Článek
Úkolem forenzních antropologů je identifikovat některé z nejvíce poškozených ostatků. Často se jedná o „nejtragičtější skládačku“ z lidských kostí a jejich úlomků. Některé kosti jsou šedé, jiné uhlově černé. Některá těla byla spálena k nepoznání, jiná podlehla před nalezením rozkladu.
Po více než týdnu nebylo stále identifikováno více než 350 těl předpokládaných civilních obětí, uvedl Chen Kugel, ředitel izraelského národního institutu soudního lékařství pro list The Guardian. Doktor Kugel se rovněž obává, že tempo identifikace se ještě zpomalí, až se dostanou k nejvíce poškozeným tělům, a některé oběti údajně nemusí být identifikovány vůbec.
„Za posledních devět dní jsme udělali hodně práce. Nyní jsme na vrcholu, počet identifikovaných bude postupně klesat, jak se dostáváme k těžkým případům,“ uvedl Kugel. „Obávám se, že některé oběti nikdy nenajdeme a jiné nebudeme schopni identifikovat. Lidé na to musí být připraveni,“ dodal.
V kibucu Be’eri zavraždili teroristé z Hamásu nejméně 125 lidí
Příjezd do kibucu Be’eri je jen pro silné povahy. V poli vedle silnice leží hromada lidských těl. Odhadem deset až patnáct. Některá jsou v bílých pytlích, některá obnažená. Zjevně tu leží několik dní, jsou v pokročilém stadiu rozkladu.
Tisíce lidí zoufale čekají na zprávy o svých milovaných, v horším případě o ostatcích, které mohou pohřbít. To je obzvláště naléhavý problém, protože židovská tradice vyžaduje rychlý pohřeb a formální smutek může začít až po pohřbu.
Příběhů zoufalého hledání milovaných přibývá, nejde jen o Izraelce unesené z hudebního festivalu. Rodiny často nevědí, zda jsou jejich blízcí mrtví, zranění nebo v držení teroristů z palestinského hnutí Hamás.
Náročná identifikace
Rozsah práce je zdrcující, desítky těl – či v některých případech jen změti lidských ostatků tak poškozených, že jsou sotva rozpoznatelné – jsou dopravovány do forenzního ústavu v chladicím voze.
Těla jsou pečlivě označena, následně, pokud je to možné, jsou pitvána a jsou jim odebrány vzorky pro testy DNA. Poté jsou odeslána k uskladnění, protože malá budova výzkumného centra nemá místo pro tolik mrtvol. Kugelově forenznímu týmu v nastalé situace pomáhá mnoho dobrovolníků, jelikož jeho tým badatelů není příliš početný.
Vědci mají množství metod, od „sestavování“ kostí k sobě přes identifikaci spálených či ožehnutých kostí až po počítačovou tomografii (CT)
Doktor Kugel ukázal novinářům obrázek jedné spálené a téměř neidentifikovatelné sbírky kostí sesbíraných z krytu v jednom kibucu a následně sken těchto ostatků.
Na něm jsou vidět dvě páteře a dvě sady žeber, jedno menší než druhé, což podle něj naznačuje bolestný příběh jejich smrti. „Tohle je dospělý s dítětem. Sedí spolu a objímají se,“ uvedl Kugel.
Skenování může také poskytnout vodítko k příčině smrti. Pokud nejsou patrné žádné kovové úlomky, pravděpodobně oběti zabil požár nebo se udusily kouřem.
Když forenzní antropologové dokončí svou práci, pošlou vzorek kostí do laboratoře, kde je technici pečlivě vyčistí a snaží se extrahovat dostatek materiálu, aby získali úplný profil DNA, který lze porovnat s databázemi pohřešovaných. Databáze otisků prstů a DNA je naštěstí v Izraeli díky povinné vojenské službě velmi rozsáhlá.
