Článek
Vysoký představitel pro Alianci civilizací OSN Miguel Ángel Moratinos pro Seznam Zprávy uvedl, že lidem chybí vzájemný respekt. Klíčem je podle něj jednota v rozmanitosti.
Moratinos v rámci panelu „Role náboženství v procesu vytváření důvěry v diplomacii“ vystoupil na mezinárodní konferenci „Mezikulturní a mezináboženský dialog: Budování důvěry mezi budoucími komunitami“, kterou spolupořádal Ústav mezinárodních vztahů (IIR). Konference se zaměřovala především na koncept důvěry jakožto pojítka mezi společenskými a mezinárodními aktéry usilujícími o mírové soužití mezi odlišnými kulturními a náboženskými komunitami.
Jakým největším výzvám nyní Aliance civilizací čelí?
Musíme zachránit lidstvo. Musíme zachránit planetu. Musíme vytvořit pakt s přírodou. Musíme mít ekologické prostředí. Hlavním problémem ale je, že neumíme žít společně, neumíme se všichni navzájem respektovat. Pokud se nebudeme navzájem akceptovat, nebude možné žít klidný a udržitelný život.
Co je Aliance civilizací?
Cílem iniciativy Aliance civilizací (UNAOC), která vznikla před 16 lety pod vedením Turecka a Španělska, je překonání strachu a polarizace mezi muslimskými a západními společnostmi.
Dnes UNAOC těží také z politické podpory 127 členských států OSN, jednoho nečlenského státu a 28 mezinárodních organizací.
Proto si myslím, že Aliance civilizací má za úkol ukázat, že ke střetu civilizací nedochází nebo nemusí docházet. Jde především o společnou vůli k překonání rozdílů a spolupráci na nalezení společného základu pro naši budoucnost. Jinak se společně potopíme, pokud budeme bojovat proti sobě. Musíme vytvořit model, který bude pro mírovou společnost v blízké budoucnosti nezbytný.
Zaměřuje se Aliance civilizací převážně na monoteistická náboženství?
Samozřejmě, na začátku jsme se soustředili hlavně na monoteistická neboli Abrahámovská náboženství, náš zájem totiž směřoval hlavně ke starosti o lidi v našem regionu.
Nyní je oblast našeho zájmu daleko větší. Musíme brát ohled na domorodé komunity v Latinské Americe. Musíme brát ohled na africkou kulturu. Musíme myslet na Čínu a na to, jak se chce vyvíjet směrem k Západu.
Jakou mělo a má v této organizaci roli Turecko?
Turecko je v ní od počátku velmi aktivní. Turecko bylo historicky zemí, kde se střetávají různé kultury, různá náboženství a různé civilizace. Z tohoto pohledu si myslím, že Alianci vždy podporovalo a my jsme jim za to velmi vděční. Potřebujeme tedy, aby se všichni zapojili do stejného cíle. Nejde zdaleka jen o to Španělsko a Turecko, Aliance civilizací má 148 členů.
Raději bych měl Turecko v EU než mimo ni. Myslím, že lidé nechápou, jak probíhal vývoj lidstva v Evropě. S Tureckem v EU bychom byli silnější, s Tureckem mimo budeme slabší.
Souhlasíte s tím, že Turecko chce vstoupit do Evropské unie?
Když jsem byl španělským ministrem zahraničí, vždy jsem tuto myšlenku hájil. A myslím, že jsme formální připojení Turecka k Evropské unii odkládali. Někdy si veřejnost neuvědomuje, že Turecko je již dnes kandidátskou zemí Evropské unie.
Stalo se tak ve Vídni v roce 2008 během rakouského předsednictví. Od té doby je Turecko plnohodnotnou kandidátskou zemí. Za mého působení jsme otevřeli jednání, ale pak se proces přijetí Turecka do EU zastavil na bodě mrazu. Po krizi se Sýrií se znovu jednání otevřela, ale jen na nějakou chvíli.
Raději bych měl Turecko v EU než mimo ni. Myslím, že lidé nechápou, jak probíhal vývoj lidstva v Evropě. S Tureckem v EU bychom byli silnější, s Tureckem mimo budeme slabší.
Národní identity
Prospělo by to mezináboženskému dialogu?
Myslím, že by to byl dobrý prvek. Pravděpodobně by odpadly všechny ty problémy s uprchlíky, kdyby Turecko bylo součástí našeho bloku. Měli bychom novou hranici Evropské unie. Skutečně si myslím, že by přijetí Turecka do EU přineslo prvky mezináboženského, vzájemného respektu. A myslím, že bychom z toho měli prospěch všichni.
Máte pocit, že v blízké budoucnosti budou hrát větší roli národní identity nebo spíše celé civilizace?
Civilizace je větší pojem než kultura a náboženství. Klíčem je jednota v rozmanitosti. Nemusíme se bát. Musíme začít chápat, že lidé mají identit více. Narodil jsem se v Madridu, takže se cítím jako Madriďan. Jsem z Madridu, takže se cítím jako Španěl. Pak se cítím jako Evropan. Pracoval a žil jsem ve Středomoří, mám tím pádem také tamní identitu.
Pak jsem globálním občanem světa. Přijal jsem do svého života své identity. Nezdá se mi vhodné toto uvažování o redukci identit, že lidé mají mít jen jednu identitu. Ztratili byste možnost se obohatit.
Baví mne objevovat nové prvky života. Lidé, kteří se omezují na jednu identitu, nejsou podle mě moc chytří, při vší úctě. Žijeme svůj život tak, že si zachováváme svou identitu, protože máme rádi svou kulturu, své prvky… Ale baví mne obohacovat sebe i ostatní.
Myslím, že nelze zcela převzít vnímání někoho z jiné kultury nebo identity…
Lidé se bojí, že ztratí svou identitu. Pokud nemám strach, vím, že jsem si svou identitou jistý. Nemám problém ji sdílet s ostatními. Nehodlám se připravit o svou podstatu, svá základní přesvědčení. To ale neznamená, že nelze přijmout druhé a nechat si od nich obohatit život. Problematické je, že lidé k těmto otázkám mají často negativní přístup. Dříve či později budou muset pochopit, že všichni musíme žít společně. Jiná alternativa neexistuje.
Je to opravdu těžké, nemít strach o svou identitu. Ale lidé to musí pochopit, aby dosáhli vzájemného respektu. A to je vše. To je to nejlepší. Ve společnostech na celém světě existuje určitý multikulturalismus. Realita je taková, že jako lidstvo jsme dnes multikulturní.
Homogenní společnost
Společnosti ve střední Evropě jsou poměrně homogenní…
Představa homogenní společnosti je mylná. Život je rozmanitý. Každý člověk je rozmanitý. Naše tělo se skládá z různých bakterií, buněk. Jsme rozmanití. I my sami jsme rozmanití, ostatní jsou také rozmanití. Samozřejmě lidé mají vlastní kultury, vlastní identity. Pro rozmanitou společnost ale není nutné se jich vzdát.
Je to opravdu těžké nemít strach o svou identitu. Ale lidé to musí pochopit, aby dosáhli vzájemného respektu. A to je vše. To je to nejlepší. Ve společnostech na celém světě existuje určitý multikulturalismus. Realita je taková, že jako lidstvo jsme dnes multikulturní.
Myslíte si, že dezinformace, které se často objevují na internetu a podobně, pomáhají vytvářet rozdělení mezi oběma světy?
Myslím, že sociální sítě jsou jednou z oblastí, kterou bychom měli brát vážně. Jsme konfrontováni se skrytým. A tak dochází ke zneužívání strachu a úzkosti pomocí falešných a negativních zpráv.
To je důvod, proč mají sociální sítě odpovědnost. Jednak kumulují velmi negativní, agresivní a nepravdivé informace, na druhou stranu ale zatím ani nevytvářejí pozitivní narativ a myslím si, že by jej tvořit měly.
Máte pocit, že právě teď v této oblasti čelíme krizi?
Máme krizi. Existují politické strany, které odmítají ty druhé. Odmítají ostatní. Odmítají jiné lidi. To vytváří ve společnosti napětí. Ale doufejme, že lidstvo přijde s pozitivnější angažovaností a vyřešíme to.