Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Írán slíbil, že pomstí středeční smrt jednoho z vůdců teroristického hnutí Hamás Ismaíla Haníji, který zemřel při atentátu v Teheránu.
Revoluční gardy avizovaly „tvrdou a bolestivou odpověď“, o „tvrdém potrestání“ mluvil také nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí.
Americký deník The New York Times dokonce s odkazem na tři nejmenované íránské zdroje napsal, že Chameneí už vydal příkaz k přímým úderům na izraelské území. Právě židovskému státu Teherán připisuje odpovědnost, Izrael ale incident nekomentoval.
„Reakce se nedá určitě vyloučit, protože jak víme, tak už na jaře Írán zaútočil přímo na izraelské území,“ říká pro Seznam Zprávy k dalšímu možnému vývoji blízkovýchodní expert a vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.
Odkazuje tak na dubnový odvetný útok Teheránu poté, co izraelská armáda zaútočila na íránský konzulát v Damašku, při kterém došlo k zabití sedmi vysoce postavených vysokých velitelů Íránských revolučních gard. K přímému ostřelování tehdy došlo poprvé po 45 letech.
Psychologická hra
Aktuální silná vyjádření ze strany Íránu nicméně mohou být podle Turečka součástí „psychologické hry“. „To, že Írán něco říká, neznamená, že tak udělá,“ popisuje.
To se stalo začátkem roku 2020, kdy Američané zlikvidovali generála Kásima Sulejmáního, velitele elitních jednotek Kuds, jenž patřil k nejmocnějším mužům v zemi.
„V lednu 2020 Írán také sliboval tvrdou odplatu, ale k žádné nakonec nedošlo. Můžeme jen spekulovat proč. Zda se (Írán) neodvážil jít tvrdě na americké cíle, Američané dokázali takovým útokům předejít, nebo zda se to řešilo v zákulisí a šlo o to, mít razantní rétoriku,“ přemítá Tureček.
Írán samozřejmě může reagovat nepřímo, i v tomto případě je nicméně těžké odhadnout, jakým způsobem. „Problém pro Izrael je v tom, že cíle, které jsou pro něj důležité nebo psychologicky citlivé, jsou po celém světě. Mohou to být ambasády nebo židovské organizace, které jsou často de facto prodlouženou rukou izraelského PR ve světě,“ říká Tureček.
Zmiňuje rok 1992, kdy Izraelci zavraždili generálního tajemníka Hizballáhu Abbáse al-Músávího a jeho rodinu. Írán následně v odvetném kroku provedl bombové útoky na izraelskou ambasádu a židovskou organizaci na území Argentiny.
„Útok provedli operativci napojení na Hizballáh v Jižní Americe a předpokládá se, že k tomu došlo v koordinaci s íránským režimem,“ přibližuje Tureček.
Skutečnost, že by mohl Írán zaútočit na Izrael prostřednictvím spřátelených složek, přibližují i zdroje The New York Times. Odvetu by mohl provést libanonský Hizballáh na severu Izraele, případně jemenští Húthíové, kteří by mohli rozšířit útoky v Rudém moři.
Bezprostřední reakce ale nemusí přijít také žádná. „Íránci nejsou hloupí nebo iracionální, umí si spočítat plusy a minusy dalšího vyhrocování situace. Ano, teď slyšíme bojovnou rétoriku, ale výsledkem může být, že se nestane nic a třeba za dva roky dojde k útoku, který bude mimo jiné označen za odplatu za Haníju,“ dodává.
Smrt lídra Hamásu
Útok na Ismáíla Haníju následuje po úterním izraelském zásahu v Libanonu, který rozběhl odvetnou akci za sobotní útok na Golanských výšinách. Cílem na jižním předměstí Bejrútu byl vojenský poradce vůdce Hizballáhu Fuád Šukr, uvedly tři vysoce postavené bezpečnostní zdroje Reuters.
Postoj izraelského partnera
Obavy z možné eskalace vyjádřil Washington, klíčový partner Izraele. Mluvčí Bílého domu pro národní bezpečnost John Kirby však uvedl, že USA eskalaci nepovažují za bezprostřední nebo nevyhnutelnou a snaží se jí zabránit.
„Když dojde k událostem – dramatickým událostem, násilným událostem způsobeným jakýmkoli aktérem –, rozhodně to neusnadňuje úkol dosáhnout výsledku,“ řekl Kirby. Odkazoval tak v současnosti na prioritní dosažení příměří mezi Izraelem a Hamásem.
