Odsouzená Le Penová určila korunního prince. Je oblíbený, ale má slabiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tři neúspěšné prezidentské kandidatury a dost. Tak by se krátce dal popsat příběh francouzské nacionalistky Marine Le Penové, jíž v pondělí pařížský soud zakázal kandidovat do všech veřejných funkcí po dobu pěti let.

Soud při rozhodování o trestu - kterým je i čtyřleté vězení (dva roky z toho podmíněně) - nijak nehleděl na to, že neoficiální vůdkyně Národního sdružení (RN) vede v průzkumech pro prezidentské volby v roce 2027. Spravedlnost platí pro každého, vzkazuje francouzská justice.

Le Penová se proti verdiktu soudu odvolá, přesto se už rozbíhají spekulace, kdo by ji mohl v prezidentské kampani nahradit.

Bezprostředně po poslední porážce s nynějším nájemcem Elysejského paláce Emmanuelem Macronem sice politička tvrdila, že už znovu kandidovat nebude, názor ale časem změnila. Celá strana pak rychle přijala strategii, podle níž bude Le Penová prezidentkou a šéf strany Jordan Bardella premiérem.

Loni na jaře se zdálo, že je z pohledu lepenovců vše na dobré cestě. Předčasné parlamentní volby vypadaly pro Bardellu nadějně a francouzští komentátoři už spekulovali o tom, jak bude vypadat takzvaná kohabitace, tedy soužití premiéra Bardelly s jinak politicky orientovanou hlavou státu. Tradiční hráz proti krajní pravici ale nakonec opět zafungovala a lepenovci skončili až za levicovou koalicí i spojenci prezidenta Macrona.

Devětadvacetiletý Bardella se tak premiérem nestal, přesto je ale díky svým výsledkům v čele strany přirozeným kandidátem na nahrazení Le Penové v prezidentské kampani. Pod jeho vedením totiž strana překonala své maximum a v evropských volbách v roce 2024 získala přes 31 procent hlasů, ve výše zmíněných parlamentních pak dokonce přes 33 procent - pravda, pouze v prvním kole.

Bardella se může pochlubit i vylepšeným hospodařením strany, kterou vytáhl z červených čísel - v roce 2023 vykázala přebytek ve výši 4,3 milionu eur. Bardellovou výhodou je i nadšení, které vyvolává u části francouzské mládeže (zejména žen) a fakt, že na rozdíl od Le Penové není tak okoukaným.

„Nezapomeňme, že ona už zkusila prezidentskou kandidaturu několikrát a nikdy se jí to nepodařilo, i když postupně navyšovala podíl získaných hlasů. Ale pro francouzskou společnost už je, lidově řečeno, okoukaná,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog Vít Hloušek z Metropolitní univerzity v Praze.

Bardella má ale i své slabiny. Oproti dlouholeté vůdkyni strany mu chybí zkušenosti z prezidentských kampaní a loňská předvolební debata s premiérem Gabrielem Attalem ukázala, že tato disciplína není jeho silnou stránkou. Bardella v ní působil značně defenzivně a párkrát i několik vteřin mlčel, jako kdyby ho slova soupeře zaskočila.

A právě nepřesvědčivá vystoupení v předvolebních debatách mezi prvním a druhým kolem uškodila Le Penové v obou soubojích s Macronem.

Další slabinou je nedokončená transformace Národního sdružení, na niž si pod podmínkou anonymity v rozhovorech pro francouzská média stěžovali i někteří poslanci. Naráželi na to, že strana zaostává ve školení straníků i aktivistů, nevede debaty, které by mohly obohatit její program a je příliš centrálně řízená.

Poslanci si dokonce stěžovali, že když chtějí mladému šéfovi strany něco poradit, jeho nejbližší okolí je odmítne s tím, že radit budou moci až tehdy, kdy prodají tolik knih nebo uspějí tak ve volbách jako Bardella.

Samotná Le Penová vidí naopak Bardellu jako kandidáta, jenž má „způsobilost být prezidentem republiky“. Politička to řekla televizi BFM krátce před vynesením rozsudku, jako kdyby už tušila, jak soud dopadne.

A podle průzkumů si Bardellovu kandidaturu přejí i Francouzi. Březnová sondáž Ifop-Fiducial přinesla zprávu, že Bardellovu kandidaturu očekává 60 procent dotázaných, a 43 si ji přeje. Celkem 59 procent voličů Národního sdružení by pak ve volbách preferovalo Bardellu před Le Penovou.

Přestože je Bardella považován za chráněnce a spojence Le Penové, politicky se oproti ní v některých věcech liší. Bardella je ekonomicky více vpravo, má tak blíže ke konzervativním Republikánům, kterým by mohl přetáhnout část voličů z řad bývalé aristokracie. Věří také v konspirační teorii velkého nahrazení, kterou Le Penová nezmiňuje, i když i pro ni je migrace velkým tématem.

Le Penová a její spojenci sice mluví o politickém procesu, který jí má zabránit v kandidatuře, není nicméně jediná, kdo musí čelit trestu nevolitelnosti.

Loni například dostal stejný pětiletý trest Hubert Falco, bývalý starosta města Toulon. V procesu přezdívaném „lednička“ čelil sedmasedmdesátiletý politik obvinění, že zneužil 55 tisíc eur tím, že se i po odchodu z úřadu dál stravoval zadarmo v kantýně a také si několik let nechával zdarma prát prádlo.

Jen pro srovnání - Le Penová a její komplicové podle soudu zpronevěřili na 4,5 milionu eur.

Už v pátek se naděje Le Penové značně snížily, když Ústavní rada rozhodla, že zastupitelé mohou být potrestáni nevolitelností, která nabývá okamžité platnosti. Takzvaná Rada moudrých vynesla tento verdikt v případu jednoho úředníka z ostrova Mayotte, který s Národním shromážděním nijak nesouvisel. Nevolitelnost tedy platí i v případě, že se Le Penová odvolá. Což její advokát po rozsudku potvrdil.

Reakce Le Penové i její strany během soudního procesu nesvědčily o tom, že má mnoho argumentů. Po oznámení obvinění sice tvrdila, že je obětí politického procesu, postupem času ale soud komentovat přestala.

„Je to trochu amatérské,“ řekl serveru Politico pod podmínkou anonymity vlivný poslanec Národního sdružení (RN). Zákonodárce dodal, že byl zmatený nedostatkem komunikace ze strany RN a Le Penové před pondělním verdiktem.

Poslanec zároveň nečekal, že by pařížský soud Le Penovou osvobodil. „Když nepracujete, je těžké dokázat, že jste pracovali,“ řekl k obvinění, že Le Penová provozovala síť asistentů v Evropském parlamentu, kteří tam ale ve skutečnosti nepracovali a místo toho byli ve službách její partaje.