Článek
V listopadu Netflix vydal osmidílnou sérii Starodávné apokalypsy (Ancient Apocalypse), ve které britský spisovatel Graham Hanckock cestuje po světě a předkládá divákům svůj alternativní pohled na lidskou historii. Pořad slaví u diváků velký úspěch, v mnoha zemích po celém světě se držel řadu dní v žebříčku top 10 nejsledovanějších pořadů a filmů Netflixu.
Populární ale rozhodně není u archeologů.
Hancock na archeologii či vědu obecně opakovaně útočí a tvrdí, že „mainstreamoví archeologové“ záměrně přehlížejí a cenzurují jeho myšlenky.
Nejen proto s nárůstem počtu sledujících nabyla rozměrů i kritika pořadu. Archeologové i novináři napříč světem pořad označují za „vyhlášení války archeologii“, „nejnebezpečnější sérii na Netflixu“ či jednoduše za „nepodložený a konspirační pořad“.
Velmi podobně se na věc dívá i český archeolog a egyptolog Miroslav Bárta. Stejně jako drtivá většina ostatních vědců Hancockovi vyčítá především absenci důkazů pro jeho tvrzení. Seriál Bárta v rozhovoru pro Seznam Zprávy označil za „upachtěný pokus nalézt vysvětlení tajné a ztracené civilizace“, při kterém Hancock nejenže neukazuje důkazy, ale také překrucuje a nafukuje fakta a známé archeologické lokality prezentuje jako „přelomové objevy tajené před lidstvem tisíce let“.
Všechno mělo začít vyspělou civilizací doby ledové
Co Hancock vlastně říká?
Ve zkratce řečeno tvrdí, že ještě před koncem poslední doby ledové (cca 10 tisíc let před naším letopočtem) existovala vyspělá civilizace. Tu zničila obří potopa, která zároveň pohřbila i drtivou většinu důkazů o její existenci. Část lidí z této civilizace nicméně měla přežít a předat své vědomosti o architektuře, zemědělství, matematice, astronomii a dalších vědách tehdejším lovcům a sběračům. Právě díky tomu měly podle Hancocka vzniknout první známé civilizace.
Starověká Mezopotámie, Egypt a další jsou tak podle Hancocka jen stínem mnohem dávnější a vyspělejší civilizace, která vzkvétala před velkou potopou. Hancock tuto myšlenku propaguje už desítky let a napsal o ní už několik knih. Představil ji mimo jiné i v populárním podcastu amerického moderátora Joea Rogana, který krátce účinkoval i v novém netflixovém seriálu, aby Hancocka podpořil.
Archeologům nejvíc vadí útoky na vědu
Možná ještě víc než Hancockovy pochybné teorie o historii lidstva archeologům vadí jeho prohlášení o zaslepenosti jejich vědního oboru.
V článku pro The Conversation na to poukazuje archeolog Flint Dibble z Univerzity v Cardiffu. Jako příklad cituje následující Hancockův komentář z prvního dílu: „Možná nám v uvažování o této možnosti brání ten extrémně defenzivní, arogantní a povýšený postoj mainstreamových akademiků“. Takových výroků Hancock už v prvním díle vyslovil několik a sám se označuje za novináře, který se snaží odhalit vědci přehlíženou nebo dokonce účelově tajenou pravdu.
Hancock se tím podle Dibbla snaží vytvořit dojem, že se s ním vědci vůbec nechtějí bavit a neberou jeho myšlenky v potaz. To ale není pravda. Dibble připomíná, že Hancockovy knihy už rozebírala nejedna akademická publikace či na ni archeologové (ač samozřejmě kriticky) reagovali i v televizích a dalších médiích.
Podobné připomínky má i Bárta. Ten ostatně osobně moderoval Hancockovu debatu s archeologem Zahim Hawassem v egyptské Káhiře. Hancocka podle něj nikdo neumlčuje. Když ale spisovatel „pořád opakuje to samé bez jakékoliv reflexe vědeckých poznatků a dat“, nemůže se podle Bárty nikdo divit, když vědci raději „věnují svou pozornost něčemu, co má smysl“.
Kromě toho Hancock také říká, že archeologové zastávají postoj, který ve skutečnosti nezastávají. Dibble dává opět konkrétní příklad. „Žádný archeolog, i přesto, že to Hancock tvrdí, nenahlíží na lovce a sběrače doby kamenné nebo první zemědělce jako na ‚jednoduché‘ a ‚primitivní‘. Nahlížíme na ně jako na komplexní lidi,“ napsal britský archeolog a dodal, že vytváření nedůvěry k archeologům Hancockovi pomáhá „použít jeho kruhovou logiku k přesvědčení diváků“.
To samé říká i Bárta. Sofistikovanost pravěkých lidí podle něj prokázalo mimo jiné už dávno například skalní umění ve Francii a Španělsku a je také „notoricky známo“, že moderní člověk Homo sapiens sapiens má zhruba stejnou intelektuální kapacitu mozku už 40 až 50 tisíc let.
Stále žádné důkazy
Co se týče samotné Hancockovy teorie, archeologové s ní mají, jak shrnuje Deutshce Welle, v zásadě jeden problém – nejsou ničím podložené.
O rozsáhlé civilizaci existující před 12 tisíci lety (nebo hlouběji v minulosti) se zkrátka nedochoval žádný hmatatelný artefakt, město, písmo, nic.
Hancock se něco takového snaží najít a mezitím svou teorii staví hlavně na dedukcích z různých soch, staveb a artefaktů. Ty samy nejsou ani zdaleka tak staré, jako má být zmiňovaná dávná civilizace, ale mají na ni odkazovat.
Hancock také často jako oporu své teorie používá skutečnost, že starověké kultury, které žily tisíce kilometrů od sebe (a nemohly být v kontaktu), používaly podobnou architekturu a symboly. To se podle něj dělo právě proto, že za tím stáli vyslanci dávné civilizace, kteří se po potopě rozutekli po světě a začali předávat vědomosti. Lidé je podle něj vnímali jako bohy a zobrazovali je na sochách a v mýtech i dlouho po jejich definitivním zmizení.
Tohle však už z principu nemůže v archeologii obstát. Jde o dedukce, které někomu mohou dávat smysl, ale věda se zakládá na přímých důkazech. A jejich absence v pořadu Starodávné apokalypsy je podle Dibbla do nebe volající.
Jediné místo z Hancockem v pořadu navštívených lokalit, které se alespoň blíží konci doby ledové, je Göbekli Tepe v současném Turecku, jehož stáří archeologové odhadují až na 9 600 před naším letopočtem (tedy těsně po konci doby ledové). Jinak Hancock se štábem procestoval řadu míst, které jsou dobře prozkoumány a datovány do období tisíců let po konci doby ledové. Hancock v nich tedy ani nemůže hledat artefakty pradávné civilizace, ale opět jen odkazy.
Jako konkrétní příklad Hancockovy manipulace Bárta zmiňuje právě díl o Göbekli Tepe. Naleziště Hancock prezentuje jako důkaz, že se archeologové ve všem zmýlili a mýlí, protože v době vzniku této struktury z velkých kamenů „byli lidé podle archeologů“ jen primitivní lovci a sběrači a civilizace měly vznikat až po vzniku zemědělství. Hancock tedy tvrdí, že podle pravidel archeologie by Göbekli Tepe nemělo existovat a vědci se i dosud tváří, že neexistuje.
To je ale demagogie.
Göbekli Tepe podle Bárty opravdu ukázalo, že „mnohé z našich dějin ještě neznáme“ a prokázalo nové zjištění, že lidé byli schopni v dané době budovat struktury s několik metrů vysokými vápencovými sloupy. Tohle nikdo nepopírá. Archeologie nicméně za civilizaci považuje vyspělou společnost, která má kromě architektury i písmo, které se v Göbekli Tepe nenašlo, proto se zatím díky této lokalitě stáří prvních známých civilizací v učebnicích neposunulo.
Někdo by to možná mohl považovat za slovíčkaření a přehnaný konzervatismus. Tak to už ale s vědou bývá a není na tom nic šokujícího. Hancock toho přesto zneužívá pro diskreditaci celého vědního oboru.
Za „důkazy“, že Göbekli Tepe lidé postavili podle instrukcí vyslanců dávné civilizace, Hancock považuje třeba reliéfy zvířat v kamenech nebo orientaci chrámu podle hvězd. „Co by Hancock asi tak dělal s nálezy z Dolních Věstonic, které jsou staré více než 20 000 let a poukazují na výrobu primitivní keramiky a látek v době lovců mamutů?“ okomentoval spisovatelův přístup k historii český egyptolog.
Obratem Bárta přidal i vlastní vysvětlení výše zmiňované „záhadné“ podobnosti architektury mezi vzdálenými kulturami.
„Velkou roli v tom nepochybně hraje stejná povaha přírodních procesů a fenoménů – vynoření první pevniny po potopě, pyramidy imitující přírodní kopce (v egyptské poušti stovky případů), a tak bychom mohli pokračovat případ po případu,“ podotkl. Že „různé civilizace stavěly v různých historických dobách monumenty ve tvaru jehlanu, přičemž jeho funkce byla pokaždé trochu jiná“ proto nechává Bártu „naprosto klidným“. „Nemusím kvůli tomu hledat jakousi prastarou tajemnou civilizaci, co nikdy zřejmě neexistovala,“ řekl.
Nakonec Bárta připustil, že archeologie ještě v budoucnu přinese mnoho fantastických objevů, kterým je ostatně otevřená. Hancock ale místo toho přináší jen nepodložené interpretace objevů, které už učinil někdo před ním.
Nebezpečný pořad?
Velkou pozornost celá aféra nevzbuzuje jen kvůli boji archeologie proti alternativním teoriím. Dibble a další se totiž domnívají, že Hancockův vliv může i dalece přesahovat téma historie, protože v lidech povzbuzuje nedůvěru k institucím a může tak přispívat k celkově větší zranitelnosti vůči konspiračním teoriím, včetně těch nebezpečnějších.
Částečně se diskuze o pořadu dokonce stala i předmětem kulturních válek – někteří kritici Hancocka totiž obviňují i z rasismu, protože podle nich (ve zkratce řečeno) svou teorií upírá zásluhy všech kultur na vlastním vývoji a tvrdí, že např. středoameričtí původní obyvatelé vybudovali své civilizace jen díky poselství od bílých vyslanců.
To zase kritizují konzervativní komentáři jako třeba americký pravicový moderátor Matt Walsh, který na svém YouTube kanálu vydal video s titulkem „Proč levice považuje tento dokument za tak nebezpečný"?
Walsh v něm říká, že ač Graham Hancock nemusí mít pravdu, může si přece říkat, co chce a není důvod jeho pořad zakazovat či kritizovat, že ho Netflix povolil odvysílat.
Hancock mezitím na svém facebookovém profilu sdílí kritické články o své osobě i pořadu a označuje je za pokračování snahy akademiků umlčet ho.
