kontroverznímu tričku čeká velmi nejistá budoucnost. Nyní žádá o azyl v Norsku a neví, kdy se znovu setká se svou rodinou. Do své rodné země se již zřejmě také nepodívá.