Hlasování v OSN o Rusku dopadlo dobře. Loni bych tomu nevěřil, říká šéf HRW

Bývalý novinář a nynější představitel známé lidskoprávní organizace Human Rights Watch Louis Charbonneau vystoupil v českém Parlamentu, aby informoval o činnosti HRW v řadě lidskoprávních témat a také přesvědčil poslance, aby přehodnotili svoji bezvýhradnou podporu Izraele.

Nebyl to snadný úkol, podle nedávného průzkumu jsou čeští zákonodárci zajedno v tom, že prodlužování izraelsko-palestinského konfliktu mají na svědomí spíše Palestinci než druhá strana. Kromě blízkovýchodního konfliktu se ale Charbonneau věnuje i porušování práv v jiných zemích, například také při ruské agresi na Ukrajině.

Přicházíte právě z Poslanecké sněmovny, kde jste vystoupil před poslanci. O čem jste s nimi mluvil a jaké byly reakce?

Byla to soukromá schůzka, tak nemohu mluvit za ně, řeknu vám ale, co jsem jim řekl a jaký vzkaz jsem měl pro Českou republiku. Pozice HRW a České republiky jsou v mnoha zemích skoro shodné, ať už jde o invazi Ruska na Ukrajinu, lidská práva v Číně nebo Myanmaru.

V jedné otázce je mezi námi ale příkop, a to zvláště na půdě OSN – je to otázka Izraele a Palestiny. Česká republika zastává principiální postoje ve věci Ruska, Ukrajiny nebo Číny, když ale jde o porušování lidských práv Izraelem, dívá se jinam. Izraelské porušování práv Palestinců je tak závažné, že HRW došla po desetiletích monitoringu a analýz k závěru, že jde o zločiny proti lidskosti páchané apartheidním režimem. Můj vzkaz byl, že by postoj Česka mohl být trochu vyváženější, ne vždy hlasovat pro Izrael.

Dám vám příklad hlasování z prosince loňského roku. Tehdy se hlasovalo v rozpočtovém výboru OSN o financování palestinské žádosti o poradní hlas Mezinárodního trestního tribunálu na 55 let trvající právní důsledky izraelské okupace palestinských území. Dokonce i Američané, kteří obvykle hlasují s Izraelem, se tentokrát zdrželi. I na ně to bylo moc. Česká republika ale byla jednou ze 13 zemí světa, které hlasovaly s Izraelem, aby odmítly financování zcela legitimního požadavku.

To jen ukazuje, že Česká republika je v této věci ještě dál, než jsou Američané. My bychom rádi viděli trochu vyváženější postoj. To byl můj hlavní vzkaz českým poslancům. Ostatně proti politice současné izraelské vlády – včetně rozšiřování osad – teď v ulicích protestují i stovky tisíc Izraelců.

A reakce českých poslanců? Neptám se na konkrétní výroky, ale jaký jste měl pocit? Bylo to spíš přátelské, nebo naopak?

Bylo to určitě přátelské, samozřejmě ale nejsem naivní. I tak si říkám, že někteří členové Parlamentu se mohou vlády ptát, jestli při hlasování v OSN Česká republika neuplatňuje dvojí metr – jeden vůči Rusku a Číně, a druhý vůči Izraeli. Každopádně jsem ale viděl, že poslanci byli otevření k tomu naslouchat, a kdyby to vedlo k nějaké pozdější politické diskuzi, byl bych spokojený. Myslím, že neuplatňování dvojího metru by přispělo k důvěryhodnosti České republiky.

Ve svém poslední článku na webu HRW jste pochválil Česko za návrh na financování lidskoprávních mechanismů OSN. Pozorujete v této oblasti u Česka nějakou změnu oproti předchozí vládě?

Jsem rád, že to zmiňujete, mluvil jsem o tom i v parlamentu. Jde ale o hlasování v OSN, kam ministerstvo zahraničí vysílá své diplomaty, a ti se nemění tolik jako vlády. Naše vztahy s českými diplomaty v New Yorku i v Ženevě jsou velmi dobré, Češi jsou obecně velmi otevření občanské společnosti.

To hlasování bylo velmi důležité, protože Rusko, Čína a země jako Severní Korea, Sýrie a další obvyklí podezřelí se pokoušejí stále agresivněji zbavit lidskoprávní mechanismy OSN peněz. Navrhly rezoluci, která by financování stlačila prakticky na nulu. Česko ale jako předsednická země EU učinilo protinávrh, který nejenže jejich návrh odmítl, ale zajistil po letech plné financování. A český návrh prošel, což je skvělé.

Pojďme k Rusku. V OSN se minulý týden hlasovalo o jeho agresi na Ukrajině a ukázalo se, že diktátor Vladimir Putin není v izolaci. Sedm států Rusko podpořilo, mnoho dalších z Afriky, Jižní Ameriky nebo Asie se zdrželo. Jak se na ten výsledek rok po začátku této brutální války díváte?

Podívejme se na země, které hlasovaly s Ruskem. Severní Korea, Bělorusko, Eritrea, Mali, kde páchají zvěrstva vagnerovci… byl bych opravdu překvapený, kdyby tito obvyklí podezřelí hlasovali jinak. Čína se zdržela, to musí být pro Rusko významný signál: ani jejich nejsilnější soused a partner nebyl schopen hlasovat s Ruskem.

141 zemí ale hlasovalo proti Rusku, to je obrovská většina, jakou na půdě OSN vidíte jen velmi vzácně. V tak rozdělujícím tématu, jako je brutální ruská invaze do sousední země, to říká hodně. Pro mě je to potvrzení, že drtivá většina států je proti tomu, co Rusko dělá.

Samozřejmě máte pravdu, že Putin není úplně izolovaný, jak by se někdy mohlo zdát třeba při pohledu z USA. Opět se dostávám k tématu dvojího metru – diplomaté z globálního jihu vám budou říkat, proč se tak soustředíte na konflikt Ruska s Ukrajinou, zatímco ostatní porušování lidských práv je na vedlejší koleji? Afričané nechtějí být součástí nějakého konfliktu, třeba toho mezi Amerikou na straně jedné a Čínou a Ruskem na straně druhé. To neznamená, že souhlasí s tím, co Rusko provádí. Rusko je ale významný vývozce potravin, hnojiv, atd. Oni si tak z Ruska nechtějí udělat nepřítele.

Pracuji v OSN už dlouho. Kdybyste mi před rokem řekl, že po roce války bude mít první hlasování Valného shromáždění OSN v březnu a teď prakticky stejný výsledek, řekl bych vám, že jste se zbláznil. Čekal bych, že spousta států odpadne a přestane Rusko odsuzovat, věci obvykle takhle fungují. Takže pro mě je to opravdu dobrý výsledek. Vezměte si rezoluce o anexi Krymu, tam podpora klesala rok od roku. Až jsem si myslel, že by ukrajinské rezoluce ani nemusely projít.

Minulý týden se také v Radě bezpečnosti OSN hlasovalo o rezoluci odsuzující izraelské rozšiřování osad na okupovaných územích. Nakonec to nebyla rezoluce, ale jen prohlášení. Nicméně prošlo. Považujete to za dobrý výsledek?

Je vždycky dobré, když Rada bezpečnosti zaujme stanovisko v takhle důležité záležitosti. Kritizuje rozšiřování osad, původně to ale měla být rezoluce a Američané pak zjevně vyvinuli velký tlak na Palestince a Spojené arabské emiráty, aby rezoluci stáhli. Rozhodli se z ní udělat jen prohlášení, které je slabší, z toho radost nemáme. Mělo tam být jasně řečeno, že izraelské osady na okupovaných územích jsou ilegální… mohlo to být lepší. Cítím mix zklamání a spokojenosti z toho, že vydali alespoň něco.

Stanovisko HRW o izraelském apartheidu sdílí například bývalý šéf OSN Pan Ki-mun, západní státy se k němu ale dosud nepřidaly. Cítíte, že by se to teď, kdy v Izraeli vládne krajně pravicová vláda, mohlo změnit?

To je těžké. Myslím, že vlády se na to, co se teď děje, dívají s velkým znepokojením. Je velmi rozdílné, co vám evropští diplomaté řeknou v soukromém rozhovoru, a co říkají veřejně. Snaží se zjistit, co by měli dělat, aby se věci pohnuly správným směrem.

Jaký scénář předpovídáte pro případ, že bude krajně pravicový kabinet realizovat svůj program týkající se Palestinců?

Bude to jen další utažení apartheidního režimu okolo krku palestinského lidu. Slíbili totiž nejen rozšíření osad, ale také urychlení demolic palestinských domů.

A to je důležité – na jedné straně odstraníte palestinské domy, na druhé straně dáte více půdy židovským osadníkům. Zmenšíte prostor, v němž žije jedna strana, a zvětšíte prostor, v němž žije strana druhá. Pro to není žádné bezpečnostní ospravedlnění. To je dosahování demografických cílů, to je učebnice apartheidu.

Pokud tato vláda splní své sliby, vše se jen zhorší. Je fajn vidět, že se proti tomu jasně vymezují i Američané, i když tak činí velmi opatrně.

Zmiňujete USA. Právě kvůli nim často směřuje kritika na vaši organizaci. Mnozí lidé vám vyčítají, že sami uplatňujete dvojí metr s tím, že kritizujete Čínu nebo Izrael, porušování lidských práv ze strany americké vlády ale ne…

To ale není pravda. Vždyť náš vůbec největší tým výzkumníků se soustředí právě na USA. Až potom následuje Čína. Kritizovali jsme Bidenovu administrativu například za přístup k žadatelům o azyl, věznice v Guantánamu pořád funguje… dalším příkladem je Saúdská Arábie. Biden kdysi sliboval, že zní udělá párijský stát kvůli vraždě (novináře) Džamála Chášakdžího. Pak ale došlo k invazi na Ukrajinu, všichni se báli o energie, a Biden si plácl s (korunním princem) Mohammadem bin Salmánem, najednou to byl jeho kámoš.

Ano, změnil se styl vládnutí, ale aby se změnila podstata, k tomu ještě musí Bidenova administrativa ujít dlouhou cestu. V HRW kritizujeme všechny, pokud jsou k tomu důvody. Pokrýváme asi stovku zemí. Kritizujeme i Palestince, není pravda, že bychom to nedělali. Před pár lety jsme publikovali text o palestinském mučení, umlčování disidentů a dalším porušování lidských práv v Gaze i na Západním břehu Jordánu. Ta zpráva měla téměř 150 stran.

USA kritizujeme, i když s námi Bidenova administrativa mluví. Dříve to bylo složitější, protože bývalá velvyslankyně (nyní se uchází o Bílý dům, pozn. red.) v OSN Nikki Haleyová zakázala svým podřízeným, aby s HRW komunikovali. Ti lidé se s námi pak potkávali tajně v kavárnách daleko od budovy OSN, nebo nám psali ze svých soukromých e-mailů.

Rusové nám říkají, že jsme rusofobové a naše kanceláře nás donutili uzavřít a odejít po 29 letech ze země. Když jsme na druhou stranu vypracovali zprávu o ukrajinském používání min u Izjumu a jejich následcích na civilistech, řekli nám Ukrajinci: Ok, děkujeme, budeme to analyzovat a vyšetřovat. Víc jsme od kyjevské vlády žádat nemohli!

Omlouváme se, v první verzi článku vyšla chybná informace, že je Louis Charbonneau rodákem z Kanady. Ve skutečnosti se narodil v USA.