Rusko je plné teroristů a extremistů. Aspoň podle paragrafů, které slouží Kremlu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Složit protiválečnou báseň nebo napsat příspěvek na sociálních sítích kritizující vraždění na Ukrajině. Taková provinění stačí k tomu, aby se Rusové dostali na dlouhá léta do vězení. Režim Vladimira Putina je zkrátka označí za extremisty, nebo dokonce teroristy.

Zákony o extremismu a terorismu se v posledních dvou letech utáhly natolik, že se pod ně vejde téměř cokoliv, co ruský soud uzná za vhodné. Tomu odpovídají i statistiky vyšetřovacího výboru. Během minulého roku stanulo před soudem kvůli obvinění podle protiextremistických zákonů 430 lidí, což je asi o 62 procent více než v předchozím roce.

Olga Abramenková z lidskoprávní organizace Memorial, která byla v Rusku označena za extremistickou, se domnívá, že ruské úřady vynakládají stále větší úsilí na potlačení veřejného protestu svobody slova a vyjadřování názorů kritických vůči režimu, ale zároveň přehlíží hrozbu ze strany skutečných teroristů.

Nadužívání protiteroristického zákona se stalo předmětem pozornosti po útoku v koncertní hale Crocus z konce března, k němuž se přihlásila teroristická organizace Islámský stát. Při útoku zahynulo přes 140 lidí.

Data ukazují, že od roku 2013 bylo v Rusku za trestné činy související s terorismem odsouzeno 3738 lidí. Přes 90 procent z nich však za mřížemi neskončilo kvůli spáchání nebo plánování teroristického útoku, ale za činy kvalifikované jako „ospravedlňování terorismu“, jak uvádí lidskoprávní organizace Amnesty International.

Přinejmenším od roku 2015, odkdy jsou dostupné statistiky, pak nebyl nikdo z obviněných z trestných činů souvisejících s terorismem zproštěn viny.

Moskevský soud například odsoudil básníka Alexandra Byvševa k sedmi letům vězení za verše zpochybňující morální správnost války proti Ukrajině. Podle rozsudku měl umělec veřejně vyzývat k terorismu a šířit lživé informace o ozbrojených silách.

Od loňského roku přitom hrozí lidem v Rusku za vlastizradu doživotí, za terorismus až 20 let a za účast v teroristické organizaci 15 let odnětí svobody. Takové zákony ostatně nejsou ve světě ojedinělé a disponuje jimi většina vyspělých zemí, nicméně jejich zneužívání se v Rusku stalo v posledních dvou letech normou.

Úřady v ruském Orenburgu tak minulý měsíc obvinily z extremismu provozovatelku LGBT klubu a jeho uměleckého ředitele, oběma hrozí až deset let odnětí svobody. Soud v Ufě pak poslal na 9,5 roku do vězení spolupracovnici zemřelého ruského opozičního politika Alexeje Navalného Liliji Čanyševovou.

Ruský think-tank Sova Center, který se věnoval analýze loňských trestů za extremistické trestné činy, zjistil, že bezprecedentních 35 procent lidí uvězněných za „extremistická prohlášení“ bylo odsouzeno neprávem, zatímco dříve byl jejich podíl méně než 15 procent.

„Většina případů se týká aktivity na sociálních sítích nebo veřejných prohlášení, obvykle o politických záležitostech. Ve všech vyspělých zemích existují zákony proti extremismu a jsou přijímány různými mezinárodními úmluvami. Ale nemají nic společného s ruskou legislativou,“ řekl pro stanici RFE/RL právník Jevgenij Smirnov z organizace právní pomoci First Department.

Se začátkem války přišla kromě zpřísnění zákonů o extremismu i nová legislativa, která je namířena proti lidem odmítajícím oficiální výklad Moskvy o válce v sousední zemi. Zatímco za „diskreditaci“ armády hrozí až pětileté vězení, šíření „nepravdivých informací“ mohou ruské úřady potrestat až patnáctiletým odnětím svobody.

Zatímco před válkou se uplatňovaly represe zejména na opoziční aktivisty, dnes už jejich záběr platí i na běžné občany, zejména kvůli těmto zákonům týkajícím se války.

„Jedna věc, kterou režim udělal velmi dobře, je jeho potírání opozice. Vypovídající je příklad využití zákona o extremismu na Navalného a jeho organizaci. Ale druhá a mnohem zákeřnější věc je jeho zaměření na obyčejné lidi, kterým dává najevo, že nikdo není v bezpečí,“ říká pro Seznam Zprávy právnička Lauren McCarthyová z University of Massachusetts Amherst, která se zaměřuje na ruskou legislativu.

Zatýkání na velkých protestních akcích, které se dosud týkalo hlavně center ruských velkoměst, se teď ve větším přesunulo i do regionů a mezi běžné profese.

Soud například udělil dvouletý trest Alexeji Moskaljovovi, jehož tehdy dvanáctiletá dcera po začátku války namalovala obrázek na podporu Ukrajiny. Učitelka z města Penza, která kritizovala před žáky ruskou invazi na Ukrajinu, pak dostala kvůli šíření nepravdivých zpráv o ruských ozbrojených silách pětiletou podmínku.

Počtem represí ruský diktátor dokonce předehnal své sovětské předchůdce, upozorňuje studie nezávislého serveru Projekt. Od roku 2018 bylo v Rusku souzeno více lidí než v dobách Nikity Chruščova a Leonida Brežněva. Celkem 116 tisíc osob pak bylo za posledních šest let oběťmi represí ruského režimu. Stíháno bylo asi 11 tisíc lidí, zatímco více než 100 tisíc bylo zadrženo.

Pokud se Rusové vyjádří proti režimu, ať už je to formou účasti na demonstraci, nebo statusem na facebooku, dá se jen těžko odhadovat, podle kterého zákona budou ve výsledku souzeni.

„Jednou z věcí, kterou represivní a autoritářské právní systémy dělají velmi efektivně, jsou zákony, které jsou velmi konkrétně zaměřené na určité lidi, ale také jsou velmi vágně definované,“ poznamenala McCarthyhová.

Protiextremistické a protiteroristické zákony se navíc po začátku invaze rozšířily a jejich zneužití je snazší právě proto, že se nevyjadřují přesně. Obsahují jen obecné zásady pro regulaci protiextremistického a protiteroristického úsilí a odkazují na jiné zákony, aby stanovily sankce za jejich porušení.

Například zákon o boji proti extremismu uvádí, že výroba, skladování nebo distribuce extremistických materiálů představují porušení zákona.

Zákon o boji proti terorismu uvádí, že teroristická činnost zahrnuje mimo jiné „propagaci teroristických myšlenek a šíření materiálů nebo informací, které vyzývají k provádění teroristické činnosti nebo ospravedlňují či potvrzují nutnost takové činnosti“. Oba jsou tedy velmi vágní.

Zatímco v období Sovětského svazu, kdy byl tlak na opozičníky podobný, existoval jeden konkrétní zákon na potlačení jejich aktivit, v současném Rusku je vše mnohem složitější, jak upozorňuje studie Projektu.

Odsoudit protirežimní aktivisty tak lze za různé trestné činy. Například první soud s Alexejem Navalným proběhl podle paragrafu o korupci, možností jsou ale i běžné trestné činy, jako jsou výtržnictví a vandalismus.

Podle Abramenkové pak mohou ruské úřady aplikovat také různá ustanovení o „nežádoucích organizacích“ a „zahraničních agentech“, neboť na jejich dodržování dohlíží stejný represivní aparát.

Státní propaganda pak prezentuje všechna tato označení v jedné kategorii, podle jejího výkladu se protiválečný protest, ekologický aktivismus i občanská aktivita rovnají zradě státních zájmů a extremismu.