Zbytky důkazů Čína pečlivě střeží. Za pravdu o covidu se mstí

Emoce Čechů tehdy rozdmýchávaly dotační kauzy Andreje Babiše a demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, nálady Britů kazily debaty o brexitu, hongkongští odpůrci Pekingu v ulicích bojovali s policií a tehdy nepříliš známé středočínské velkoměsto tiše trnulo z prvního případu neznámé pneumonie.

Je to pět let od doby, kdy se v běžné mluvě ustálily pojmy jako lockdown, karanténa a koronavirus a také pět let ode dne, kdy se v provincii Chu-pej objevil pacient nula. O tom se však zbytek světa dověděl až s blížícím se Silvestrem.

Dnes už díky zpětné analýze čínských vládních dokumentů víme, že se první případ nákazy novým koronavirem ve Wu-chanu objevil 17. listopadu 2019. A 1. prosince se pak mluví o prvním případu, který však neměl žádnou vazbu na trh Chua-nan. Kdo z těchto dvou lidí je oficiální „pacient nula“, zůstává předmětem diskuzí.

Vzpomínáte? Vysoce frekventované tržiště Chua-nan, kde wuchanští nakupovali nejen mořské plody, ale také živá a divoká zvířata. Hady, netopýry, lišky, psíky mývalovité či luskouny nevyjímaje.

Právě s tímto místem se pojí první známé případy nákazy koronavirem SARS-CoV-2 a hned z několika důvodů panovalo podezření, že jde o pravděpodobný zdroj nákazy. Do této hypotézy však později vnesli vědci pochybnosti a otázka původu viru dodnes zůstává jedním z nejdiskutovanějších témat v oblasti globální zdravotní politiky.

Dnes už tržiště Chua-nan prakticky neexistuje. Komplex o rozloze 50 tisíc metrů čtverečních nechaly úřady v lednu roku 2020 zavřít a od té doby zůstává tržiště pečlivě střeženo a veřejnosti nepřístupno.

Prodej živých zvířat, který byl kdysi klíčovou součástí tržiště, byl zakázán. Čínské úřady po této zkušenosti také posílily regulace týkající se prodeje volně žijících zvířat v celé zemi.

Divoká zvířata (a důkazní materiály, jak jsme psali například zde) nejsou to jediné, co ze středočínského města zmizelo.

V dobách, kdy se covid-19 (tehdy ještě ani neměl toto jméno) jevil jako čistě čínský problém, se svět o šíření nemoci a znepokojivých praktikách čínského systému dozvídal prostřednictvím hlasů whistleblowerů.

Jak dopadla asi nejznámější tvář spojená s potlačováním svobod během pandemie, nelze zapomenout - oftalmolog Li Wen-liang se snažil veřejnost varovat před virem SARS-CoV2 už v prosinci 2019. Poté, co se sám koronavirem nakazil, na sociálních sítích zveřejnil příspěvek, kde se ptal, proč čínské úřady tvrdí, že nikdo ze zdravotnického personálu se virem nenakazil, za což byl pak vyšetřován kvůli „šíření poplašných zpráv“.

Doktor Li Wen-liang v únoru 2020 nemoci podlehl. Tou dobou už se covid-19 šířil po celém světě stejně jako Li Wen-liangův odkaz - jeho smrt vyvolala rozsáhlé veřejné pobouření. Čínská vláda jej později formálně rehabilitovala, ale zmínky o něm zůstávají citlivým tématem a dodnes často podléhají cenzuře​.

Jiní se očištění svého jména zatím nedočkali. Novinář a bývalý právník Čchen Čchiou-š’ dobyl internetový svět svými streamy přímo z Wu-chanu v únoru roku 2020. Čínské úřady se postaraly o jeho zmizení – zavřely ho „do karantény“. Trvala více než půl roku, během kterého o něm neměla zprávy ani jeho rodina.

Už tehdy tak zesílilo podezření, že čínská vláda umlčovala novináře a další informátory podávající informace o skutečné situaci ve Wu-chanu, kterou čínská média prezentovala po svém.

Co Čchen Čchiou-š’ během půlroční karantény zažil, ví jen on sám. Uvedl jen, že trpěl depresemi a od svého propuštění se vyhýbá veřejnému životu.

Nejasný osud má také prodejce oděvů Fang Pin, který sdílel videa o přeplněných nemocnicích a mrtvých tělech ve Wu-chanu. V jednom ze svých videí Fang Pin počítal vaky s mrtvými těly hromadící se v okolí wuchanské nemocnice. Tyto záběry mu vynesly internetovou slávu a pozornost.

Bohužel i tu nechtěnou. Zmizel v únoru 2020 a byl odsouzen k tříletému trestu za „vyvolávání nepokojů“. Letos na podzim se měl dočkat propuštění, zprávy o něm však nejsou dohledatelné.

O poznání květnatější mediální příběh se pojí se jménem Čang Čan. Do Wu-chanu se žena vypravila v únoru 2020, aby zdokumentovala, jak vypadá život v přísném lockdownu. Sociální sítě žily jejími live streamy, a to i přes výhrady čínských úřadů.

Čang Čan zveřejnila přes 100 videí, než byla 14. května 2020 prohlášená za nezvěstnou. Následující den úřady oznámily, že byla zadržena policií v Šanghaji. V listopadu téhož roku byla obviněna a následující měsíc byla odsouzena ke čtyřem letům ve vězení za „vyvolávání hádek a provokací“.

Fotky ze začátků pandemie v Číně:

Její revolta neskončila ani za mřížemi. První měsíce po zadržení držela Čang hladovku. Podle jejího právníka ji ve vězení krmili násilím přes hadičku. Téměř po roce protestní hladovky vážila pouhých 37 kilogramů a trpěla těžkou podvýživou, gastrointestinálním onemocněním a nízkým počtem bílých krvinek, píší Reportéři bez hranic (RSF).

Čtyřicetiletá žena se měla dostat na svobodu letos v květnu. Její stav ale zůstává předmětem zájmu lidskoprávních organizací. Podle článku stanice BBC, pro kterou vypovídala Aleksandra Bielakowská z RSF, bylo podezřelé už jen to, že úřady zastavily aktivisty, kteří chtěli být svědky jejího propuštění.

Na konci listopadu Bielakowská na sociální síti X uvedla, že čínská novinářka, která strávila 4 roky ve vězení, byla znovu formálně zatčena kvůli stejnému obvinění. Čangové, která ve vazbě málem zemřela, hrozí dalších pět let vězení.

Po svém propuštění Čang Čan vyjádřila obavy, že její projevy na internetu jsou monitorovány úřady. V srpnu 2024 byla pravidelně a opakovaně předváděna k policejním výslechům, přičemž některé trvaly více než 10 hodin.

Pachuť doby covidové tak v Číně přetrvává dodnes. Roky po zrušení politiky nulové tolerance ke covidu-19 se totiž zdá, že v Pekingu některé kontroly pohybu obyvatel přetrvávají.

Na čínských sociálních sítích se hromadí stížnosti vyzývající k ukončení „zastaralých praktik, které jsou v rozporu se současnou situací“.

Jedna ze stížností, která se rozrostla do debaty, na niž reagovala i státní tisková agentura Sin-chua, přišla poté, co jeden z uživatelů sociálních médií nadhodil, že některé stanice pekingského metra stále vyžadují ověření totožnosti pro vydání jízdenky.

Pravidlo z dob covidu vyžaduje, aby cestující před vydáním jízdenky naskenoval svůj občanský průkaz. „Chci se ujistit, že je to prováděno v souladu s aktuálně platným nařízením,“ napsal uživatel v únoru na Siao-chung-šu, čínské obdobě Instagramu.

Právě v Pekingu se historické kroky pandemické politiky odráží nejjasněji. Podle kritiků čínská vláda využíváním QR kódů a skenování osobních dokladů jen dokazuje, jak přísně dohlíží na životy obyvatel. Část veřejnosti mnohá opatření kritizuje a označuje je za zbytečně zatěžující a připomínající tvrdé restrikce z období pandemie.

Vláda však argumentuje, že tato opatření pomáhají zajišťovat ochranu veřejného zdraví.

Hledat v čínských médiích připomínku pěti let od výskytu anonymní postavy pacienta nula budeme nejspíš marně. Státní propaganda se přece jen obvykle omezuje na obecná shrnutí a upozornění na globální problémy spíš než na reflexi vlastních zkušeností z minulosti.

Místo toho tu je kulturní tip na závěr: Pocity, které během pandemie zažívali obyvatelé Wu-chanu, připomíná nový mockumentární film čínského režiséra Lou Yeho - An Unfinished Film, jehož děj sleduje, jak se natáčí film v hotelu poblíž Wu-chanu a jak se toto místo kvůli lockdownu stává pro tvůrce novým, omezeným světem. Film měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes v květnu 2024, kde byl uveden v rámci speciální projekce.