Článek
Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.
V roce 2020 spustila indonéská vláda v čele s prezidentem Joko Widodem velkolepý projekt, který měl 273milionové zemi zajistit potravinovou soběstačnost.
Jakarta krokem reagovala na zpřetrhání globálního dodavatelského řetězce v důsledku pandemie covidu-19, později měl být plán obranou proti dopadům války na Ukrajině a v Gaze.
Cílem bylo mimo jiné předejít budoucím potravinovým krizím a zajistit, že tamní populace nebude závislá dovozu plodin, které si mnozí nemohou dovolit, a upadají tak do potravinové chudoby.
Vláda si od projektu slibovala vznik zemědělských oblastí, kde se budou ve velkém pěstovat rýže, kukuřice nebo maniok. K tomu měla posloužit přeměna až milionu hektarů půdy, které byly původně vzácnými a pro ekosystém klíčovými rašeliništi, uvádí americký deník The Washington Post (WP).
Podle dat Úřadu OSN pro projektové služby (UNOPS) z roku 2020 pokrývala tropická rašeliniště v Indonésii plochu o rozloze 24 milionů hektarů, šlo tedy o více než třetinu všech tropických rašelinišť na světě.
Tyto ekosystémy přitom dokážou CO2 z atmosféry odstraňovat rychleji než lesy a přispívají tak ke zmírnění globálního oteplování.
Jakarta sice v minulosti avizovala, že je bude systematicky chránit, kvůli ambicióznímu potravinovému projektu ale rašeliniště v posledních třech letech mizí. Neukazuje se navíc, že by jejich transformace na zemědělskou půdu vždy přinášela požadovaný výsledek.
Přijely bagry
Zemědělská půda vznikla například v blízkosti vesnice Bentuk Jaya v centrálním Kalimantanu. Obec s 1500 obyvateli leží téměř výhradně na rašeliništi a místní se snažili pěstovat plodiny v podmínkách, které měli, píše americký deník.
Když se v roce 2020 objevily bagry, lidé si podle náčelníka vesnice Mohamada Ibrahima mysleli, že jim konečně přijela pomoc.
Poslední dvě sezony ale na kultivované půdě většina zaseté rýže nevyrostla, případně vyprodukovala mnohem méně zrn, než čekali. Plocha, kterou vláda vyklidila, navíc byla větší, než zemědělci dokázali ve skromných podmínkách obhospodařit. Třetina jí tak nakonec zůstala ležet ladem.
V několik hodin vzdálené oblasti Gunung Mas místní organizace na ochranu životního prostředí zdokumentovaly vykácení 687 hektarů půdy, které měla nahradit pole s maniokem. I tyto pozemky zůstaly ležet ladem, uvádí dále WP.
Ve vesnici Pilang, která se také nachází na území bohatém na rašeliniště, zase satelitní snímky analyzované ekologickou organizací Pantau Gambut ukazují, že v rámci vládního programu došlo k vykácení 283 hektarů rašelinného lesa.
Na jeho okrajích byly nahromaděné nepoužité pytle s hnojivy a práškovým zemědělským vápnem. Vládní dodavatelé půdu podle místních vyčistili a uspořádali krátký seminář o pěstování rýže. Pak odjeli.
Experimenty
Není to poprvé, co se Indonésie pokouší zajistit potravinovou bezpečnost přeměnou vzácných rašelinišť. V letech 1995 až 1998 vedl transformaci půdy diktátor Suharto. Projekt především na pěstování rýže ale z pohledu výnosů selhal a po Suhartově svržení byl ukončen.
Přestože úředníci vlády současného prezidenta Widoda připouštějí dřívější neúspěchy kultivace za vlády diktátora Suharty, současně tvrdí, že výzkumníci objevili nové, odolnější odrůdy plodin a dosáhli pokroku ve vědě o rostlinách, což má přinést jiné výsledky.
Asijský trh s rýží
Poté, co se Indie jako největší exportér rýže na světě rozhodla vývoz některých druhů přerušit, začala se kvůli hrozícímu nedostatku této plodiny šířit panika. Že bude rýže nejen v důsledku klimatické změny nedostatek.
Widodův vysoce postavený poradce Rawanda Wandy Tuturoong například řekl, že vláda experimentuje se způsoby, jak efektivněji obdělávat rašeliniště, ale nemůže si dovolit čekat na dokonalé řešení.
Globální dodavatelské řetězce jsou ohroženy, uvedl s odkazem na pandemii covidu-19 a války na Ukrajině a v Gaze. „Výzva, kterou máme, je skutečná… Tento projekt musí pokračovat.“
Zda je kultivovaná půda pro pěstování vhodná, je otázkou, uvádí dále WP s odkazem na ekologické organizace, podle nichž bývají tropická rašeliniště často příliš kyselá a objemem vypěstovaných plodin méně výnosná.
Nebezpečí požárů
Ničení rašelinišť mimo jiné přispívá k uvolňování CO2 do atmosféry. Při jejich odvodňování se totiž vrstvy zestárlé biomasy, které jsou vystaveny vzduchu bohatému na kyslík, rychleji rozkládají, čímž se do atmosféry uvolňuje CO2 z minulých dob.
Transformace rašelinišť na zemědělskou půdu kromě ekologické katastrofy představuje i hrozbu v podobě přibývajících požárů.
Neporušená rašeliniště jsou před ohněm chráněna, jakmile ale dojde k jejich degradaci, potenciální požár je obtížné uhasit, protože se šíří i pod zemí a živí se vyschlou biomasou několik metrů pod povrchem.
Tragické dopady podobných požárů zná Indonésie. Při těch v roce 2015 se ze zničených rašelinišť během několika měsíců uvolnilo více skleníkových plynů, než kolik vyprodukuje celá Evropská unie. OSN to tehdy označila za „jednu z nejhorších ekologických katastrof našeho století“, připomíná dále WP.
Loni mezi požáry nejpostiženější oblasti patřily indonéské vesnice zapojené do potravinového programu.
Jak velká oblast rašelinišť kvůli velkolepému projektu zmizela, Jakarta neinformuje. Podle skupin ochránců přírody se nicméně chystá další kácení ve středním Kalimantanu, na západním ostrově Sumatra a ve východní oblasti Papuy.
