Le Penová jde v prezidentských volbách do druhého kola s Macronem

Krátce po osmé hodině večerní, kdy se ve Francii uzavřely volební místnosti, informují světová média o výsledcích tzv. exit pollů, do druhého kola podle nich půjde stávající prezident Emmanuel Macron, který má o několik procentních bodů víc než Marine Le Penová.

Macron dostal podle výzkumů z volebních místností, které většinou bývají přesné, něco mezi 28,1 až 28,6 procenta hlasů, Le Penová mezi 23,3 až 24,4 procenta. Na třetím místě je podle exit pollů levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon s asi 20 procenty.

Podle Guardianu je Macronovo vedení „podstatně vyšší“ než odhadovaly poslední předvolební analýzy. Pozice Le Penové ale zůstává „velmi silná“.

„Máme připravený plán, moji spolupracovníci jsou připravení a já jsem připravena vládnout.“ Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová si před nedělním prvním kolem prezidentských voleb věřila.

A nebylo divu – rozdíl mezi ní a stávajícím prezidentem Emmanuelem Macronem se v průzkumech pohyboval jen v rámci statistické chyby. Prakticky všichni odborníci se shodli, že vítězství protiimigrační a euroskeptické političky nelze vyloučit.

Le Penová se přitom během kampaně potýkala s řadou problémů, ty ale dokázala ustát, možná i díky zkušenostem z roku 2017. Když na podzim ohlásil kandidaturu otevřeně rasistický a provokativní Eric Zemmour, vyšvihl se okamžitě před Le Penovou. Jeho radikálnost a neokoukanost zpočátku část voličů Le Penové odlákala, ukázalo se ale, že jich nebylo až tolik.

Le Penovou, která nese stín porážky s Macronem z minulých voleb, opustila i řada stranických osobností, například europoslanec a někdejší partajní dvojka Nicolas Bay. Šéfka strany to okomentovala tak, že ji odchod „zrádců“ nijak nepřekvapil.

Pomyslné minové pole se před Le Penovou objevilo i 24. února, kdy vojáci ruského diktátora Vladimira Putina zaútočili na Ukrajinu. Byl to právě Putin, který dlouhá léta Le Penovou financoval, opakovaně se s ní setkával a oba politici neskrývali vzájemné sympatie. „Vladimira Putina respektuji, protože hájí zájmy Ruska,“ prohlásila například Le Penová.

V den invaze se ale šéfka Národního sdružení omezila jen na její krátké odsouzení, poté zvolila taktické mlčení a raději se soustředila na domácí politická témata. Na rozdíl od Zemmoura nicméně dokázala vycítit solidární pocity Francouzů a vyzvala k přijímání ukrajinských uprchlíků. Zemmour udělal pravý opak, a dočkal se tak zdrcující kritiky veřejnosti.

Navzdory dlouholeté snaze Le Penové o takzvanou dediabolizaci strany (krkolomně by se výraz dal přeložit jako oddémonizování) zůstává nicméně program Národního sdružení krajně pravicový, na tom nic nezměnila ani dočasná vstřícnost k ukrajinským běžencům.

Le Penová chce omezit migraci na pouhých deset tisíc lidí ročně a ze země by vyhnala všechny dlouhodobě žijící přistěhovalce, kteří nemají v pořádku doklady. Takových lidí bylo loni přes 16 tisíc. O migraci by chtěla vypsat referendum.

Její plány jsou ale jen těžko realizovatelné: S vypovídáním ze země lidí bez pasu by musely souhlasit i státy, do nichž by je vláda chtěla poslat. Zákony také zakazují vypovídání nezletilých a lidí, kteří žijí ve válečných zónách. Cizincům by Le Penová zároveň omezila přístup k sociálním službám státu a udělala by z nich občany druhé kategorie.

Její potenciální triumf strašil před volbami i trhy – Le Penová prosazuje ekonomický protekcionalismus, je proti globalizaci a v řadě věcí by se shodla s Donaldem Trumpem. Veřejné mínění ji postupně donutilo opustit myšlenku na odchod z Evropské unie, tu ale i nadále ostře kritizuje a chce ji zreformovat na pouhou ekonomickou spolupráci národních států. Postupem času přestala mluvit i o návratu k franku, protože průzkumy ukázaly, že o to drtivá většina Francouzů nestojí.

„Byla by to katastrofa,“ řekl o jejím případném vítězství v prezidentských volbách v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog a expert na EU Christian Lequesne z pařížské školy Sciences Po.

Dětství dcery zakladatele Národní fronty a známého antisemity Jeana-Marieho Le Pena poznamenal pumový atentát na dům, v němž rodina žila. Marion Anne Perine Le Penové (tak zní její jméno v rodném listu) se nic nestalo, zjistila ale, že politika může vést až k násilí.

V politické straně svého otce se začala angažovat už v 18 letech, vzhledem k věku (je nejmladší z Le Penových tří dcer) nebyla právě ona zprvu favoritkou na převzetí vedoucí pozice. Její starší sestra ale udělala chybu podporou jednoho z Le Penových kritiků Bruno Megreta a volba tak nakonec padla na vystudovanou právničku Marine. Zajímavé je, že když působila krátce v advokátní kanceláři, musela obhajovat i ilegální přistěhovalce.

Po převzetí strany se Le Penová dlouhodobě snažila o její posunutí do politického mainstreamu – zcela například opustila otcův antisemitismus, jenž nakonec skončil Le Penovým vyhozením z partaje, kterou založil. Poslední kapkou se stal jeho opakovaný výrok o tom, že plynové komory nacistů byly jen „detailem historie“.

Národní frontě (později přejmenované na Národní sdružení) se pod vedením Le Penové změnil i elektorát a strana převzala část levicových voličů komunistů a socialistů, zejména z dělnických vrstev. O takzvané „modré límečky“ se nyní Le Penová opírá a nejsilnější je tradičně na severu země v upadajících průmyslových a hornických oblastech.

Kromě sporu s otcem si Le Penová nerozumí ani s neteří Marion Maréchalovou, která byla aktivní ve straně a zasedala i v Evropském parlamentu. V kampani se ale tato ultrakonzervativní katolička rozhodla podpořit Zemmoura.

Osobní život se na rozdíl od politiky Le Penové příliš nedaří. Dvakrát rozvedená žena žila v posledních letech se spolustraníkem Loiusem Alliotem, v roce 2019 ale pár oznámil rozchod. Společnost jí tak dělá především šest bengálských koček, s nimiž se politička ráda fotí.

Soustředění se na každodenní život a kupní sílu Francouzů v této kampani Le Penové daří. Činí tak i proto, že o jejích schopnostech vypořádat se s vážnými krizemi je přesvědčeno jen 36 procent populace (oproti 64 procentům u Macrona), stejně tak si jen málokdo myslí, že by Francii dobře prezentovala ve světě (28 procent). Výzkum agentury Ipsos ale ukázal i její přednosti oproti Macronovi – těmi jsou snaha o změnu (59 procent) a porozumění problémům obyčejných lidí (46 procent).

Emmanuel Macron v rozhovoru pro list Le Figaro označil ideologické strany Le Penové za čistě kosmetické. „Základy krajní pravice jsou vždy stejné: útoky na republiku a její odmítání, antisemitismus – když ne zjevný, tak alespoň kultivovaný – jasná xenofobie a ultrakonzervatismus.“

Marine Le Penová má na Elysejský palác poslední šanci – před časem oznámila, že v případě neúspěchu by se o post prezidenta už počtvrté neucházela. Zda se 48 milionů francouzských voličů vydá podobným směrem jako Američané zvolením Donalda Trumpa, ale ukáže až druhé kolo voleb za dva týdny.