Indie předhonila Čínu. Důsledky pocítí celý svět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už léta odborníci vyhlíží den, kdy post nejlidnatější země světa přebere po Číně Indie. Podle údajů Národního statistického úřadu (NBS) činil počet obyvatel pevninské Číny na konci roku 2022 přibližně 1 411 750 000, což je o 850 000 méně než na konci předchozího roku.

Počet úmrtí v Číně poprvé za více než 60 let převýšil počet narozených dětí. Naposledy se tak stalo za éry Mao Ce-tunga, kdy jeho hospodářská politika známá jako Velký skok vpřed stála život 36 milionů lidí.

Ty nejpesimističtější prognózy studie Šanghajské akademie sociálních věd předvídají, že by Čína mohla mít v roce 2100 pouze 587 milionů obyvatel, tedy méně než polovinu dnešního počtu.

Tentokrát za výkyvem ve statistice nestojí hladomor, nýbrž skutečnost, že se mladé čínské páry, stejně jako jejich vrstevníci ve vyspělých zemích, do zakládání rodin příliš nemají. „Je to především důsledek poklesu ochoty lidí mít děti, odkladu sňatků a těhotenství a také poklesu počtu žen v plodném věku,“ uvedl na vysvětlenou pro čínská média Kchang Ji, vedoucí Národního statistického úřadu.

Demografický pokles Číny je zatím malý – podle čínských vládních statistik se loni narodilo 9,56 milionu dětí oproti 10,41 milionu zemřelých. Pro srovnání – v roce 2021 bylo ve Spojených státech zaznamenáno 11,06 porodů na 1 000 obyvatel, ve Spojeném království na stejný počet obyvatel 10,08 porodů. V Indii, která se zjevně již stala nejlidnatější zemí, činila porodnost ve stejném roce 16,42.

Úbytek čínské populace odborníci předvídají již roky. A Peking stejně dlouho ví, že to pro něj není dobrá zpráva. V roce 1978, kdy začaly ekonomické reformy Teng Siao-pchinga, byl průměrný věk v Číně 20,1 roku. V roce 2021 to bylo 37,9 roku, což překonává věk ve Spojených státech.

„Číňané čelí poklesu populace, který je mnohem větší než cokoli, co zažilo Japonsko nebo Jižní Korea, a budou mu čelit, protože jsou stále jen ekonomikou se středními příjmy, takže je to pro ně obrovská výzva,“ řekl Ian Bremmer, prezident a zakladatel společnosti Eurasia Group, která se zabývá výzkumem politických rizik a poradenstvím.

Čínská populace se bude nejen zmenšovat, změní se i její věkový profil. Příliv obyvatelstva již nebude v generaci v produktivním věku, ale stále více mezi staršími lidmi. Počet čínských občanů starších 65 let se do roku 2050 více než zdvojnásobí, ze 150 milionů na 330 milionů. Bude stále méně lidí, jejichž práce bude živit stále více důchodců.

Poměr závislostí označuje vztah mezi ekonomicky závislými věkovými skupinami a těmi v produktivním věku. Ti, kteří jsou definováni jako práceschopní, jsou lidé ve věku od 15 do 64 let. Poměr závislostí ukazuje, nakolik jsou lidé v produktivním věku zatíženi těmi, kteří jsou příliš mladí nebo příliš staří pro výkon práce. Pro statistické účely se údaje vztahují pouze na pevninskou Čínu.

Míra porodnosti v Číně je 1,18. Míra reprodukce potřebná k udržení stabilní populace je 2,1. Odhaduje se, že v roce 2018 bylo v Číně o 34 milionů více mužů než žen, což je důsledek politiky jednoho dítěte. Ta vedla mimo jiné k tomu, že páry častěji podstupovaly potraty v případě předpokládaného narození dívky.

„Tradiční funkce čínské rodiny, ve které se děti staraly o své rodiče a prarodiče, přestala fungovat. Nebylo v silách jednoho dítěte se postarat o dva rodiče a čtyři prarodiče (tzv. fenomén 421) a do celé situace musel vstoupit stát, a to se značným zpožděním. Z obavy, že by příliš mnoho dětí brzdilo čínskou ekonomiku, se stala obava, že místo do ekonomického rozvoje bude muset Čína výrazně investovat do sociálního a zdravotního zabezpečení svého obyvatelstva,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Martin Lavička, odborník projektu Sinofon z Katedry asijských studií při Univerzitě Palackého.

Desítky let trvající politiku jednoho dítěte zrušila Čína v roce 2016 v naději, že při povolení potomka navíc nastane baby boom. V té době také stanovila cíl zvýšit počet obyvatel z 1,34 miliardy v roce 2010 na 1,42 miliardy do roku 2020.

Jenže chyba lávky. „Zrušení politiky jednoho dítěte nenaplnilo očekávání čínských politiků, žádný baby boom se nekonal. Čína 21. století není tou samou Čínou 70. let minulého století. V současnosti žije většina čínské populace ve městech a stejně tak, jak je tomu v Evropě, ekonomické a sociální faktory výrazně ovlivňují rozhodování o velikosti rodiny,“ dodal Lavička.

Počet obyvatel Číny v produktivním věku se již několik let snižuje; mluvčí vlády odhadl, že do poloviny století klesne na 700 milionů.

Je stále pravděpodobnější, že Čína zestárne dříve, než zbohatne, což odsoudí stovky milionů Číňanů k nuznému a často osamělému stáří. Podle Ruchira Sharmy, bývalého vedoucího oddělení rozvíjejících se trhů ve společnosti Morgan Stanley, klesající počet obyvatel obecně koreluje s hospodářským poklesem – na každý procentní bod poklesu počtu obyvatel připadá zhruba jednoprocentní snížení hospodářského růstu.

A Čína, jako centrum vývozu i jako obrovský trh, byla po čtyři desetiletí hlavní hnací silou globálního hospodářského růstu. Její slabost se projeví v celé světové ekonomice.

Nejděsivější aspekt čínského úpadku je však geopolitický, píše ve svém komentáři pro New York Times sloupkař Bret Stephens. „Když se demokracie potýkají s hospodářskými problémy, mají tendenci se uzavírat do sebe a vyhýbat se riziku. Režimy, které nemohou nebo nechtějí řešit domácí nespokojenost prostřednictvím politických a ekonomických reforem, se o to často pokoušejí prostřednictvím zahraničních dobrodružství,“ uvádí Stephens a dodává, že v případě Číny tento bod stojí za zamyšlení.

Peking totiž také hlásí nejpomalejší tempo hospodářského růstu za téměř čtyři desetiletí. Bezprostřední příčinou je zde Si Ťin-pchingovo počínání v covidové krizi – nekonečné lockdowny, odstávky, odmítání zahraničních vakcín, nečekané ukončení restrikcí i netransparentnost a donebevolající nesrovnalosti ve statistikách.

Problémy měla Čína už před pandemií, každá pragmatická vláda by se s nimi však měla zvládnout popasovat se ctí. Si Ťin-pching se místo toho obklopil „yes meny“ a upevnil si pozici pro bezprecedentní třetí funkční období nejvyššího vůdce.

Také čínská státní média uznávají, že jsou statistiky za loňský rok problém. „Navrhuji úplnou liberalizaci porodnosti a varuji, že negativní demografické faktory podkopou dlouhodobý růstový potenciál ekonomiky, pokud se nezačne uplatňovat vládní politika na podporu porodnosti,“ řekl Che Ja-fu, čínský demograf listu Global Times.

Z politiky jednoho dítěte Čína nakonec přesedlala na politiku tří dětí. Na tu však Číňané příliš neslyší.

Mladí Číňané poukazují zejména na rostoucí životní náklady. Stále větší počet žen se chce uplatnit na trhu práce a dopřát si vyššího vzdělání. „Je tu velký tlak na to mít děti, ale kdo by se odvážil do toho jít? Míra nezaměstnanosti je tak vysoká, covid všechno zničil, nedá se nic dělat. Příští rok budeme mít zase klesající růst,“ uvedl pro AFP třicetiletý obyvatel Šanghaje.

„Pro nás, co jsme se narodili v 80. letech, je normální být z rodin s jedním dítětem,“ dodala agentuře AFP v Pekingu mladá žena. „Je tu velký tlak, pokud jde o péči o rodiče a zlepšení kvality života v budoucnosti.“

Politika jednoho dítěte také znamená, že si Číňané zvykli na menší rodiny, uvedl Siou-ťien Pcheng, výzkumník z australské University of Victoria. Zatímco jedni na sociálních sítích považují založení rodiny za „společenskou odpovědnost“ a „zajištění budoucnosti národa“, stále výrazněji však znějí hlasy těch, kteří se rozhodli nejen nemít děti, ale ani neuzavírat manželství.

V důsledku stárnutí populace navíc ubývá žen v plodném věku, uvedl pro agentury demograf Che Ja-fu. „V letech 2016–2021 se jejich počet snižoval o pět milionů ročně,“ řekl.

Úřady se snaží páry k zakládání rodin nalákat finanční podporou. Například jižní velkoměsto Šen-čen nyní nabízí porodné ve výši až 10 000 jüanů a vyplácí příspěvky až do tří let věku dítěte.

Na východě země město Ťi-nan od 1. ledna vyplácí měsíční příspěvek 600 jüanů párům, které mají druhé dítě. To však zjevně nestačí – podle analytiků chybí komplexní balíček, který by pomohl nejen během mateřství, ale také při rodičovství a následném vzdělávání. Zvláště palčivý problém je nejistota žen v zaměstnání po porodu.

Rok 2023 bude milníkem, kdy se nejlidnatější zemí světa stane Indie. Změna bude pro obě země psychologická i symbolická.

Čína bude stále větší ekonomickou mocností vyzývající Spojené státy na souboj o plný status supervelmoci, už se ale nebude moci nazývat největším národem. Současné trendy nasvědčují, že se rozdíl v počtu obyvatel bude nadále rychle zvětšovat. Jaký to bude mít vliv na okolní svět, rozhodnou důležitější faktory než počet obyvatel.

S rostoucím počtem obyvatel bude Indie čelit podobným dilematům jako Čína. Indů v produktivním věku bude více než starších rodičů, které budou muset financovat, ale vedení země bude muset být agilní, aby využilo demografické dividendy.

„Demografická dividenda nevzniká automaticky, protože tato velká skupina mladých lidí v produktivním věku musí mít práci a musí být produktivní,“ řekl Stuart Gietel-Basten, profesor humanitních a sociálních věd na Chalífově univerzitě v Abú Zabí.

Výhody demografické dividendy dokázaly využít země jako například Jižní Korea či Singapur. Ve státech, kde se to nepodařilo, představují problémy rostoucí počty mladých lidí, kteří nemohou najít práci. A to zvyšuje vyhlídky na nepokoje – stačí vzpomenout třeba na arabské jaro v Tunisku, Egyptě a Sýrii v roce 2011.

Premiér Indie Naréndra Módí má tak před sebou nelehký úkol, pokud chce zajistit, aby si země udržela světový růst. Podle odhadů World Population Review, nezávislé organizace zaměřené na sčítání lidu a demografii, činil počet obyvatel této jihoasijské země na konci roku 2022 1,417 miliardy.

Indie, kde je polovina obyvatel mladších 30 let, bude v příštích letech nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa. Aby Módí co nejlépe využil demografickou dividendu, musí vytvořit pracovní místa pro miliony lidí každoročně přicházejících na trh práce.

A přelidněná planeta si neoddychne. Současné trendy naznačují, že do roku 2050 bude veškerý přírůstek světové populace připadat pouze na několik málo zemí, z nichž většina bude v Africe.

Hans Rosling, švédský lékař a akademik, uvedl, že současný „pin kód“ světa je 1114, což znamená, že v Americe, Evropě a Africe žije velmi zhruba 1 miliarda lidí a v Asii 4 miliardy. V roce 2050 bude tento kód 1145 - 4 miliardy v Africe a 5 miliard v Asii.

Stewart Patrick, ředitel programu globálního řádu a institucí v Carnegie Endowment for International Peace, pro The Guardian uvedl, že s rostoucím počtem obyvatel bude kontinent stále častěji předmětem geopolitických sporů.

„Bude to druhý souboj o Afriku, v němž bude pěkně silná konkurence,“ řekl. „Afrika je samozřejmě zdrojem obrovského množství surovin, včetně ropy a zemního plynu, ale také surovin pro přechod na čistou energii, takových nerostů, které člověk potřebuje k výrobě baterií a podobně.“

Míra, do jaké budou africké země schopny úspěšně řídit svůj růst, pouze zvýší množství fosilních paliv, které bude jejich rostoucí populace potřebovat. Růst poptávky po energii však nebude kompenzovat pokles populace Číny. I menší počet čínské populace si stále bude chtít udržet životní styl střední třídy, který spotřebovává mnohem více energie.