Do Česka míří hvězdný zpěvák. Globální star, kterou možná neznáte

Zpěvák, světová superstar, držitel mnoha cen včetně Grammy, MTV Music nebo BET Awards. Interpret, kterému se podařilo vyprodat ty nejvýznamnější arény světa. „African Giant“ na misi sjednotit africké národy – Burna Boy.

Hvězda, která se v pátek poprvé představí i českým fanouškům na hudebním festivalu Colours of Ostrava.

Damini Ebunoluwa Ogulu, známý jako Burna Boy, není na hudební scéně nováčkem. První album vydal už v roce 2013. Od té doby se mu podařilo vypracovat z lokálního umělce na globální ikonu, která koncertuje po světě, nedávno vystoupila například na finále Ligy mistrů v Istanbulu nebo je tváří největších módních značek jako Calvin Klein nebo Jean Paul Gaultier.

Jen v letošním roce si připsal Ogulu dva velkolepé rekordy, které jeho postavení v čele globální pop music jen potvrdily. Jako první africký interpret vyprodal londýnský stadion Wembley s kapacitou 60 tisíc lidí a podobně i newyorský stadion Citi Field s kapacitou 41 800 lidí, uvedl magazín Hypebeast.

„Dává do toho všechno. Až když sejde z pódia, vidíte ho v šatně, jak spadne na zem a třese se… Dáme ho dohromady a druhý den jedeme znovu,“ popsala vystupování svého staršího bratra Ronami Oguluová, která je zároveň jeho stylistkou a kreativní ředitelkou, pro magazín Billboard.

O kvalitách energického a charismatického Oguluho, jak je často popisován, se budou moci v pátek kolem půlnoci přesvědčit i čeští hudební fanoušci v Ostravě.

31letý Ogulu původem z Nigérie se narodil v přístavním městě Port Harcourt. Dětství prožil v rodině, která „nebyla bohatá, ale ani chudá“. Otec pracoval ve stavebnictví, matka jako překladatelka do několika jazyků pro západoafrickou obchodní komoru.

Vztah k hudbě měl již odmalička, především díky dědečkovi. Ten byl totiž prvním manažerem legendárního zpěváka Fely Kutiho. Toho vnímá Ogulu jako inspiraci dodnes a jeho podobiznu má i vytetovanou. Podobně i jména rodinných příslušníků nebo nápis „Omo Naija“ (dítě Nigérie), uvádí britský deník The Guardian.

Mimochodem, právě ke Kutimu byl Burna Boy svou popularitou, ale jednu dobu i politickým aktivismem, přirovnáván. Sám si k němu, byť byl jeho hudbě vystavován velmi brzo, našel vztah až později – po návratu z Velké Británie, kde jako teenager strávil určitý čas. S kamarády v Brixtonu dostal především možnost přičichnout k britskému grimu a pochytit slang jižního Londýna.

„Teprve později, když jsem začal hledat sám sebe a pochopil jsem, kdo jsem, jsem si začal vážit africké hudby a všeho, co se mi dědeček snažil předat.“

První desku L.I.F.E (Leaving an Impact for Eternity) vydal po návratu do rodné země v roce 2013. Mezinárodní povědomí si nicméně vybudoval až v roce 2018 s deskou African Giant, za kterou získal i svou první nominaci na ceny Grammy. Tu ale neproměnil.

Mezi světovou hudební elitu ho katapultovalo album Twice as Tall v roce 2020. A o dva roky později své postavení potvrdil deskou Love Damini.

„Vždycky bylo mojí vizí vytvořit most mezi všemi lidmi tmavé pleti ve všech částech světa přes hudbu a vystoupení… Hudba je číslo jedna,“ přiblížil zásadní motto své tvorby Burna Boy v rozhovoru z roku 2022 pro americký hudební magazín Billboard.

Právě panafrikanismus a sjednocení Afriky jsou myšlenky, které vnímá jako své poslání. „Chci, aby moje děti měly africký pas, ne nigerijský… Neztotožňuji se s žádným kmenem. Neztotožňuji se s žádnou zemí. Neztotožňuji se vlastně s ničím. Ztotožňuji se se světem ve vesmíru. Věřím, že jsem občanem světa a mám vůči němu odpovědnost. Zároveň jsou to ale moji lidé, kteří ve světě tahají za kratší konec. Dělám zkrátka, co musím,“ řekl v roce 2020 pro deník The New York Times.

Ukazovat Afriku po svém – bez stereotypu a „s respektem“ – se snaží i svým posluchačům. Kromě angličtiny tak například zpívá v jorubštině nebo nigerijském pidžinu.

Ani to nezabránilo tomu, že má dnes fanoušky nejen v Nigérii a dalších afrických zemích, ale také v Evropě (Velká Británie, Francie), Spojených státech amerických nebo v Karibiku.

Mezi jeho skalní stoupence se řadí i celebrity – britská modelka Naomi Campbellová, Beyoncé, která ho přizvala k tvorbě soundtracku pro Lvího krále 2, nebo exprezident USA Barack Obama, který si jeho hit Anybody zařadil do svého playlistu.

Samotný Damini pak má za sebou spolupráce například s britským zpěvákem Edem Sheeranem, Chrisem Martinem z Coldplay, Justinem Bieberem, Stormzym, Puf Daddym nebo dalšími představiteli stylu afrobeats jako Wizkid nebo J Hus.

Deska Love Damini je podle Burna Boye tou nejosobnější. „Snažil jsem se, aby mi prostřednictvím tohoto alba byli lidé blíž,“ řekl v roce 2022 pro magazín Dazed.

Písněmi se i tentokrát prolíná mimo jiné téma vykořisťování, rasismu nebo rozšiřování mylných představ o Africe.

„Nejsme těmi, o kterých učí ve školách… Neučí správnou historii, historii síly a moci, kterou jsme původně měli a kterou by měli učit nyní. Neučí pravdu o tom, jak jsme se dostali do situace, ve které jsme teď. Neučí pravdu o tom, co se nyní děje a jak to překonat. A já věřím, že ve vědění je síla,“ odpověděl v souvislosti s tímto tématem deníku The New York Times v roce 2020.

Zároveň ale ve svých textech přibližuje posluchačům i střípky svého života. Například v písni Whiskey popisuje vyrůstání v Port Harcourt, sužovaném kvůli ropném průmyslu „smogem a černotou“. Píseň Glory zase představuje jeho vzkazy „do budoucnosti a minulosti“ a hit Last Last odráží jeho úspěch v poslední době, píše dále Dazed.

Zároveň se jeho hudba nevyhýbá zábavě, drahým vozům nebo dosaženému úspěchu. Živá vystoupení pak představují nezapomenutelnou show, která stojí nejen na jeho pěveckém výkonu, pestrém hlasovém rozsahu, ale i smyslu pro autentičnost, který představuje to nejlepší ze současné africké hudební scény.

Zatímco dnes Burna Boy nechává své myšlenky promlouvat především skrze hudbu a snaží se vyhýbat politice a komentování dění hlavně v afrických zemích, ještě před pár lety tomu bylo jinak.

Například o Africe, kolonialismu a na podporu hnutí Black Lives Matter se vyjádřil při přebírání ceny pro nejlepšího mezinárodního mužského interpreta na cenách BET v roce 2020.

„Rád bych při této příležitosti řekl, že někdy kolem roku 1835 se uskutečnila mise, jejímž cílem bylo udělat z Afriky národ pod nadvládou… Nyní je čas to zvrátit a vrátit se k šlechtě, kterou jsme byli, protože aby na černých životech záleželo, musí záležet i na Africe,“ cituje jeho slova The Guardian.

V roce 2020 se zase zapojil do protestů proti policejní brutalitě (#EndSARS) v Nigérii, založil fond obětí a na památku zabitých 20. října 2020 u mýtné brány Lekki v Lagosu vydal píseň 20 10 20.

Události v jeho domovině pak komentoval jako „jeden z nejdůležitějších momentů v historii Nigérie“.

Dnes nicméně situaci vnímá jinak. „Na mých myšlenkách v této souvislosti nezáleží,“ řekl letos k povstání mladých Nigerijců v roce 2020 pro Dazed. „Nic se nezmění. Prostě je to tak, jak to je… Nebudu už žádné mladé lidi podporovat v tom, aby nesmyslně přicházeli o život, rozumíte? Až bude něco připraveno, tak se to stane. Teď už to chápu. Nemůžete se vrhnout do něčeho, čemu plně nerozumíte, ani v případě naší země. S pochopením přichází připravenost k akci.“

Když měl v roce 2019 vystupovat Burna Boy na americké Coachelle pobouřilo ho, že je jeho jméno napsané na plakátu malým písmem. „Jsem ‚African Giant‘ a nenechám se omezit na to, co znamená to drobné písmo,“ rozčiloval se tehdy na instagramu.

Dnes už nicméně není pochyb, že velikánem je. Na pódiu srší energií a ztělesňuje moderní podobu afrického interpreta, který se nesnaží nijak zalíbit, ale je autentický a zároveň svůj. Novináři, kteří měli příležitost s ním hovořit, popisují, že si je svého postavení vědom a vnímá ho s velkou odpovědností.

On jim naopak dává často najevo, že jim nevěří, protože má pocit, že jsou jeho myšlenky často „dezinterpretovány“, a dává si proto na ně pozor. I z toho důvodu s lidmi z médií mluví spíše nerad.

Burna Boy se tak soustředí především na hudbu, ke které je „předurčený“. „Nikdy v životě jsem nevzal do ruky tužku a papír a nenapsal žádnou píseň… Všechno to přichází samo, jako by tam někdo stál a říkal mi, co mám dělat… Někteří z nás jsou na zemi proto, aby dělali to, co dělají,“ řekl v rozhovoru pro The New York Times.