Konec front dobrovolníků. I Ukrajina musí nutit lidi do boje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V posledních týdnech a měsících přibývá zpráv poukazujících na rostoucí potíže Ukrajiny s mobilizací. Jako příklad lze uvést příběh muže, který byl úřady shledán schopným služby i přesto, že nemá ruce. Podle britského týdeníku The Economist se případ medializoval skrze sociální sítě a přerostl v „celonárodní skandál“, načež úřady své rozhodnutí vzaly zpět.

To je sice samozřejmě jen jeden extrémní příklad, ze kterého nelze usuzovat, že ukrajinská armáda posílá ve velkém na frontu nemocné, či dokonce hendikepované. Svým způsobem se v něm ale zrcadlí i obecný problém – lidí, kteří se chtějí mobilizaci vyhnout, přibývá a s tím roste i přísnost úřadů.

„Fronty dobrovolníků do armády jste mohli vidět v prvních šesti měsících od začátku invaze. Teď už moc lidí, kteří chtějí do armády jít dobrovolně, není. Většina nových vojáků je mobilizovaná příkazem. V některých oblastech Ukrajiny, zejména na západě, jihu a východě, dochází k řadě skandálů a incidentů s pokusy chytat muže na ulicích,“ řekl k tomu Seznam Zprávám Ruslan Bortnik, analytik a ředitel Ukrajinského institutu politiky.

O přetrvávajících problémech kromě jeho slov vypovídá i celá řada nedávných zpráv. Například oznámení ukrajinské tajné služby SBU, která opakovaně hlásí blokace telegramových skupin, v nichž si Ukrajinci posílají informace a rady, jak se vyhnout povolávacím rozkazům.

Tématu se nedávno věnoval i americký deník The Wall Street Journal (WSJ), který ve výčtu problémů zmiňuje i případ muže, jenž podle výpovědí příbuzných zemřel na frontě pouhý měsíc poté, co byl mobilizován, přičemž samotný výcvik měl trvat jen deset dní. Výjimkou také podle WSJ nejsou případy pokusů mužů o útěk přes hranice s pomocí pašeráků lidí.

Z Ukrajiny nesmí cestovat muži ve věku 18 až 60 let a mobilizace tam byla vyhlášena bezprostředně po ruské invazi. Na rozdíl od Ruska tak nejde o skrytý či vládou popíraný proces. To ale neznamená, že je bezproblémový.

Bortnik připomněl, že už loni na jaře ministr obrany Oleksij Reznikov prohlásil, že ukrajinské úřady plánují mobilizovat milion lidí, přičemž v červenci loňského roku oznámil, že Ukrajina už „má v uniformě“ přes milion lidí. Druhým dechem nicméně ukrajinský analytik dodal, že přesné počty personálu a informace o jejich rozložení napříč jednotlivými složkami v ukrajinské armádě podléhají utajení.

Podle odhadů západních představitelů měla Ukrajina na začátku invaze k dispozici 260 tisíc vojáků, přičemž dosud jich bylo zabito nebo zraněno asi 100 tisíc. K současnému počtu vojáků se úřady ani představitelé spojeneckých zemí Ukrajiny nevyjadřují, ale nedostatek lidské síly přinejmenším nezmiňují mezi hlavními problémy.

V diskuzích expertů o realističnosti jarní ukrajinské ofenzivy se rovněž řeší především otázka dostatku vojenské techniky, popřípadě vycvičeného a zkušeného personálu, a nikoliv lidské síly jako takové.

Té má Ukrajina „dostatek“ i podle Bortnika. „Ukrajina má podle našich odhadů, které berou v potaz, že platí zákaz vycestování pro muže, pořád dostatek lidské síly pro plnění armády. Pokud ale bude válka pokračovat dál ve stejné intenzitě, může problém s akutním nedostatkem vojáků nastat už v příštím roce,“ řekl analytik.

Nemělo by se podle něj také zapomínat na to, na co ostatně poukazují i výše zmíněné západní odhady ztrát. Ukrajinská profesionální armáda podle Bortnika „prošla významným doplňováním, což stejně jako v ruské armádě vedlo k tomu, že v některých odvětvích se snížila průměrná kompetentnost vojáků“.

Největší problém, kterému podle Bortnika ukrajinská armáda z personálního hlediska čelí, tedy není nedostatek lidí, ale nedostatek důstojníků, kteří „jsou nutní k sestavování plnohodnotných jednotek“.

Na tento problém se poukazuje už delší dobu a je způsoben jednoduše tím, že mnoho zkušených vojáků bylo zabito, zraněno nebo povýšeno a nahrazují je v poslední době především „zelenáči“.

Těch má podle Bortnika ukrajinská armáda dost i díky tomu, že veřejnost stále silně podporuje vládu i oficiální instituce. Analytik zmiňuje aktuální průzkum veřejného mínění, který říká, že 61 % Ukrajinců věří, že se jejich země ubírá správným směrem. Opak si myslí 21 % lidí. Před invazí byla přitom čísla přesně opačná – 65,5 % lidí se domnívalo, že se Ukrajina ubírá špatným směrem, a jen 20 % správným.

Co se týče ukrajinských institucí, nejmenší důvěře se s 50 % těší ukrajinská vláda, například armáda ale měla v posledním průzkumu vůbec nejvyšší důvěru 96 % respondentů.

Bortnik v rozhovoru nicméně několikrát zmínil, že svou roli v doposud dostatečném přílivu mobilizovaných hrají i čistě restriktivní opatření. Nebýt zákazu opuštění země, z Ukrajiny by podle něj za rodinou mohly odejít až „miliony mužů“. Mnozí z těch, co dostanou povolávací rozkaz, se jdou na stanici sami ohlásit čistě proto, že nechtějí, aby je někdo obviňoval, že se vyhýbají mobilizaci. Tedy ne nutně kvůli tomu, že touží bránit svou zemi.

Co se týče trestů za vyhýbání se službě, ty se podle Bortnika mohou pohybovat v rozmezí pokuty až několika let odnětí svobody. Vězení soud podle něj nařídil zatím v jediném případě, kdy rezervní poručík ze Sumské oblasti dostal tři roky.

Za rok 2022 bylo podle Bortnika spuštěno přes 1100 vyšetřování vyhýbání se mobilizaci. Vzhledem k tomu, že je ale k usvědčení potřeba prokázat úmysl a součinnost celé řady úřadů, jde zpravidla o zdlouhavý proces.

Nad rámec toho bylo také otevřeno téměř 1600 vyšetřování vojenského personálu pro neplnění rozkazů, 6200 případů opuštění jednotky bez dovolení a přes 3200 případů dezerce.

Muži, kteří Ukrajinu opustili ještě před mobilizací, jsou trestně nepostižitelní. V parlamentu sice padl návrh na schválení zákona, který by umožnil trestat i za nenavrácení se na Ukrajinu, ale neprošel.

Co se týče rozdávání povolávacích rozkazů, situace se podle Bortnika významně liší v různých regionech a všechno závisí na mobilizačních kvótách, které jednotlivým oblastem zadává ministerstvo obrany, a počtu dobrovolníků, kteří se přihlásili v minulosti. V centrálních oblastech se podle něj rozkazy posílají poštou, na ulicích se rozdávají hlavně na západě, jihu a východě.

Obsílka podle WSJ nemusí nutně znamenat rovnou výzvu k nastoupení k výcviku ani k lékařské prohlídce. Může jít i jen o výzvu k dostavení se na příslušnou stanici k aktualizaci databáze, přičemž rozkaz k nástupu nemusí následovat.

„V některých regionech jsou povoláni všichni bez rozdílu a mohou se velmi rychle dostat na frontu, jinde se to ale může naopak vyhnout i těm, kdo mají zkušenosti s armádou,“ řekl k tomu Bortnik.

Například on sám se přišel registrovat dobrovolně už loni v květnu na stanici v Kyjevě, kde aktualizoval své údaje a prošel i lékařskou prohlídkou. Povolán ale nebyl. „V armádě jsem předtím nikdy nesloužil a nemám žádnou hodnotnou vojenskou specializaci. V Kyjevě bylo také mnoho dobrovolníků na začátku války. Jsem ale veřejná osoba, a proto se ke mně možná přistupuje jinak, ačkoliv mi nic takového nikdy nebylo řečeno,“ vysvětlil.

Z mobilizace má také celá řada lidí výjimku. Nad rámec těch, co mají zdravotní problémy nebo jsou příliš mladí či staří, jde podle Bortnika třeba i o zástupce různých klíčových povolání, studenty, rodiče tří a více dětí, ty, kdo se starají o lidi potřebující speciální péči, rodiče vychovávající dítě sami nebo třeba lidi, kteří ve válce ztratili blízkého příbuzného.

Bortnik se nesetkal s žádným případem, kdy by byla mobilizována žena, která nevstoupila do armády dobrovolně. Může se to ale podle něj stát v případě speciálně potřebných povolání, jako jsou například zdravotní sestry a doktorky.