Hněv vůči Trumpovi funguje, ukazuje Kanada. Evropa se váhavě přidává

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nahradím tolik amerického zboží, kolik jen budu moci, a pokud to udělá mnoho lidí, bude to mít jasný vliv na nabídku v obchodech.“ Citace vyjmutá ze švédské facebookové skupiny Bojkotta varor från USA, která vyzývá k bojkotu amerického zboží v reakci na kroky administrativy Donalda Trumpa.

Skupina má přes osmdesát tisíc členů a zdaleka není jedinou takovou. Obdobné platformy vznikají i jinde v Evropě. Ještě početnější je skupina Boykot varer fra USA na dánském Facebooku. Podpořila je i největší tamní potravinářská společnost, skupina Salling, když uvedla, že bude zboží vyrobené v Evropě označovat černou hvězdou, aby si je spotřebitelé mohli vybrat místo výrobků vyrobených v USA.

Největší norská společnost zabývající se tankováním ropy, společnost Haltbakk, nedávno oznámila bojkot svých příležitostných dodávek paliva lodím amerického námořnictva. S odkazem na plamenné setkání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského s Trumpem v Bílém domě minulý měsíc společnost uvedla: „Dnes jsme byli svědky největší přehlídky sra*ek (z anglického shit show), který kdy současný americký prezident a jeho viceprezident předvedli. A to v přímém přenosu,“ a vyzvala všechny Nory a Evropany, aby následovali její příklad.

V České republice zatím došlo jen k ojedinělým výzvám, ale žádné plošnější hnutí zde zatím nefunguje. Potvrzuje to Václav Stříteský z Vysoké školy ekonomické v Praze, s nímž hovořil server Novinky.cz. „Historie ukazuje, že Češi takové věci příliš neumějí. Nevzdají se iPhonů ani jiného amerického zboží. Když budou chtít, zkrátka si to koupí. Možná se tu objeví nějaké snahy jednotlivců, považuji ale za nepravděpodobné, že by šlo o masovou záležitost,“ míní.

Na starém kontinentu a zejména na jeho severu je nicméně odpor minimálně části společnosti proti nové administrativě Donalda Trumpa patrný. Vadí celá řada kroků: od velmi vlažného přístupu k pomoci Ukrajině, který Donald Trump již několikrát od základu překopal, přes vyhrožování cly a urážení evropských lídrů až po snahu získat Grónsko, dánské území, klidně i za použití vojenského nátlaku.

Kampaň za bojkot amerických produktů rozhodně není zcela bez úspěchu. V tuto chvíli se to nejpatrněji promítá na poptávce po automobilech značky Tesla, která je v rukou Trumpova našeptávače Elona Muska, kterého staronový americký prezident jmenoval v rámci nové administrativy jako šéfa oddělení pro efektivitu vlády.

Evropský trh se od značky odvrací: Ve Švédsku, kde byl Model Y v roce 2024 nejkupovanějším vozem, klesly prodeje americké automobilky v lednu ve srovnání s loňským rokem o 44 %. V Norsku, které je pro značku historickým trhem, klesly v prvním měsíci roku o 38 % a v druhém dokonce o 70 %. I nejnovější průzkum mezi více než 100 000 Němci přinesl tvrdý verdikt: 94 % respondentů si vůz této značky koupit neplánuje. Již v lednu aktivisté na továrnu Tesly v Berlíně v reakci na Muskovo údajné nacistické gesto promítli heslo „Heil Tesla.“

A akcie společnosti vytrvale klesají.

Bojkot není zcela novou taktikou, jak se mohou spotřebitelé a eticky smýšlející společnosti vyjádřit na protest proti režimu v cizí zemi, zejména v severských zemích má svou tradici - dříve byla cílem třeba Jihoafrická republika kvůli apartheidu, Izrael kvůli okupaci palestinských území nebo v devadesátých letech i Francie kvůli jaderným testům v Pacifiku -, ale zarážející je, jak rychle se druhá Trumpova administrativa terčem hněvu Evropanů stala.

Evropané ale nejsou první, kdo k bojkotu amerického zboží přistoupil. A ani v něm nedošli zdaleka nejdál.

Jako vzor jim slouží Kanada, severní soused hvězd a pruhů, kde mají obyvatelé na amerického prezidenta z mnoha důvodů ještě větší pifku. Zejména proto, že republikán jejich zemi vidí jako jednapadesátou hvězdu na americké vlajce, jejich ministerského předsedu opakovaně označuje jako guvernéra a hrozí ještě přísnějšími cly s odůvodněním, že ze země do USA ve velkém proudí opioidy, zejména fentanyl.

Kanaďané na činy svého souseda a přirozeného partnera také reagují tvrdě. Regály v tamních obchodech plní zboží s označením „vyrobeno v Kanadě“ a Spojeným státům hrozí omezením svého exportu některých produktů esenciálních pro americké spotřebitele i průmysl.

Vedle toho za poslední týdny a měsíce vyrostl i místní patriotismus: při hokejových zápasech s americkými týmy Kanaďané bučí na americkou hymnu, objevila se řada aplikací s názvy jako Buy beaver, Maple scan a Is this Canadian, které umožňují nakupujícím skenovat čárové kódy QR a odmítat americké produkty, vlajky s javorovým listem jdou na dračku a petici vyzývající k odebrání kanadského občanství Elonu Muskovi už podepsaly statisíce lidí.

Údaje zveřejněné minulý týden pak naznačují, že počet Kanaďanů, kteří se vydávají na cesty do USA, se podle kanadského statistického úřadu ve srovnání s únorem 2024 meziročně snížil o 23 %.

A vlna národního uvědomění se propisuje i do politiky.

Od 14. března letošního roku je premiérem země, jejíž hlavou je dle ústavy britský monarcha Karel III., bývalý guvernér kanadské i britské centrální banky Mark Carney. V čele druhé nejrozlehlejší země světa vystřídal svého spolustraníka Justina Trudeaua, který vládnul od roku 2015.

Trudeau oznámil konec na začátku roku, kdy ztratil podporu kvůli vnitrostranickým sporům nebo vysoké inflaci. Průzkumy jeho Liberálům ve volbách, které se uskuteční nejpozději v říjnu letošního roku, predikovaly volební debakl.

Jenomže uplynuly dva měsíce, během nichž se obměnil vládce Bílého domu, a vše je úplně jinak. Liberálové na hrozby z USA reagují ostře. „Donald Trump, jak víme, uvalil neopodstatněná cla na to, co budujeme, co prodáváme a z čeho žijeme. Útočí na kanadské rodiny, pracovníky a podniky a my mu nemůžeme dovolit, aby uspěl, a nedovolíme to,“ prohlásil naposledy Carney na volebním sněmu své strany.

A politické body se dostavují. Pro srovnání:

Průzkum veřejného mínění z 6. ledna, kdy Trudeau oznámil konec: opoziční Konzervativci 44,2 %, Liberálové 20,1 %, Nová demokratická strana 19,3 %, ostatní strany pod deseti procenty.

A průzkum veřejného mínění z 18. března: Konzervativci 38,1 %, Liberálové 35,9 %, sociální demokraté stále třetí s 12,3 %.

Vládnoucí strana se jinými slovy za zhruba dva měsíce vyšvihla o více než 15 procentních bodů a těší se z trvale rostoucího trendu. Esem v rukávu pro ni navíc je ústavní právo, které dává premiérovi země možnost s šestatřicetidenním předstihem požádat generální guvernérku (oficiální zástupkyně krále, v současnosti jí je Mary Simonová) o rozpuštění parlamentu a vyhlášení předčasných voleb. Pokud by rostoucí preference pokračovaly, může toto pro premiéra být pragmatický tah.

Konzervativci, kteří v zásadě přišli o svůj náskok, přitom nejsou žádní silní trumpisti. Strana vedená Pierrem Poilievrem zaujímá k Donaldu Trumpovi ambivalentní postoj. Sám šéf strany bývá k americkému prezidentovi přirovnáván vzhledem ke svému populistickému stylu a rétorice, ovšem ideologicky příliš společného nemají.

Liberálům se však povedlo mu dát právě tuto nálepku, které se lídr konzervativců vehementně snaží zbavit. „Prezident Trump bodl svého nejlepšího přítele do zad. Můj vzkaz prezidentovi je následující: Kanada se bude bránit,“ řekl nedávno Poilievre.

Názory Kanaďanů na návrhy Donalda Trumpa jsou totiž jednoznačné a politici hlavního proudu se proti němu musí vymezovat.

Podle průzkumů veřejného mínění z minulého týdne podporuje kroky Donalda Trumpa pouze jeden z deseti Kanaďanů, 70 % Kanaďanům se zhoršil v reakci na ně názor na celé Spojené státy a co je zajímavé: 46 % z nich by bylo pro přičlenění k Evropské unii, zatímco proti o dvanáct procentních bodů méně.

A tímto oslím můstkem se dostaňme zpět do Evropy, která má kulturně s Kanadou mnoho společného.

Protitrumpovské nálady jsou zde patrné, jak je popsáno výše, ačkoli vzhledem k menší bezprostřední hrozbě zatím ne v takové míře. I zde se jich tak pokusí politická scéna využít v boji proti obecně patrnému nástupu populismu a extremismu trumpovského ražení.

Již nyní se objevují nesmělé náznaky, že vlády v zemích, jejichž lídři zaujali protitrumpovskou a proukrajinskou linii, se těší mírnému nárůstu podpory. Například Mette Frederiksenová, dánská sociálnědemokratická premiérka, která se s Trumpem střetla s tím, že hájí suverenitu Grónska a podporuje zbraně pro Ukrajinu, se těší nejvyššímu volebnímu hodnocení za poslední rok. Drobný nárůst preferencí potvrzuje několik průzkumů i u britských labouristů premiéra Keira Starmera, který na začátku března oznámil vznik tzv. koalice ochotných.

Antisystémové a antiestablishmentové síly získávají na síle takřka ve všech státech takzvaného kolektivního Západu.

Rétorika Donalda Trumpa a celého ekosystému kolem něj, zejména v otázce tzv. kulturních válek, rezonuje s autoritářsky orientovanými evropskými lídry, kteří často zastávají podobné hodnoty a politické cíle. Odhaluje to synchronizaci myšlenek napříč Atlantikem, která přesahuje pouhou politickou shodu a přechází do hlubší ideologické a hodnotové spřízněnosti.

Tak jako do Kanady se Trump i lidé kolem něj rádi naváží i do Evropy. A vměšují se i do vnitřních politických záležitostí jednotlivých zemí.

Asi nejnázorněji to bylo vidět na příkladu voleb v Německu, které se konaly před několika týdny. Řada lidí kolem Donalda Trumpa - včetně jeho viceprezidenta Vance a dvorního našeptávače Muska - podpořila krajně pravicovou Alternativu pro Německo (AfD).

Alternativa se v mnohem menší míře předtím zapojila do americké předvolební kampaně - vyslala některé ze svých nejvýše postavených představitelů na akce pořádané republikánským mládežnickým křídlem na Floridě a v New Yorku.

Nicméně zcela jednoznačně ani tato strana, která je všeobecně považována za krajně pravicovou, na straně amerického prezidenta není.

Uznávaný panevropský think tank Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) v polovině února zveřejnil výsledky velmi rozsáhlého sběru dat, který srovnává vnímání USA v předtrumpovské a trumpovské éře v jedenácti unijních zemích a na Ukrajině, ve Švýcarsku a Spojeném království.

V některých evropských státech jde průzkum i na stranickou úroveň a u zmíněné AfD ukazuje, že její voliči se v zásadě od evropského průměru nijak zásadně neodchylují.

Názor většiny Evropanů na vztahy se zaoceánskou velmocí by se dal shrnout slovy spíš než spojenec nezbytný partner, jelikož právě tak jej vnímá 51 % respondentů na kontinentu, zatímco jako spojence pouze 22 %. V Německu je to 45 %, resp. 19 %.

A stejná čísla u Alternativy?

V kolonce nezbytný partner je právě polovina respondentů, tedy o jediný procentní bod za evropským průměrem, v kolonce spojenec pak 16 %.

Pouze trend je opačný: zatímco v evropském průměru a i u zbylých do průzkumu zařazených německých stran se řada lidí ve vnímání Ameriky přesunula i do kolonek rival a protivník, u AfD tato označení nezaznívala zdaleka tak často, jako když jim byla stejná otázka položena o více než rok dříve.

Ze svého tradičního antiamerikanismu AfD slevuje jen pozvolně. Sběr dat ECFR totiž ukazuje, že i oni si uvědomují to, před čím varují v podstatě všichni ekonomové a politologové - že izolacionistická politika Donalda Trumpa bude mít na evropské země v zásadě negativní dopad.

Zatímco ohledně jeho vlivu na americké občany nebo na mír ve světě byli optimističtí, jenom 27,9 % jich věřilo, že republikán v Bílém domě bude dobrý pro jejich vlastní zemi. Opačné tvrzení, tedy že jeho dopad bude špatný, zastávalo o deset procentních bodů více respondentů.

Podobné je to navíc i u hlavní francouzské antisystémové politické strany - Národního sdružení Marine Le Penové. Jeho voliči věří, že bude Trumpovo prezidentství pro jejich zemi pozitivní, pouze z necelé pětiny, naopak negativní vyhlídky má 34,9 % příznivců této strany.

I tím lze zřejmě vysvětlovat opatrná vyjádření Marie Le Penové, která sice od roku 2022 není předsedkyní strany, ovšem stále je její nejvýraznější tváří. V reakci na zastavení americké pomoci Ukrajině, kterou následně Trump obnovil, napsala na sociální síť X, že to považuje za „kruté a odsouzeníhodné.“

Analytici na to reagovali slovy, že se snaží přiblížit politickému hlavnímu proudu, jelikož živí naději, že v roce 2027 po příštích prezidentských volbách zasedne do Elysejského paláce.

William Hurst z University of Cambridge to komentuje slovy: „Určitá dezorientace populistů spočívá v tom, že se soustředí na domácí otázky. V zahraniční politice to zanechává obrovský otazník. Neexistuje žádný jasný plán, kromě toho, že jsou sebevědomě transakční nebo nekonvenční.“

Dokonce i v České republice lze vidět po nedávných bezprecedentních krocích, které sledujeme ve Washingtonu, že se mění minimálně mediálně prezentovaný názor na Donalda Trumpa některých politiků. Platí to zejména pro evropské spojence Národního shromáždění - v Evropském parlamentu s ním sedí ve společné frakci Patrioti pro Evropu - z hnutí ANO Andreje Babiše.

Nejdříve se řada jeho čelných představitelů s oblibou fotila v červených kšiltovkách, které jsou jistým symbolem amerického prezidenta, v posledních týdnech se od něj snaží do jisté míry distancovat a vyhýbat se tématům, která se jej týkají.

Každá politická síla, která cílí na širokou podporu veřejnosti v hlavním proudu, se musí proti Donaldu Trumpovi alespoň do jisté míry vymezit.

Neudělá-li to dostatečně včas a důrazně, může dostat protrumpovskou nálepku a příklad Kanady jasně ukazuje, že ta se sloupává jen velmi těžce a že ostrá rétorika proti americkému prezidentovi a varování před antisystémovými prvky funguje.