Článek
Pětatřicetiletého inženýra z íránského města Karadž zatkli představitelé tamějšího režimu loni na podzim poté, co na sociálních sítích vyjádřil podporu protivládním protestům a sám se několika takových zúčastnil.
Několik měsíců strávil v kritických podmínkách íránského vězení. Teď jej na kauci propustili. Domů se vrátil se strachem, pochroumaným zdravím i traumatem. „Hlavním cílem vlády je nás co nejvíc vyděsit, maximalizovat strach… a udržet pod dohledem co největší počet lidí,“ popsal pro americký list The Washington Post Íránec, který si kvůli obavám z režimu nepřál zveřejnit své jméno.
Doplnil, že protestů už se neúčastní – kvůli obavám o své blízké. „Mám strach, co by je čekalo, kdyby mě znovu zatkli,“ vysvětlil.
V běžném životě ho navíc omezuje i špatný zdravotní stav. „Ve vězení propukla chřipka, doma se u mě objevily také abstinenční příznaky, jako bych požil drogu,“ vzpomíná muž na to, jak musel v cele jen hodinu před výslechem vypít podivně chutnající čaj a ovocnou šťávu. „Byl jsem po tom unavený a dezorientovaný,“ svěřil se.
Z Íránu
Mladík s dívkou se nechali natočit při tanci u teheránské Věže svobody (Azádí), jedné z nejznámějších staveb v íránské metropoli. Dívka neměla zakryté vlasy.
Karadžský inženýr je přitom jen jedním z desetitisíců protestujících, které íránský režim v posledních měsících zadržel.
Podle zpravodajské agentury Human Rights Activists bylo od září asi 20 tisíc lidí zatčeno, pět set zabito a nejméně čtyři byli popraveni. Přesné počty je ale těžké určit, protože oficiální statistiky Teherán nezveřejňuje. Lidskoprávní organizace pak upozorňují, že jde o nevídaný zásah ze strany režimu.
Ačkoli je většina vězňů nakonec propuštěna – minimálně podmínečně, – návrat do normálního života pro ně není snadný.
„Fyzicky, sexuálně i psychicky byli zadržovaní vystaveni tak tvrdým podmínkám, že i když z cely odejdou, odnášejí si opravdu hluboká traumata,“ uvedla Shiva Nazahariová z Dobrovolnického výboru pro sledování situace zadržených, který sdružuje aktivisty.
„Bití a mučení během zatýkání i po něm bylo běžným a rozšířeným jevem,“ zavzpomínal pro americký list devětatřicetiletý muž z Teheránu, který v íránské vazbě strávil dva měsíce. Při násilném zatčení utrpěl zranění, které vyžadovalo lékařskou péči. Ta mu ale podle jeho slov byla odepřena.
Lékařská pomoc pro zatčené
Právě pro lidi jako je devětatřicetiletý Teheránec proto vytvořili lékaři Arash a Kamiar Alaei telemedicínskou skupinu: aby mohli zadrženým odříznutým od lékařské péče radit alespoň na dálku.
Začátky protestů v Íránu
S reportérkou Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda Golnaz Esfandiari jsme o protestech mluvili už před dvěma měsíci, kdy se lidé teprve začínali bouřit. Jak došlo k zatčení Mahsá Amíní a co se stalo během dalších tří dnů? Připomeňte si v podcastu 5:59.
„Napsal nám třeba člověk, který hledal pomoc pro pětadvacetiletého muže, který ve vězení trpěl depresí. Bál se o něj, protože už dříve viděl jiné vězně, kteří se po mučení, kterým si prošli, pokusili o sebevraždu,“ sdělil Kamiar Alaei.
Alaeiovi dále uvedli, že je lidé kontaktují s žádostí o pomoc s neléčenými ranami nebo jinými zdravotními problémy, které se u nich rozvinuly ve špinavých, přeplněných věznicích.
Někteří také popisují abstinenční příznaky, včetně extrémního vyčerpání. Připisují je neznámým lékům podávaným proti jejich vůli. „Jedna žena dokonce řekla, že jí násilím píchnuli injekční stříkačku,“ tvrdí lékař.
Drogování vězňů jako rutina
Další dva bývalí vězni, s nimi mluvili reportéři deníku The Washington Post, pak potvrdili, že buď sami dostali, nebo viděli, jak ostatní dostávají řadu léků. Šlo o pilulky i různé tekutiny, hlavně před výslechy. Deník upozorňuje, že tato tvrzení nebyl schopen ověřit.
Konkrétní důkazy pak chybí také podle lékařů Alaeiových, protože neexistuje bezpečný způsob, kterým by mohli nedávno propuštění Íránci podstoupit testy krve či moči.
Íránská mise OSN v New Yorku na žádost o komentář týkající se obvinění ze zneužívání a nuceného drogování uvězněných lidí nereagovala. Podle ředitele kampaně za lidská práva v Íránu Hadiho Ghaemiho se ale drogování zadržených antipsychotiky a návykovými látkami stalo za posledních deset let „velmi rutinním“.
Co vyvolalo protesty v Íránu?
- Íránem už od poloviny září zmítají rozsáhlé protesty. V zemi propukly po smrti mladé ženy, která zemřela krátce poté, co ji zatkla mravnostní policie. Protesty se rozšířily do více než 80 měst po celé zemi.
- Zemřelá dvaadvacetiletá Mahsá Amíníová byla na návštěvě u své rodiny v Teheránu, když ji a její doprovod zadržela mravnostní policie. Podle ní žena nedodržela striktní kodex oblékání, který nařizuje místním ženám od dob islámské revoluce v roce 1979 zakrývat vlasy a krk. Odvezla ji na policejní stanici k výslechům. Krátce nato Amíníová zemřela.
Právní pomoc hledají hlavně rodiny propuštěných
S právní pomocí pak demonstrantům pomáhá íránský právník Musa Barzin. Často se na něj obracejí příbuzní propuštěných; kvůli emocionálním a psychickým problémům, které bývalí zadržení mají.
„Mluvil jsem s mužem, jehož třiadvacetiletá neteř přemýšlela o sebevraždě. Bezpečnostní složky na ni tlačily, aby pracovala jako informátorka,“ popsal Barzin. „Jindy jsem zase radil matce třicetileté ženy, která byla přesvědčená, že si pro ni jdou bezpečnostní agenti. Ve vazbě jí opakovaně vyhrožovali znásilněním,“ doplnil.
„Po propuštění máte stále pocit, že si pro vás hned zase přijdou,“ potvrdil pro americký list čerstvě propuštěný Teheránec. „Stále máte pocit, že jste sledováni. Když vás jednou zadrží, vždycky vás sledují,“ uzavřel.
Přesto mnozí z propuštěných znovu chodí na protirežimní demonstrace. „Dokonce chodí i někteří, kteří jsou na svobodě jen podmínečně, na kauci,“ řekl člen představenstva organizace Kurdistán pro lidská práva Rebin Rahmani. „Ten strach, který bezpečnostní instituce vytvářely při předchozích vlnách protestů hromadným zatýkáním, střelbou a mučením, byl poražen. Převážila tu naděje lidí, že by se mohlo změnit něco zásadního,“ uzavírá.
