Býval pomocník nejhorších teroristů. Přerod muže, který svrhl Bašára Asada

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Úspěch nečekaně rychlé ofenzivy syrských protivládních rebelů proti režimu diktátora Bašára Asada v neděli završil zásadní symbolický moment. Vůdce povstalecké skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS) Abú Muhammad Džulání vstoupil do Umajjovské mešity v Damašku, největší v syrské metropoli.

Jde o místo, kam se chodili modlit Bašár Asad i jeho otec Hafíz, který vládl Sýrii před ním. Mešita stojí ve vládní čtvrti, nedaleko generálního štábu nebo státní televize. Džulání, který už teď vystupuje pod civilním jménem Ahmad Šará, tam zakončil svou vítěznou jízdu Damaškem.

Mluvil o „vítězství pro celý muslimský národ“, „nové kapitole pro region“, kritizoval Asada za „sektářství a korupci“, o tom, že se všem bude „volně dýchat“ a Sýrie přestane být „hřištěm pro íránské ambice“. Teherán dlouhodobě patřil mezi klíčové spojence Asadova režimu.

Islamistická HTS, napojená v minulosti na al-Káidu, není jediná, kdo se zasadil o svržení syrského diktátora. Ale právě ona svým rychlým dobytím nejlidnatějšího syrského města Aleppa zahájila celé tažení.

Bude mít proto zásadní slovo v debatách o další budoucnosti celé země. Teprve v nich se ukáže, jestli HTS a její vůdce skutečně překonali islamistickou minulost a dokážou zabránit násilí a chaosu v etnicky a nábožensky rozdělené Sýrii.

Rodák ze saúdskoarabského Rijádu Džulání, vlastním jménem Ahmad Husajn Šará, na rozdíl od části sekulárních povstalců figuruje na americkém teroristickém seznamu a USA na jeho dopadení dokonce vypsaly odměnu ve výši deseti milionů dolarů (asi 240 milionů korun).

Jméno Džulání, které přijal, odkazuje ke Golanským výšinám, syrskému území okupovanému od šestidenní války v roce 1967 Izraelem.

Jeho otec pracoval jako ropný inženýr v Saúdské Arábii. V roce 1989, kdy bylo Džulánímu sedm let, se rodina vrátila do Sýrie.

V roce 2003 po americké invazi do Iráku se mladý islamista rozhodl jít bojovat proti okupaci a v Iráku se připojil k teroristické síti al-Káida. V její hierarchii rychle stoupal a údajně se stal i blízkým spolupracovníkem Abú Músy Zarkávího, který neblaze proslul stínáním hlav západních zajatců.

Po Zarkávího smrti odjel Džulání krátce do Libanonu, kde se věnoval financování další militantní skupiny, aby se opět vrátil do Iráku, kde ho zatkli Američané. Džulání putoval do věznice Camp Bucca na hranicích s Kuvajtem. Server The Times of Israel napsal, že ve vězení učil ostatní klasickou arabštinu, čemuž se ostatně věnoval i před svým prvním odjezdem do Iráku.

Po propuštění v roce 2008 opět figuroval v al-Káidě, tentokrát spolupracoval s pozdějším vůdcem Islámského státu Abú Bakrem Bagdádím. Džulání tehdy získal post šéfa operací al-Káidy v irácké provincii Mosul. Poté, co vypukla v Sýrii v roce 2011 revoluce, se přesunul do vlasti a založil tam Frontu an-Nusra, nejdříve koncipovanou jako syrskou odnož al-Káidy.

Pak se ale začal s al-Káidou i Bagdádím rozcházet – nejdříve se odmítl podřídit vznikajícímu Islámského státu (IS) pod vedením Bagdádího, později se rozešel i s ideologií globálního džihádu s tím, že se chce věnovat pouze osvobozování Sýrie od Asadova režimu.

Fronta an-Nusra v boji proti Asadovi někdy spolupracovala i se sekulární Syrskou svobodnou armádou a v zemi byla populárnější než IS, který tvořili často zahraniční džihádisté vyznávající fanatickou netolerantní podobu islámu.

Kromě Asada bojoval Džulání i proti džihádistům z Islámského státu, kteří ho označili za odpadlíka od víry. Ve snaze zbavit se nálepky teroristy – Džulání stále figuruje na seznamu hledaných teroristů, stejně jako HTS – sáhl k „rebrandingu“ své organizace a v roce 2017 vznikla skupina Haját Tahrír aš-Šám (Svaz pro osvobození Sýrie).

HTS postupně porazil menší milice včetně zbytků IS a ovládl většinu provincie Idlib na severozápadě země. Právě sem uprchly asi tři miliony lidí před režimem Bašára Asada, který zdejší města i vesnice pravidelně s pomocí spřáteleného Ruska bombardoval.

Džulání vládne v regionu pevnou rukou, odpůrci jeho režimu končí ve vězeních. Takzvaná Vláda národní spásy sice usiluje o režim založený na islámu, „ne ale podle standardů Islámského státu, a dokonce ani Saúdské Arábie“, citoval jeho slova server New Arab.

Vláda národní spásy tak mužům nezakázala kouření, jak to udělal IS, ani nenutí ženy, aby si zakrývaly tváře. Naopak z ulic stáhla mravnostní policii, informoval list The Washington Post. V prvním rozhovoru, který Džulání poskytl médiím, pak označil za nespravedlivé, že je jím vedená skupina stále na teroristických seznamech.

Džulání se také prezentuje už více jako politik než džihádista – poskytl rozhovor americkému novináři, civilně oblečený navštěvuje události, jako je otvírání nové silnice, a nechává se fotit s představiteli náboženských menšin.

„Idlib především nepředstavuje hrozbu pro bezpečnost Evropy a Ameriky,“ řekl v rozhovoru pro stanici PBS. Navzdory své džihádistické minulosti nyní ujišťuje, že bude chránit všechny Syřany bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost.

Asadovým vojákům pak nabídl amnestii, pokud se vzdají. „Aleppo je místem setkání civilizace s kulturní a náboženskou rozmanitostí pro všechny Syřany,“ prohlásil po dobytí města.