Článek
Je 27. října 1962. Jen pár dnů poté, co Spojené státy objevily sovětské rakety středního doletu umístěné na Kubě. Celý svět s napětím sleduje krizi, která se mezi oběma mocnostmi odehrává: později vstoupí do dějin pod názvem Karibská.
Toho rána sedá do kokpitu špionážního letadla Lockheed U-2 major Rudy Anderson. Je vyslán na misi s jasným cílem: zjistit, co přesně se děje na kubánské pevnině. Původně nikam letět neměl, nikdo neměl. Vojenští plánovači si to ale na poslední chvíli rozmysleli: a Anderson se přihlásil dobrovolně.
Jak píše americký deník The Washington Post, s nebezpečnými misemi měl major spoustu zkušeností. Získal dva Záslužné letecké kříže za průzkumné lety nad Severní Koreou v roce 1953, v roce 1957 se připojil ke 4080. strategickému průzkumnému křídlu. Brzy se stal nejlepším pilotem U-2 s více než tisíci nalétanými hodinami.
Lockheed U-2, kterým Anderson letěl, je sám o sobě konstruován velmi jednoduše: většinou jde jen o drak letadla a motor. Jeho hlavním účelem je fotografovat objekty na Zemi z okraje vesmíru. Nemá žádné pancéřování ani zbraně.
„V U-2 se nemůžete bránit. Jste v podstatě sedící kachna,“ popisuje letoun Mike Tougias, spoluautor knihy Above & Beyond: John F. Kennedy and America's Most Dangerous Cold War Spy Mission, která právě o pilotech špionážních letadel vypráví.
Jak to vypadá na Kubě dnes?
V čem vyrůstají, jak přemýšlejí, jaké jsou jejich sny a obavy? Seznam Zprávy dávají v novém seriálu prostor zástupcům Generace Z nebo mladším mileniálům z nejrůznějších koutů světa.
Létání s takovým strojem až ve výšce 21 kilometrů nad zemí vyžadovalo přetlakový oblek a helmu podobnou těm astronautským. Piloti tak byli chráněni před řídkým vzduchem a nízkými teplotami.
Když Anderson stoupal stratosférou, sovětské a kubánské jednotky odpálily dvě rakety země–vzduch, ve snaze jeho letoun sestřelit. Obě rakety explodovaly příliš daleko na to, aby dokázaly stroj vážně poškodit. Malá střepina ale prorazila trup letadla a pronikla Andersonovým oblekem, což způsobilo snížení jeho tlaku.
Pravděpodobně okamžitě ztratil vědomí a během několika sekund zemřel. Jeho letadlo se následně zřítilo. „Pamatuji si, jak mi jeden z pilotů řekl: ‚Stačí jeden malý kousek šrapnelu a U-2 se snese k zemi jako list ze stromu,‘“ vzpomíná Tougias.
Na pokraji jaderné války
Přibližně v tu samou chvíli, kdy byl Anderson sestřelen, napětí mezi velmocemi dále eskalovalo. Tisíce mil daleko letěl kapitán Chuck Maultsby se špionážním letadlem nad Aljaškou směrem k severnímu pólu. Jeho cílem bylo změřit radiaci sovětských jaderných testů na ostrově u Sibiře.
Nevědomky se ale odchýlil od kurzu a jeho kompas se stal kvůli magnetismu na severním pólu nepoužitelným. Než si uvědomil svoji chybu, pronásledovalo ho šest sovětských stíhacích letounů MiG.
Letěl tak vysoko, jak jen dokázal: výš, než dosáhly sovětské tryskáče. Měl ale málo paliva, a tak se pokusil doplachtit zpátky do bezpečí.
Americké velitelství strategického letectva mezitím vyslalo do vzduchu stíhačky F-102 vyzbrojené taktickými jadernými střelami. Pokud by tyto stíhačky vystřelily na nepřátelská letadla, mohlo by to vyvolat válku, které se obě supervelmoci snažily v Karibiku vyhnout.
Chuck Maultsby se naštěstí dokázal vyhnout Sovětům a bezpečně přistát na vzdálené přistávací ploše na Aljašce.
Sestřelení letounu ukončilo Kubánskou krizi
Sestřelení Andersona, který takové štěstí neměl, ale vedlo k rozhořčení amerického prezidenta Kennedyho. Sovětskému premiérovi, Nikitu Chruščovovi, poslal dopis, v němž požadoval okamžité stažení sovětských raket z Kuby.
Stalo se, co nikdo neočekával: Chruščov souhlasil. Znepokojení obou lídrů faktem, že by událost jako sestřelení špionážního letadla mohla eskalovat v něco mnohem horšího, nakonec vedlo k vyjednání dohody, která Kubánskou krizi ukončila. Sověti souhlasili s odstraněním raket z Kuby, Američané zase ukončili blokádu Kuby a stáhli své rakety umístěné v Turecku.
Statečnost amerických špionážních pilotů tak velkým dílem přispěla k zabránění vypuknutí jaderné války. „Nepřeháním, když řeknu, že tito muži riskovali své životy ve snaze zachránit lidstvo,“ myslí si druhý z autorů již zmiňované knihy, Casey Sherman.
Sám prezident Kennedy se pak s jedním z pilotů, Geraldem McIlmoylem, setkal osobně. „Nikdy vám nebudu schopný dostatečně poděkovat za to, že jste přinesli ty obrázky, které mi umožnily pokojně ukončit tuto krizi,“ řekl mu.
Majoru Rudymu Andersonovi byl posmrtně předán kříž letectva. Stal se tak prvním letcem, který toto ocenění obdržel za hrdinství ve vojenských operacích proti ozbrojenému nepříteli. Žádné další památníky ale pro tyto muže neexistují.
