Hluboce zbožňován i nenáviděn. Zemřel americký diplomat Henry Kissinger

Zemřel Henry Kissinger, někdejší americký ministr zahraničí a bezpečnostní poradce dvojice amerických prezidentů. Bylo mu 100 let. Známý diplomat a držitel Nobelovy ceny za mír skonal ve středu ve svém domě v Connecticutu na severovýchodě Spojených států. Informuje o tom agentura Reuters s odvoláním na prohlášení společnosti Kissinger Associates.

Co bylo příčinou úmrtí muže, který zanechal nesmazatelnou stopu v americké diplomacii, prohlášení neuvedlo. Stojí v něm ale, že Kissinger bude pohřben při soukromém rodinném obřadu, po kterém bude časem následovat veřejný smuteční obřad v New Yorku.

Kissinger, rodným jménem Heinz, se narodil 27. května 1923 v německém městě Fürth do židovské rodiny. Když se však v Německu chopili moci nacisté a Říší se rozléval vedením schvalovaný antisemitismus, Kissingerům nastaly krušné časy. V roce 1938 utekli do Spojených států, usadili se v New Yorku a z Heinze se stal Henry.

„Dokud jsem neemigroval do Ameriky, snášeli jsme s rodinou postupnou ostrakizaci a diskriminaci. Můj otec přišel o učitelské místo, o které se snažil celý život, přátelé mých rodičů z mládí se jim vyhýbali. Byl jsem nucen navštěvovat segregovanou školu,“ vzpomínal diplomat ve své knize Roky v Bílém domě (White House Years).

„I když jsem se později dozvěděl, že i Amerika má obrovské problémy, nikdy jsem nemohl zapomenout, jakou inspirací byla pro oběti pronásledování, pro mou rodinu i pro mě v krutých a ponižujících letech,“ napsal o zemi, která se mu stala novým domovem.

Fotky ze života Henryho Kissingera:

Během druhé světové války získal Kissinger v USA naturalizované občanství a sloužil v americké armádě jako tlumočník z němčiny. Po válce navštěvoval Harvardovu univerzitu, kde získal titul bakaláře, magistra a v roce 1954 i doktorát. Na škole působil i po studiu - o tři roky později se stal dokonce zástupcem ředitele Katedry státní správy a Centra pro mezinárodní záležitosti.

S Harvardem se rozloučil v roce 1969, o práci však nouzi neměl. Už v průběhu 50. a 60. let působil jako konzultant několika vládních agentur i politiků a v roce 1968 si ho nově zvolený prezident Richard Nixon vybral za svého poradce pro otázky národní bezpečnosti, čímž Kissinger zásadně zvýšil svůj vliv na utváření zahraniční politiky USA.

Po úzké spolupráci během Nixonova prvního funkčního období se ho prezident rozhodl koncem svého mandátu jmenovat ministrem zahraničních věcí. Přísahu Kissinger složil v září 1973 jako 56. ministr zahraničí a tuto funkci zastával až do 20. ledna 1977, tedy jak v Nixonově druhém období, které předčasně ukončil skandál Watergate, tak i v administrativě Geralda Forda.

Do funkce šéfa americké diplomacie Kissinger nastoupil pouhé dva týdny před tím, než Egypt a Sýrie zahájily útok na Izrael, který přerostl do takzvané jomkipurské války. Během té se zasadil například o to, aby Izrael obdržel leteckou dodávku amerických vojenských zásob.

Tento letecký transport pomohl Izraeli zvrátit válku v jeho prospěch a členové Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) na oplátku zahájili ropné embargo proti USA. Kissingerova kyvadlová diplomacie a série misí po Blízkém východě, které přispěly k nastolení míru, však později sehrály roli v jeho zrušení.

Kissinger se také úspěšně pokoušel zlepšit vztahy mezi USA a Sovětským svazem, díky čemuž je dnes uznáván jako hlavní hybatel tzv. politiky détente, jejímž cílem bylo zmírnění napětí studené války mezi oběma zeměmi pomocí obchodních a zbrojních jednání, včetně smluv o omezení strategických zbraní (SALT).

Mezi jeho další kariérní úspěchy lze započítat sblížení mezi USA a Čínou nebo podíl na ukončení války ve Vietnamu, která trvala od roku 1955 do roku 1975 a do které byly zapojeny i samy Spojené státy. Za činnost, kterou v tomto směru odvedl, Kissinger v roce 1973 obdržel i Nobelovu cenu za mír.

Právě Vietnam je ale možná tou nejvýraznější kontroverzí, která se ve spojitosti se jménem Henryho Kissingera zmiňuje. Kritici mu připisují vinu za to, že se krvavá válka rozlila také do sousedních zemí Kambodže a Laosu, či za rozhodnutí o intenzivním bombardování komunistického severu země, které stálo život velké množství lidí.

Lidé ho dále obviňují třeba z toho, že umožnil genocidu ve Východním Timoru, když USA pod Kissingerovým vedením daly v roce 1975 zelenou indonéské invazi do země, a také ve Východním Pákistánu, kde měla americká podpora invaze západopákistánské armády umožnit vyvraždění statisíců lidí na území dnešního Bangladéše.

V roce 2001 dokonce vyšla kniha Proces s Henrym Kissingerem od britsko-amerického novináře a spisovatele Christophera Hitchense, který v díle vyzývá ke stíhání bývalého ministra „za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a za trestné činy proti obecnému, zvykovému či mezinárodnímu právu, včetně spiknutí za účelem spáchání vraždy, únosu a mučení“.

Kromě Vietnamu, Kambodži nebo Bangladéše v ní autor spojuje Kissingera třeba i se státními převraty na Kypru a v Chile, kam také sahala americká stopa a které si rovněž vyžádaly mnoho mrtvých.

Podle novináře Jonathana Guyera se Kissinger jednoduše řídil modelem, že zahraniční politiku lze hrát jako šachy a že doma se nemusíte zodpovídat za její katastrofální důsledky v jiných zemích. Za pravdu mu zřejmě dává i to, že Kissinger byl vlivnou postavou americké politiky po zbytek svého života a pro moudra si k němu chodili jak kolegové republikáni, tak i demokraté.

V 80. letech pak dokonce založil poradenskou firmu Kissinger Associates, Inc., jejíž předsedou byl i v posledních letech svého života.

Své si bývalý ministr zahraničí řekl i k válce, kterou Rusko rozpoutalo v únoru 2022 na Ukrajině; začala jen pár měsíců před jeho 99. narozeninami. I když agresi Ruska nepodpořil, jeho prvotní nápady Ukrajina zrovna nevítala, jelikož zahrnovaly to, že by země měla přijmout ruskou okupaci Krymu.

Začátkem roku 2023 však k ukrajinské otázce zahájil alespoň částečný ústup, když na Světovém ekonomickém fóru prohlásil, že členství Ukrajiny v NATO, proti němuž se dlouho stavěl, by bylo „vhodným vyústěním“ situace. A že jeho původní myšlenka o neutrální Ukrajině již v nastalých podmínkách není smysluplná.

Za svůj život získal Kissinger řadu ocenění, včetně americké Bronzové hvězdy či Prezidentské medaile svobody. Dostával je ovšem i v zahraničí, a v jeho sbírce tak bylo možné najít i český Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, který mu byl udělen v roce 1998.