Hledá se nový Prigožin. Putin má ale podmínky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od neúspěšného tažení vagnerovců a jejich zakladatele Jevgenije Prigožina na Moskvu uplynuly tři měsíce.

Žoldnéřská skupina od té doby prošla zásadní změnou - Prigožin je podle ruských úřadů po letecké havárii po smrti a existenci skupiny přímo popírá i vedení Kremlu.

„Vagnerova skupina neexistuje. Nemáme žádný zákon o soukromých vojenských organizacích. Prostě neexistuje,“ řekl například ruský prezident Vladimir Putin pro ruský Kommersant letos v červenci.

Tisíce vojáků, které vagnerovci především před začátkem války na Ukrajině rekrutovali (pokud nepadly na frontě), nicméně nikam nezmizely.

Klíčovou otázkou je, co s nimi bude a jestli znovu najdou silného vůdce.

Najít natolik svérázného lídra, který by se mohl stát populární jako Prigožin – a to i po jeho smrti –, není jednoduché. „Výběru nepomáhá, že byl Prigožin charismatický muž, který inspiroval své muže, aby dělali velké věci,“ uvedl v této souvislosti expert Mike Martin z londýnské King's College pro německý server Deutsche Welle.

Volbu nového lídra také stěžuje skutečnost, že společně s Prigožinem umřeli na palubě letadla další vysoce postavení představitelé vagnerovců, kteří ho potenciálně mohli nahradit – jeho pravá ruka Dmitrij Utkin nebo šéf logistiky Valerij Čekalov.

Potenciální lídr nicméně musí především vyhovovat potřebám Kremlu. Jelikož ten ale nadále navenek předstírá, že vagnerovci neexistují a fungování žoldnéřských skupin je v Rusku považováno za nelegální, je otázkou, zda nový šéf žoldáků vůbec někdy bude ustanoven.

Skupina musí být především loajální Putinovi. „Proběhne boj o to, kdo bude vagnerovce kontrolovat, protože představují poměrně velkou nejen vojenskou, ale i ekonomickou sílu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy expert Karel Svoboda z Katedry ruských a východoevropských studií Univerzity Karlovy.

Podle bezpečnostního analytika Atlantické rady Ruslana Trada by se tak Prigožinovým následovníkem mohl stát někdo s vazbami na ruskou vojenskou rozvědku GRU a s potřebnými finančními prostředky, uvedl Trad pro britskou veřejnoprávní BBC.

„Putin má rád lidi, co jsou mocní, ale ne tolik, aby ho vyzývali. Je tedy lepší, když má hodně lidí jako přisluhovače,“ popsal expert Martin z King’s College, jaké podmínky musí možný budoucí lídr splňovat.

Ať už se jím tedy stane kdokoliv, nesmí pro Putina a jeho úzký kruh představovat hrozbu. Konkrétní jména Prigožinových nástupců, včetně generála Sergeje Surovina nebo jeho syna Pavla, ale nadále zůstávají pouhou spekulací.

Podobně jako je těžké rozklíčovat, zda se vůbec šéf vagnerovců hledá nebo kdo by jím mohl být, není jednoduché sledovat, jaký je další osud tisíců vojáků. „Část z nich, ti různí kriminálníci, kteří si na frontě chtěli vydělat za půl roku peníze, odešla do civilu. Pokud tedy přežili,“ uvádí dále Svoboda.

Po návratu do Ruska ale nemají vyhráno. S odkazem na ruskojazyčné médium „Možem objasniť“ vagnerovci jen s obtížemi hledají práci navzdory příslibu lepší budoucnosti po splnění mise. Často tak pracují jako taxikáři, dělníci na stavbách nebo vrátní, stigma kriminálníků jim ale zůstává.

Ti, kteří se vrátili zpět do vlasti se zraněním, pak zůstali bez jakékoliv podpory státu, která jim byla přislíbena. Příběhy svých synů, manželů nebo otců, kteří se tak musí za asistence bezradných rodin léčit doma, se šíří především v on-line fórech.

Další část vagnerovců se podle experta Svobody přesunula jinam - do ruské armády nebo jiných složek, kde se jejich zkušenosti osvědčí (zpravodajské služby, státní korporace, jiné žoldnéřské skupiny, které financují spojenci Kremlu nebo oligarchové), uvádí zpravodajský server Al-džazíra.

Podle kyjevského analytika běloruského původu Igara Tyškeviče posiluje své řady například společnost Lukoil (druhá největší ruská energetická společnost - pozn. red.), která má již dlouho vlastní bezpečnostní služby a kterou založili bývalí důstojníci speciálních zpravodajských operací sovětské KGB.

Právě pod Lukoil spadající bezpečnostní služba Lukom-A „aktivně posiluje svůj vojenský potenciál“, aby mohla založit vlastní soukromou vojenskou společnost, řekl Tyškevič pro Al-džazíru.

Zpravodajský server dále uvádí, že kontakt s tím, co z vagnerovců zbylo, aby mohli rozvíjet i své soukromé vojenské aktivity, udržují i další bezpečnostní společnosti napojené na Putinovy spojence nebo Kremlem ovládané energetické giganty.

Zjištění, co by se mohlo s částí vagnerovských aktivit dít dále, přinesl na začátku září také deník The New York Times. Podle dvou západních představitelů, kteří pro NYT promluvili, by GRU mohla převzít žoldnéřské operace a Služba vnější rozvědky propagandu a on-line dezinformační kanály zaměřené na cizí země.

Tisíce vagnerovců pak nadále setrvávají na území Běloruska. Polská vláda jejich počet na konci srpna odhadla mezi 3500 až 5000, uvedl polský zpravodajský kanál Polsat News.

Satelitní snímky ukazují, že přebývají především ve vojenském táboře Tsel jižně od Minsku. V zemi získali registraci k „edukativním“ aktivitám a část z nich se věnuje výcviku běloruské armády. Zprávy, že stanů v těchto táborech ubývá, tamní lídr Alexandr Lukašenko vyvrací. Podle něj zkrátka nejsou potřeba, píše dále BBC.

Podle analytika Igara Tyškeviče je přítomnost vagnerovců v Bělorusku pro Lukašenka výhodou. „Nejkvalifikovanější část z nich získá běloruské občanství a bude začleněna do běloruských donucovacích struktur,“ řekl. Slibuje si, že mu placení žoldnéři pomohou v zemi upevňovat jeho pozici diktátora.

Expert Svoboda dále uvádí, že pro část vagnerovců je ale Bělorusko jen přestupní stanicí. Cílem jsou totiž africké země, kde mají (vagnerovci) klíčové ekonomické zájmy.

„Domnívám se, že budou odcházet primárně do Afriky do jiných soukromých vojenských společností,“ uvádí dále český expert. To má sloužit jako určitá forma jejich ponížení a zároveň snaha, aby se už akt podobný pochodu na Moskvu již neopakoval.

Vagnerovce operující na území Afriky nicméně velké změny nečekají. Analytik Tras uvádí, že jsou naplno integrovaní do funkčního systému.

„Velitelé, kteří jsou umístěni v Sýrii, Středoafrické republice nebo Mali, mají velmi dobré funkční modely a svobodu jednat… Místní velitele to neovlivňuje, protože operace probíhají odděleně. Mají na to jiné zdroje, a dokonce nyní rekrutují pro operace v Sýrii a Africe,“ popsal dále.

Podobný názor konkrétně v souvislosti s Mali a Střeodafrickou republikou vyjádřil před časem pro Seznam Zprávy i politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Obě země jsou na přítomnosti vagnerovců fyzicky závislé… Působení Ruska má dlouhodobě negativní a destabilizační dopad. Pro režimy v Bamaku a Bangui je zásadní, aby vagnerovci zůstali, protože kdyby došlo k jejich stažení, oba režimy by padly,“ řekl.

Kreml se nicméně k africkým lídrům snaží najít i vlastní cestu. Na začátku září navštívila tři (spřízněné) africké země ruská delegace v čele s náměstkem ministra obrany Junusem-bek Jevkurovem, píše dále NYT. Doprovázel ho i významný ruský špion, generál Andrej V. Averyanov, známý tím, že vedl elitní jednotku specializující se na podvratnou činnost, sabotáže a atentáty v zahraničí.

Právě Averyanov může být jedním z hlavních kandidátů, který by mohl dohlížet minimálně na část operací v Mali nebo Burkině Faso, dodává NYT.