I když přežijí, budoucnost je temná. Děti z „nejnebezpečnějšího místa světa“

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pouhé tři týdny války mezi Izraelem a Hamásem „stačily“, aby v Pásmu Gazy zahynulo víc dětí, než je ročně zabito ve válečných konfliktech po celém světě od roku 2019. Území, kde lidé mladší 18 let zastupují téměř polovinu populace, si tragický moment připsalo 29. října, kdy se podle organizace na ochranu dětí Save the Children bilance posunula na číslo 3195 dětských obětí.

O více než měsíc později je situace bez jakýchkoliv pochybností ještě mnohem horší. Například podle dat zveřejněných palestinským ministerstvem zdravotnictví pod správou hnutí Hamás (která nelze objektivně ověřit) se celkový počet obětí v Gaze zvýšil na 17 700. Kolem tří čtvrtin představují právě děti a ženy, informovala v sobotu agentura AP.

Další stovky tisíc dětí zatím přežívají na území Pásma Gazy bez jakékoliv naděje, že by mohly boje a údery v oblasti v dohledné době ustat. Mnoho z nich je navíc zraněných a traumatizovaných a ponechaných bez potřebné péče.

„Popravdě pro děti v Pásmu Gazy jde o velmi tragickou situaci,“ přibližuje realitu stovek tisíc palestinských civilistů pro Seznam Zprávy regionální vedoucí pro komunikaci Ammar Ammar z Dětského fondu OSN UNICEF.

Podobně jako mnoho dalších zástupců mezinárodních organizací a humanitárního sektoru, se kterými měly Seznam Zprávy možnost v uplynulých týdnech hovořit, i Ammar zdůrazňuje, že přes dva miliony lidí v Pásmu Gazy včetně dětí žije více než dva měsíce bez základních potřeb (elektřiny, vody, potravin) a možnosti schovat se do bezpečí a živoří v přeplněných táborech pro vnitřně vysídlené.

Na území Pásma Gazy doléhá válka, která propukla v reakci na útok teroristů Hamásu na izraelské civilisty, právě především na děti. Ty nejčastěji umírají bezprostředně při ostřelování izraelskými silami, uvádí pracovník UNICEF. Ostatky dalších několika tisíc jsou stále zavalené v troskách zničených budov a zatím bez šance je vyprostit. Počet dětských obětí je tak s největší pravděpodobností ještě vyšší, než udávají úřady.

Zdá se nevyhnutelné, že smrt čeká v současných podmínkách brzy i další děti. Ty sice mohou přežít boje, osudnými se jim bez co nejdřívějšího ukončení konfliktu – jak zdůrazňuje Ammar – stanou podmínky v táborech pro vnitřně vysídlené. V nich děti i dospělí například sdílejí jednu toaletu se stovkami dalších a nemají přístup k hygieně. To vede k šíření nemocí a infekcí, kterým mnoho z nich podlehne.

„Od poloviny října 2023 bylo nahlášeno více než 33 551 případů průjmu. Více než polovina z nich připadá na děti mladší pěti let – což je výrazný nárůst ve srovnání s průměrným počtem dvou tisíc případů měsíčně u dětí mladších pěti let v průběhu let 2021 a 2022,“ informovala například Světová zdravotnická organizace na začátku listopadu.

Po tisících a někdy i desetitisících případů se také šíří další nemoci a zdravotní rizika, včetně svrabu, vší, planých neštovic, kožních vyrážek nebo infekcí horních cest dýchacích.

Ve vážném ohrožení na životě jsou kvůli ostřelování nebo jeho sekundárním dopadům také novorozenci a batolata – kvůli nedostatku potravin, případně proto, že jejich matky přichází z různých důvodů o mléko, nemají potřebnou výživu nebo nemohou za současných podmínek absolvovat běžná očkování.

Další tisícovky dětí, kterým se zatím podařilo přežít, se potýkají s vážnými zraněními. Především s popáleninami a zlomeninami. Fraktury končetin v nemálo případech končí i amputací.

„V posledních týdnech byla amputována horní nebo dolní končetina, případně obě, zhruba tisícovce dětí,“ uvedl na začátku prosince mluvčí UNICEF James Elder. Ten mimo jiné dodal, že je Pásmo Gazy „pro děti nejnebezpečnějším místem na světě“.

Děti a mladiství v Pásmu Gazy se také kvůli válce potýkají s psychickými problémy. Čím déle bude konflikt trvat, tím více se budou prohlubovat. Pro děti, které přežijí, pak mohou znamenat obtíže do konce života.

„Zkušenost se situací, která bezprostředně ohrožuje děti a dospělé na životě a bere jim jejich svět, je velmi traumatizující. Znamená, že stejně jako dospělí i děti procházejí opakovaně situacemi, které nemohou ovlivnit a které znamenají obrovský strach o sebe a jejich blízké,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy dětská psycholožka z týmu Lékaři bez hranic se zkušenostmi z misí v Jordánsku a Řecku Kateřina Šrahůlková.

„Pokud nebude potřebným poskytnuta odborná pomoc, může se u nich rozvinout posttraumatická stresová porucha, mohou trpět panickými atakami či velmi výraznými úzkostmi. U dětí s touto zkušeností se dále objevují poruchy spánku, emoční obtíže, poruchy soustředění, reakcí může být zvýšená agrese, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky nebo abúzus alkoholu či drog,“ vysvětluje dále.

Část palestinských dětí z Pásma Gazy, které Ammar odhaduje na několik stovek tisíc, se navíc s určitými formami traumat a duševního zdraví potýkala ještě před začátkem aktuální fáze války. Ostřelování totiž zažily několikrát předtím. Ammar dodává pro kontext, že například 15letý teenager prožil v blokádě celý život. Teď jich ale s duševními problémy může přibývat až exponenciální rychlostí.

Zvrátit tento trend může jediné – okamžitý mír, jak už týdny apeluje mezinárodní společenství i humanitární pracovníci, včetně pracovníků UNICEF. K tomu se ale zatím neschyluje.

„Děti mají právo mít přístup k základním právům – na ochranu, neumřít, mít přistup ke zdravotnictví, vodě, potravinám… Také mají právo mít přístup ke vzdělání a docílit svých snů a naplnit svůj potenciál,“ říká v souvislosti s právy palestinských dětí Ammar.

„Ty děti přichází o své blízké – bratry, sestry, rodiče. Mají trauma z toho, že se musely přemístit, z toho, v jakých podmínkách přežívají, že nemají normální dětství.“

V souvislosti s aktuálními prožitky a zejména důsledky zaznívají ve společnosti obavy z možné radikalizace současné nejmladší generace v Pásmu Gazy.

Sklon k ní se vyskytuje především u jedinců, kteří s ní mají předchozí zkušenosti v rodině, jsou izolovaní od většinové společnosti a záleží také na sociopatologických jevech v rodinách, popisuje hlavní faktory politolog a expert na extremismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd univerzity Karlovy.

Ty se podle něj u dětí v Gaze mohou – a s největší pravděpodobností také v některých případech budou – vyskytovat.

„Radikalizace někoho v rodině je tam (v Pásmu Gazy) velmi pravděpodobná a nemusí to být jen v souvislosti s hnutím Hamás. Izolace v tomto případě znamená, že nemáte s kým konfrontovat své představy. Celá společnost je také vystavena obrovské míře stresu, což bude mít za důsledek například růst domácího násilí. Děti jsou tak vystaveny nejen přímým dopadům války, ale i těm sekundárním, které se odráží v rodinách,“ vysvětluje Charvát.

Otázku, zda aktuální konflikt mezi Izraelem a Hamásem povede k větší radikalizaci mládeže, zatím naopak nevnímá jako relevantní téma pro diskuzi Ammar z UNICEF. Jako zásadní naopak v tuto chvíli vnímá docílení míru a zajištění dětem základních práv. „Dám vám příklad. Ptali jsme se v Gaze dětí, které při ostřelování například přišly o bratra, sestru, rodiče, čím by chtěly být, až budou dospělé. Nikdo z nich neřekl, že by chtěl držet zbraň nebo být bojovníkem… (děti) říkaly, že chtějí být zdravotními sestrami a bratry, doktory nebo pekaři,“ dodává vlastní zkušenost.

Psycholožka Šrahůlková doplňuje, že v obecném měřítku se reakce dětí ve válkách odvíjí především od sociální podpory. „Velmi užitečné pro zvládání je, když mají děti kolem sebe relativně stabilní dospělé, kteří – ač danou situací samozřejmě také velmi trpí – jsou v co největší možné míře schopni dítěti poskytovat oporu a pomáhat mu zpracovávat emoce, které se objevují.“