Článek
Abdullah Öcalan, vězněný vůdce turecké Strany kurdských pracujících (PKK) vyzval své stoupence, aby složili zbraně a aby se organizace rozpustila.
Öcalan vysvětlil, že ozbrojený boj proti tureckému státu byl kdysi nezbytný kvůli politice, která popírala kurdskou identitu a omezovala kurdská práva a svobody. S demokratickými kroky, jež turecká vláda podnikla od roku 2014 ohledně kurdských otázek, už ale dle něj nemá ozbrojený odpor žádný význam.
Současné usmíření odstartoval muž, od něhož by to čekal málokdo. Devlet Bahceli, vůdce tureckých nacionalistů a věrný spojenec prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, začal loni v říjnu mluvit o dialogu s Abdullahem Öcalanem.
Duchovní vůdce Strany kurdských pracujících (PKK) je přitom už od roku 1999 uvězněný na ostrově Imrali v Marmarském moři a jeho partaj figuruje na seznamu teroristických organizací. Nejen v Turecku, ale i v Evropě a Spojených státech.
Jisté je, že Bahceli, jehož strana prosazuje vůči Kurdům jestřábí politiku, jednal po dohodě s Erdoganem. Proč se obrátili na Öcalana v čase, kdy zároveň stupňují represe proti kurdským politikům a posílají do vězení další zvolené starosty, není jasné.
Jednou z teorií je, že Erdogan bude potřebovat Kurdy k tomu, aby změnil ústavu a mohl se nechat potřetí za sebou zvolit do čela státu.
Cestovní mapa k demokratizaci země
Dle specialistky na Turecko Pelin Musil z pražského Ústavu mezinárodních vztahů je ale hlavní příčinou snaha o konsolidaci autoritářského režimu.
„Kurdské hnutí je od roku 2015 hlavním vyzyvatelem Erdoganova autoritářství a jeho politickým křídlem je opoziční Demokratická strana (DEM). DEM není nezávislá strana, je spjatá s nelegálním křídlem kurdského hnutí, kterým je Strana kurdských pracujících (PKK). Samozřejmě to může souviset s Erdoganovým úsilím o změnu ústavy nebo s jakýmkoliv jiným politickým krokem, který Erdogan zamýšlí udělat, aby upevnil režim,“ myslí si.
Ebru Güneyová, místopředsedkyně DEM odpovědná za zahraniční politiku, v rozhovoru pro Seznam Zprávy zdůraznila, že současná jednání nejsou založena na Öcalanově propuštění ani na osobní budoucnosti prezidenta Erdogana.
„To, co pan Öcalan od státu naléhavě žádá, je vytvoření cestovní mapy, která by umožnila složení zbraní a přispěla k demokratizaci Turecka, což bude mít přímý vliv i na zahraniční politiku země,“ říká politička a právnička, jež v minulosti působila i jako Öcalanova poradkyně. Turecké úřady ji také obvinily z podpory terorismu, nakonec ale byla v procesu očištěna.
Güneyová přirovnává izolaci, v níž je Öcalan dlouhá léta držen, k izolaci celé země. Připomíná, že Turecko nyní trpí útoky na právní stát, demokratické instituce i ústavu. I proto se dle ní vydala delegace DEM dvakrát za Öcalanem do vězení. „My jako DEM však zásadně nesouhlasíme s vyjednáváním o nové ústavě ve prospěch jedné osoby nebo skupiny,“ říká politička.
Vzhledem k jasné vojenské převaze, kterou Turecko proti PKK má, se vedení kurdského hnutí přesunulo do sousedního Iráku, kde se skrývá v pohoří Kandil.
Expertka Pelin Musil je přesvědčená, že Öcalanova výzva bude mít patřičnou odezvu: „Öcalan má i nadále hlavní vliv na PKK, i když organizace je po jeho uvěznění vedená z Kandilu. Ale Öcalan je ideologem kurdského hnutí, a proto je v hnutí oslavován. Lidé věří jeho myšlenkám a učení. Takže vojenské vedení v Kandilu by ho následovalo.“
Pelin Musil zmiňuje tisíce padlých kurdských bojovníků a mnohé další, kteří by byli v případě míru ochotni se vrátit z ciziny do vlasti.
Propuštění vězňů, sociální a politická práva
Jisté nicméně je, že Kurdové budou mít řadu požadavků. „Jejich požadavky se postupem času měnily. A považuji je za velmi nejednoznačné. Určitě zahrnují vzdělávání v mateřském jazyce na všech úrovních. Také víme, že odtržení (od Turecka) mezi ně nepatří. Kurdské hnutí si přeje žít v demokratickém Turecku, které má stejná sociální, ekonomická a politická práva jako Turci,“ říká expertka.
O podmínkách k rozpuštění mluví i politička Güneyová: „Z prohlášení PKK vyplývá, že neexistuje způsob, jak se rozpustit bez jakýchkoli podmínek. Existuje však obrovská příležitost ukončit konflikt mezi PKK a vládou, pokud bude panu Öcalanovi umožněno hrát jeho mírovou roli“ tvrdí.
Strana kurdských pracujících (PKK)
Strana kurdských pracujících (PKK) vznikla v roce 1978 v Turecku s cílem bojovat za kurdskou nezávislost.
V devadesátých letech došlo ke změně ideologie strany, ta už nežádala nezávislost, ale pouze autonomii a politická a kulturní práva pro kurdské obyvatelstvo.
PKK je v Turecku zakázaná, na seznamu teroristických organizací ji kvůli útokům na civilisty má i Evropská unie a USA. Evropský soudní dvůr nicméně už dvakrát rozhodl o tom, že zařazení mezi teroristické skupiny neproběhlo správně.
Po vojenském puči v roce 1980 Turecko zakázalo používání kurdského jazyka a popíralo, že toto etnikum vůbec existuje. V roce 1984 pak PKK vyhlásila kurdské povstání. Během čtyř desítek let bojů přerušovaných příměřími zahynulo na 40 tisíc lidí. Nejvíce obětí tvořili kurdští civilisté.
PKK se hlásí k revolučnímu socialismu a vychází z marxismu-leninismu. Politické křídlo kurdského hnutí tvořené stranami HDP a později DEM lze ale popsat jako liberální levici.
PKK se zapojila do války s Islámským státem a pomáhala chránit jezídy v Iráku před genocidou. Právě v iráckých horách Kandil sídlí nynější vedení organizace.
Místopředsedkyně DEM některé konkrétní vyjmenovala: „Zaprvé, vláda musí přestat popírat existenci Kurdů v regionu včetně Turecka. Kurdové by měli mít demokratická práva, kulturní a politická. Pro pokračování a v zájmu dialogu mezi panem Öcalanem a vládou by AKP (Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje, pozn. red.) měla okamžitě zastavit svou protidemokratickou politiku, jako je odstraňování zvolených spolustraníků DEM, měla by propustit politické vězně a zastavit útoky na Kurdy v Sýrii.“
Kromě toho žádá DEM propuštění Öcalana a uznání jeho role v mírovém procesu, ukončení svěřenecké správy deseti měst včetně Vanu a Mardinu, kde Erdoganova vláda odstranila starosty zvolené za DEM a nahradila je vládě loajálními úředníky.
Další podmínkou DEM je propuštění všech politických vězňů, tedy i Selahattina Demirtaşe, bývalého prezidentského kandidáta a šéfa Sociálně-demokratické strany, kterou vláda rovněž zakázala - současná DEM je její pokračovatelkou.
„Demirtaşovo propuštění z vězení se vůbec nezmiňuje, protože nejenže byl nejpopulárnějším a nejumírněnějším politikem v kurdském hnutí, ale také se postavil proti Erdoganovu prezidentství,“ připomíná Pelin Musil, že turečtí politici o někdejším sokovi Erdogana vůbec nemluví.
„Očekáváme, že Öcalan vyzve PKK, aby složila zbraně. Bude to klíčová zkouška upřímnosti PKK v jejím odhodlání k mírovému procesu,“ prohlásil už o víkendu Efkan Ala, místopředseda Erdoganovy strany.
Mírový proces mezi Tureckem a Kurdy zřejmě ovlivní i situaci v Sýrii, kde tvoří Kurdové hlavní část Syrských demokratických sil (SDF). Ty se až dosud odmítaly začlenit do nové syrské armády. Očekává se, že součástí dohody by byly i SDF a vyřešení jejich vztahů s nynějším syrským režimem, který tvoří hnutí Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Syrské demokratické síly byly hlavním spojencem mezinárodní koalice v boji proti teroristům z takzvaného Islámského státu.
