Článek
Na sociálních sítích už kolovaly snímky jeho mrtvoly, ukázaly se ale jako fake. Po nedělních zprávách o ruském náletu, který ho měl zabít, není osud vůdce islamistické organizace Haját Tahrír aš-Šám (HTS) Abú Muhammada Džuláního jistý.
Povstalci, jimž dominuje právě Džuláním vedená HTS, dobyli v minulých dnech nejlidnatější syrské město Aleppo a nyní bojují u dalšího velkého města Hamá.
Režim diktátora Bašára Asada jim prakticky nekladl odpor s výjimkou náletů, které ale sunnitské rebely hlásící se k několika islamistickým skupinám až dosud nedokázaly zastavit. Proti Asadovi ale nebojují jen islamisté – mezi povstalci jsou i členové několika uskupení vzešlých ze sekulární Syrské svobodné armády (FSA), již dříve podporovaly i západní země.
Rodák z Rijádu Džulání, vlastním jménem nejspíš Ahmad Husajn Šará, na rozdíl od části sekulárních povstalců figuruje na americkém teroristickém seznamu a USA na jeho dopadení dokonce vypsaly odměnu ve výši deseti milionů dolarů (asi 240 milionů korun).
Jméno Džulání, které přijal, odkazuje ke Golanským výšinám, syrskému území okupovanému od šestidenní války v roce 1967 Izraelem.
Jeho otec pracoval jako ropný inženýr v Saúdské Arábii. V roce 1989, kdy bylo Džulánímu sedm let, se rodina vrátila do Sýrie.
V roce 2003 po americké invazi do Iráku se mladý islamista rozhodl jít bojovat proti okupaci a v Iráku se připojil k teroristické síti al-Káida. V její hierarchii rychle stoupal a údajně se stal i blízkým spolupracovníkem Abú Músy Zarkávího, který neblaze proslul stínáním hlav západních zajatců.
Spolupracoval i s Bagdádím
Po Zarkávího smrti odjel Džulání krátce do Libanonu, kde se věnoval financování další militantní skupiny, aby se opět vrátil do Iráku, kde ho zatkli Američané. Džulání putoval do věznice Camp Bucca na hranicích s Kuvajtem. Server The Times of Israel napsal, že ve vězení učil ostatní klasickou arabštinu, čemuž se ostatně věnoval i před svým prvním odjezdem do Iráku.
Po propuštění v roce 2008 opět figuroval v al-Káidě, tentokrát spolupracoval s pozdějším vůdcem Islámského státu Abú Bakrem Bagdádím. Džulání tehdy získal post šéfa operací al-Káidy v irácké provincii Mosul. Poté, co vypukla v Sýrii v roce 2011 revoluce, se přesunul do vlasti a založil tam Frontu an-Nusra, nejdříve koncipovanou jako syrskou odnož al-Káidy.
Pak se ale začal s al-Káidou i Bagdádím rozcházet – nejdříve se odmítl podřídit vznikajícímu Islámského státu (IS) pod vedením Bagdádího, později se rozešel i s ideologií globálního džihádu s tím, že se chce věnovat pouze osvobozování Sýrie od Asadova režimu.
Fronta an-Nusra v boji proti Asadovi někdy spolupracovala i se sekulární Syrskou svobodnou armádou a v zemi byla populárnější než IS, který tvořili často zahraniční džihádisté vyznávající fanatickou netolerantní podobu islámu.
Muži smí kouřit, ženy se nemusí zakrývat
Kromě Asada bojoval Džulání i proti džihádistům z Islámského státu, kteří ho označili za odpadlíka od víry. Ve snaze zbavit se nálepky teroristy – Džulání stále figuruje na seznamu hledaných teroristů, stejně jako HTS – sáhl k „rebrandingu“ své organizace a v roce 2017 vznikla skupina Haját Tahrír aš-Šám (Svaz pro osvobození Sýrie).
HTS postupně porazil menší milice včetně zbytků IS a ovládl většinu provincie Idlib na severozápadě země. Právě sem uprchly asi tři miliony lidí před režimem Bašára Asada, který zdejší města i vesnice pravidelně s pomocí spřáteleného Ruska bombarduje.
Co se děje v Sýrii
Prohlédněte si snímky z armádou opuštěné části Sýrie:
Džulání vládne v regionu pevnou rukou, odpůrci jeho režimu končí ve vězeních. Takzvaná Vláda národní spásy sice usiluje o režim založený na islámu, „ne ale podle standardů Islámského státu, a dokonce ani Saúdské Arábie“, citoval jeho slova server New Arab.
Vláda národní spásy tak mužům nezakázala kouření, jak to udělal IS, ani nenutí ženy, aby si zakrývaly tváře. Naopak z ulic stáhla mravnostní policii, informoval list The Washington Post. V prvním rozhovoru, který Džulání poskytl médiím, pak označil za nespravedlivé, že je jím vedená skupina stále na teroristických seznamech.
Džulání se také prezentuje už více jako politik než džihádista – poskytl rozhovor americkému novináři, civilně oblečený navštěvuje události, jako je otvírání nové silnice, a nechává se fotit s představiteli náboženských menšin.
„Idlib především nepředstavuje hrozbu pro bezpečnost Evropy a Ameriky,“ řekl v rozhovoru pro stanici PBS. Navzdory své džihádistické minulosti nyní ujišťuje, že bude chránit všechny Syřany bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost.
Asadovým vojákům pak nabídl amnestii, pokud se vzdají. „Aleppo je místem setkání civilizace s kulturní a náboženskou rozmanitostí pro všechny Syřany,“ prohlásil.