Hurikán Trump. V boji o Bílý dům mu paradoxně pomáhá i soupeřka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Ne nadarmo se tomu říká superúterý. Tohle je velké. Byla to úžasná noc,“ prohlásil po uzavření většiny volebních místností Donald Trump ve svém sídle Mar-a-Lago na Floridě. „Uděláme Ameriku znovu skvělou, skvělejší než kdykoliv předtím,“ slíbil během oslavného proslovu, který trval zhruba 20 minut.

Podle projekcí amerických médií může exprezident počítat s vítězstvím v nejméně 12 z 15 států, které v úterý pořádaly republikánské primárky. S jistotou tak lze říct, že 77letý politik volebnímu dni dominoval, přestože ho jeho poslední relevantní soupeřka připravila o vítězství ve státě Vermont.

I když tímto překvapením dokázala Nikki Haleyová, bývalá guvernérka Jižní Karolíny a někdejší Trumpova velvyslankyně při OSN, již podruhé přerušit exprezidentovu vítěznou šňůru, jeho pozicí favorita zdaleka neotřásla. Z veřejné debaty proto jistě nezmizí téma, zda není čas, aby svou prezidentskou kandidaturu ukončila.

Sama Haleyová se opakovaně nechala slyšet, že v klání hodlá vytrvat, dokud bude konkurenceschopná. Například podle Daniela McCarthyho z konzervativního čtvrtletníku Modern Age však právě svou vytrvalostí Trumpovi do jisté míry pomáhá.

„Její schopnost získat dvoucifernou podporu v klíčových primárkách je pro Trumpa nepříjemná a dokonce trochu trapná záležitost. Exprezident nepochybně doufá, že po úterý odpadne,“ píše novinář ve svém textu pro CNN. „Její houževnatost má pro něj však i světlou stránku: Pomáhá mu připravit se na podzimní souboj s prezidentem Bidenem.“

Nejde jen o to, že Trump díky Haleyové nevypadne z „tréninku“. Primárky jsou zároveň i neocenitelnou příležitostí k učení a odhalují slabiny jednotlivých kandidátů, dokud je ještě čas je překonat nebo zmírnit. Trump má tedy možnost vidět, kde přesně ztrácí voliče, a od toho může následně odvíjet svou další strategii.

Čím více se Donald Trump zdokonalí ohledně získávání voličů nyní, tím hrozivější podle McCarthyho bude, až dojde na finální souboj. Nutno však podotknout i to, že trvající snaha Haleyové není zcela neškodná; minimálně nutí Trumpovu kampaň utrácet peníze, které by jinak už nyní mohla investovat jinde.

Že se Haleyová za rok své kandidatury nedokázala stát opravdu vyrovnaným soupeřem Trumpa, jen utvrzuje veřejnost v tom, že jeho vliv na republikány je i nadále velký a jeho základna stoupenců je ve straně dominantní frakcí. To navíc nemění ani právní problémy v podobě 91 obvinění z trestných činů či další kontroverze, které ho obklopují.

Dvaapadesátiletá politička sice v kampani slibuje návrat k tradičním konzervativním hodnotám či perspektivní politiku a stala se častou volbou těch, kteří hledají alternativu k exprezidentovi. V pomyslném souboji o směřování Republikánské strany se jí však zabodovat nepovedlo.

„Jeho dosavadní výsledky odrážejí jeho úspěch při proměně strany k obrazu svému,“ zhodnotil ještě před superúterým situaci americký novinář Ronald Brownstein. „Přetvořil republikány v modrolímcovou, populistickou a popudlivou stranu, zaměřenou spíše na jeho odpor k elitám a kulturním a rasovým změnám než na priority z éry Ronalda Reagana, jako je aktivní globální vedení.“

Nejvýraznějším příkladem toho je podle něj posun v oblasti zahraniční politiky. Poté, co Dwight Eisenhower porazil v roce 1952 v boji o republikánskou prezidentskou nominaci izolacionistu Roberta Tafta, nastal totiž ve vnitřním rozložení sil strany trvalý zlom.

Do popředí se tehdy dostaly internacionalistické síly, které v následujících desetiletích podporovaly silnou americkou roli ve světě. Trump tento konsenzus nicméně odmítl a na řadu přišly snahy o bagatelizaci nebo opuštění tradičních spojenectví. Projev toho ostatně vidíme i dnes, kdy většina republikánů tvrdí, že by bylo lepší, kdyby se USA do globálních záležitostí většinou nezapojovaly.

S novým směřováním strany pak logicky přichází i změny ve voličské základně, které jsou čitelné i z dosavadních výsledků primárek. Jak se zdá, Trumpova síla je opřena hlavně o bílé evangelíky a voliče, kteří se považují za velmi konzervativní, zatímco z tradičních středopravicových, často předměstských republikánů je nyní podřízená menšina.

Oproti jeho minulé kandidatuře se pak zvětšil třeba i počet vysokoškolsky vzdělaných voličů, kteří ho odmítají.

Co tyto skutečnosti budou znamenat pro volby v listopadu, se teprve uvidí. Jak již ale Seznam Zprávy několikrát informovaly, pozornost je nyní dobré věnovat jak umírněným republikánům, tak i nezávislým voličům, u kterých zatím Trump eviduje relativní neúspěch.

„Myslím, že u nich se bude rozhodovat v tom smyslu, kolik jich k volbám půjde podpořit Trumpa, nebo kolik jich k volbám nepůjde vůbec. Nepřímo by tak výsledek ovlivnili svou absencí motivace Trumpa volit, i kdyby to přímo neznamenalo hlas pro Joea Bidena,“ vysvětlil již dříve analytik Matěj Jungwirth z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Důležitou otázkou je tady ovšem pak i to, co přesně udělají voliči Haleyové v listopadu, až přijde čas odevzdat finální hlas.

Při téměř každých prezidentských volbách je první březnové úterý dnem, kdy se volební nadšenci nejen v USA mohou radovat. Do té doby se totiž americké primárky či volební shromáždění konají pouze v jednom či dvou státech najednou. Během superúterý se jich ale odehrává hned několik.

Letos připadlo superúterý na 5. března a kandidáty na prezidenta šli volit lidé v 15 státech a jednom teritoriu. Jmenovitě šlo o Alabamu, Aljašku, Arkansas, Kalifornii, Colorado, Maine, Massachusetts, Minnesotu, Severní Karolínu, Oklahomu, Tennessee, Texas, Utah, Vermont, Virginii a Americkou Samou.

Demokraté se pak dozvěděli také výsledky ze státu Iowa, kde tentokrát hlasovali korespondenčně a nikoliv osobně během lednového termínu, jak bylo dosud zvykem. Strana se totiž v primárkách rozhodla upřednostnit státy s rasově pestřejším složením, což Iowa, kde převažují běloši, není.

Ve hře během superúterý byla více než třetina všech dostupných delegátů, kteří později na nominačních sjezdech vybírají konečného kandidáta, který bude tu či onu stranu reprezentovat v listopadovém finálním boji o Bílý dům. Aby se kandidát do takové pozice dostal, musí získat většinu delegátů.