Infiltrace Hamásem? Jde o devět zaměstnanců z 30 tisíc, říká zástupce UNRWA

Koncem října schválil izraelský parlament dva zákony týkající se Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA).

Agentuře, která zajišťuje distribuci potravin civilistům v Pásmu Gazy, zakázal vstup na izraelské území. A izraelským úřadům s ní spolupracovat.

Toto pondělí pak Izrael oznámil, že zákony vstupují v platnost. Seznam Zprávy se proto v úterý spojily s mluvčím UNRWA Jonathanem Fowlerem, který v rozhovoru mluví nejen o samotných zákazech, ale popisuje i zastrašování a násilí, jemuž mají zaměstnanci UNRWA na okupovaných palestinských územích čelit.

Vyjadřuje se také k obviněním, že se někteří jeho kolegové podíleli na teroristických útocích z loňského 7. října.

„Někteří lidé říkají, že celá UNRWA je infiltrovaná Hamásem. Mluvíme ale o devíti případech z 30 tisíc. To procento je zanedbatelné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ asi 0,04 %. Pokud se objeví nějaká korupce, sexuální zločiny nebo něco dalšího v médiích, parlamentu či politických stranách, také je celé nezavrhnete kvůli zcela zanedbatelnému vzorku,“ říká.

Úterý jste trávil na Západním břehu Jordánu. Viděl jste tam už nějaké bezprostřední dopady izraelského rozhodnutí ukončit vztahy s UNRWA?

Na místě jsme o tom s kolegy hodně podrobně mluvili, ale stále jsme ve fázi, kdy tomu vlastně nerozumíme. I přes jasné naznačení záměrů ze strany izraelských orgánů nevíme, jak to bude vypadat, pokud to bude realizováno. A zda to vůbec bude realizováno, také jistě nevíme.

Kolegové na místě změny ještě nepocítili. Zdůraznili mi ale, že situace na Západním břehu Jordánu je pro UNRWA už teď neuvěřitelně problematická. Kdybychom se takto bavili loni v září, slyšel byste ode mě jen o Západním břehu, nic jiného, protože tamní míra násilí byla bezprecedentní.

Po vypuknutí války v Gaze dochází ke stále častějšímu omezení naší práce, k uzavírání uprchlických táborů, vnikání izraelských sil do táborů a poškozování našich zařízení. A k zastrašování našich zaměstnanců a násilí vůči nim.

Jak to zastrašování vypadá?

Řeknu vám příklad, který jsem dnes slyšel od kolegů. Jednou z našich činností, jež poskytujeme v rámci kvazivládní služby, je svoz odpadků. A když byl jeden z řidičů popelářského vozu na checkpointu, vojáci mu říkali, že není připoutaný. On ale byl. Obvinili ho, že nemá řidičský průkaz. Měl ho. Jeden z vojáků mu nařídil, aby popojel, druhý zase, aby stál. Zastrašovali ho.

Ztěžování práce agentur OSN je velmi problematické. Další věc je, že dříve kolegové, pokud přecházeli pěšky přes kontrolní stanoviště, což se někdy stává, nosili vesty UNRWA –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsme součástí OSN, je to normální. Teď se stane, že po našem zaměstnanci jdou vojáci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ srazí ho na zem, nasadí pytel na hlavu a dají mu k ní pušku.

Nebo učitelé nemohou učit, protože neprojedou přes uzavírky, případně jim trvá čtyři hodiny dostat se na místo. Volný pohyb je značně omezen, což má dopad na naši schopnost poskytovat na Západním břehu Jordánu služby.

V souvislosti s posledními kroky Izraele se hodně mluví o Gaze, školy ale provozujete i na Západním břehu. Máte nějaký plán B, jak zajistit, aby vzdělávání dětí pokračovalo?

Tohle je už teď velký problém –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kvůli bezpečnostním uzavírkám a operačním zásahům máme velký počet ztracených hodin. Osadníci navíc zastrašují i sedmileté děti.

Po 7. říjnu jsme museli na dva tři měsíce přistoupit k distanční výuce, byť ne ve všech školách (na Západním břehu jich máme skoro 100, v Pásmu Gazy téměř 300). Ve vzdělávání chceme pokračovat, ten izraelský zákon považujeme za nehoráznost. Je také v rozporu s Chartou OSN a mezinárodním právem.

Byl jsem dnes v Hebronu, kde je to supersložité. Jak víte, Západní břeh je rozdělený na zóny A, B a C podle toho, kdo kontroluje území. Zákon říká, že UNRWA nesmí působit na izraelském výsostném území. Pak je ale otázkou, co se považuje za izraelské výsostné území.

Víme, že nebudeme moci působit například ve východním Jeruzalémě. Jak to ale bude vypadat v zóně B, netušíme.

Není na nás, abychom přicházeli s plánem B. To jednostranné rozhodnutí bylo izraelské. Teď je na Valném shromáždění OSN, aby rozhodlo, co dál.

Podle mezinárodního humanitárního práva je odpovědností okupační mocnosti zajistit v co největší míře blahobyt obyvatelstva žijícího pod okupací. Takže vlastně svým způsobem, jako subjekt s mandátem Valného shromáždění, děláme to, co Izrael nedělá.

S Izraelem samozřejmě udržujeme vztahy a spolupracujeme po mnoho let. A v izraelském establishmentu je řada lidí, kteří říkají: Kdybyste to nedělali vy, museli bychom to dělat my a nastal by chaos. My bychom to nezvládli, kvůli rozpočtu, atd.

Máme mandát a musíme v naší práci pokračovat, i když nám to okolnosti komplikují. V Gaze jsme věděli, že bezpečnost je obrovský problém –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ztratili jsme tam 230 zaměstnanců. To je v historii OSN zcela bezprecedentní situace.

UNRWA bývá obviňována z toho, že vyrábí uprchlíky, a tím de facto prodlužuje konflikt. Je realistické mluvit o uprchlících, když jsou to lidé třetí generace narození jinde, například v Sýrii nebo Libanonu?

Konflikt prodlužuje hlavně neschopnost najít jeho spravedlivé a trvalé diplomatické řešení. Nejde o uprchlíky. Existuje ošklivé slovo, které vymysleli někteří izraelští představitelé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ uprchlictví. Jako bychom lidi uměle drželi v uprchlických táborech. Jinak status těch lidí určuje rezoluce Valného shromáždění OSN z roku 1948. Hovoří se v ní o právu na návrat a také o odškodnění, pokud se nemůžete vrátit.

UNRWA vznikla až o rok později. Byli jsme vytvořeni s geografickou působností kvůli samotné geografické povaze této krize –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vyhánění Palestinců z území dnešního Izraele. Šlo o 750 tisíc lidí. To, že status uprchlíka je předáván z generace na generaci, je součást platných pravidel. Někteří lidé se ptají, proč to nedělá Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Protože se v roce 1950 členské státy rozhodly dělat to jinak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ cítily, že uprchlická krize po druhé světové válce a další uprchlické krize nebyly tak geograficky omezené.

Palestinci nejsou nijak zvlášť zvýhodněni. Neexistuje žádné zachování statusu palestinského uprchlíka kvůli existenci UNRWA. Úřad je připomínkou toho, že Palestinci jsou stále v roli uprchlíků. Některým lidem se to nelíbí, a proto by ho chtěli odstranit. Myslí si, že k tomu, aby zbavili Palestince statusu uprchlíků, je prvním krokem zrušení UNRWA. Problém ale nebyl vyřešen po celá desetiletí kvůli selhávání politiků, a to není naše chyba.

Další kritika se na vaši organizaci valí kvůli účasti některých zaměstnanců na teroristickém útoku z loňského 7. října. Vyvodila z toho UNRWA odpovědnost?

Rád bych zdůraznil, že jako organizace i jako jednotlivci jsme útoky ze 7. října odsoudili. Byly šokující, odporné. Proti všem lidským právům, mezinárodnímu právu, to je fakt. A my jsme to říkali, ale naši kritici tvrdí, že jsme je neodsoudili.

UNRWA je nejvíce kontrolovanou agenturou v systému OSN. A neříkáme to jen my, naposledy jsme byli letos hodnoceni bývalým francouzským ministrem zahraničí.

Jsme pod drobnohledem. Máme nejpevnější rámec neutrality v systému OSN, který uplatňujeme. Nemůžeme ale kontrolovat myšlenky lidí. Naši zaměstnanci nemohou být členy ozbrojených skupin. Zdá se to samozřejmé, část lidí si ale myslí, že takováto pravidla nemáme.

Mluvíme navíc o organizaci, kde pracuje 30 tisíc lidí. Kdykoliv jsme byli obviněni z porušení neutrality –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba když někdo něco psal na sociální sítě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ okamžitě jsme to řešili. Vůči zaměstnancům, kteří tak činí, můžete přijmout opatření, která mohou zahrnovat vyhazov.

Nejsme zpravodajská služba ani policie, nevydáváme lidi spravedlnosti, ale máme interní sankce, které zahrnují i to, že jsou lidé propuštěni. Protože lidé, kteří dělají takové věci, nemají v OSN co dělat.

A pokud jde o útoky ze 7. října konkrétně?

Objevila se obvinění, že se na útocích podílelo 12 našich zaměstnanců. Od Izraelců jsme dostali seznam jejich jmen. Není žádné tajemství, kdo pracuje pro UNRWA, protože UNRWA sdílí své seznamy zaměstnanců se všemi hostitelskými orgány. To znamená, že Jordánsko, Libanon, Sýrie, Palestinská samospráva a Izrael vědí, kdo jsou naši zaměstnanci, znají jejich jména, znají vznik pracovních pozic, mají identifikační údaje. Tady není vůbec co skrývat.

Obvinění jsme prověřili nezávislým vyšetřovacím orgánem OSN, který se snažil získat důkazy od Izraelců. Vyšetřování se zabývalo 19 případy. Minimálně v jednom z nich šlo o špatnou identitu osoby.

V ostatních případech nebyly předloženy žádné důkazy, nebo byly nedostatečné. V devíti z 19 případů nezávislí vyšetřovatelé důkazy obdrželi a dospěli k tomu, že je pravděpodobné, že to ti lidé spáchali, i když to nebyli schopni zcela doložit. Vzhledem k závažnosti obvinění jsme štábům, kde tito obvinění působili, vypověděli smlouvy.

Tyto případy pak byly politicky využity a někteří lidé říkají, že celá UNRWA je infiltrována Hamásem. Mluvíme o devíti z 30 tisíc. To procento je zanedbatelné. Je to asi tak 0,04 %.

Rád bych řekl, že pokud se objeví nějaká korupce, sexuální zločiny nebo něco dalšího v médiích, parlamentu, politických stranách, také je celé nezavrhnete kvůli zcela zanedbatelnému vzorku. Ukazuje se, že to bylo jen využito pro kampaň s cílem zničit UNRWA.