Haiti v zajetí gangů. Ohořelá těla a všudypřítomné násilí, říká český pracovník

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Haiti se od února zmítá v nové vlně násilí mezi policií a gangy, jejichž příslušníci se snaží ovládnout co největší území, získat politický vliv i přízeň Haiťanů, kterým slibují vyvedení z chudoby.

Kritická je již týdny situace především v metropoli Port-au-Prince, kde podle odhadů kontrolují zločinecké bandy asi 80 procent území. Podle dat OSN si násilí gangů vyžádalo přes 1500 lidských životů, informovala v březnu agentura Reuters.

Nepokoje navíc vedou v jedné z nejchudších zemí světa ke zhoršení už tak špatné humanitární situace.

Tři týdny ve městě pobývá a pracuje jako manažer komunikace Čech Jan Böhm v rámci mise Lékařů bez hranic.

V první části rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, v čem místní žijí. „Naučil jsem se odlišovat, když slyším střelbu někde daleko… I proto tu moc neposlouchám hudbu. Chci mít přehled o tom, co se kolem mě děje,“ říká.

Kdy jste naposledy slyšel zvuk střelby?

Před čtyřmi hodinami. Střelba tu je slyšet prakticky pořád. Cítím se tu ale bezpečně.

Ptám se proto, že v souvislosti s Haiti se často píše o všudypřítomné střelbě. Jak tedy situace na místě vypadá?

Situace se tu mění každý den, ale základní kulisy jsou takové, že tu probíhají boje mezi ozbrojenými skupinami a policií a obráceně. Nově se tu objevuje ofenziva policie proti gangům, což tu dlouho nebylo. Dlouhou dobu tu měly převahu gangy.

Panuje tady také taková zvláštní situace. Gangy mezi sebou přestaly tolik bojovat a jejich hlavním byznysem se stávají únosy a drobná kriminalita. Gangy navíc řeší i politickou rovinu. Snaží se ovlivnit politické dění a bojují proti vládě a policii.

Také tu operují místní domobrany, což je další forma legitimizovaného násilí. Když se tu například lidé domnívají, že někdo spolupracuje s gangy, tak ho upálí. To se tu teď děje často. Samozřejmě bez procesu vyšetřování nebo soudu. Na vlastní oči jsem to neviděl, ale dostávám o tom několikrát do týdne zprávy. Za poslední týden jsem dostal zprávy, že se na ulici našly ostatky ohořelých těl dvakrát nebo třikrát.

Třeba včera se tu zase v médiích objevila zpráva, že v ulici asi 500 metrů od místa, kde pracuji, došlo k pokusu o únos 32leté policistky. Nakonec se to ale zvrtlo a zastřelili ji. Takovéto věci se tu teď dějí.

Jak gangy na Haiti vlastně operují?

Vláda ztratila moc, zároveň žádný z gangů nemá sílu vládu kompletně zastoupit. Když se tedy bavíme o operování až dvou set gangů, tak ty zkrátka kontrolují jednotlivé oblasti. Jeden z nejstarších například působí jen kousek od naší nemocnice v Cité Soleil.

Nejnebezpečnější jsou pak lokality na místech, kde se obě skupiny potkávají. Jak jsem již říkal, významnou činnost gangů představují únosy. To je zkrátka věc, která se často děje především na hotspotech, na místech, kde je větší provoz a kde není přítomnost policie vysoká.

Někde to ale vypadá zcela normálně. Například když přijdete do supermarketu, tak ten vypadá jako kdekoliv jinde, ale chrání ho početná ozbrojená skupina. Jsou tu hotely, které fungují relativně normálně, restaurace, do kterých se dá chodit. Spousta částí města zkrátka funguje normálně. Jsou tady tržiště a děti chodí do školy. Jsou to ale takové ostrůvky a přesun mezi nimi představuje riziko.

Domobrany se zase posunuly k tomu, že staví barikády a brány ve svých čtvrtích. Jde o malé skupiny, které například aplikují zákaz vycházení. Opravdu tam jsou třeba pokácené stromy nebo pevná vrata, která se v určitou hodinu zavřou. Někde to působí až středověkým dojmem.

Přišel jste někdy do kontaktu se členy tamních gangů?

Ne, to není moje práce. S gangy ale udržujeme kontakt, vysvětlujeme jim naši práci a oni tu naši respektují.

Setkávám se s nimi nicméně, když přejíždíme přes různé checkpointy. Nesmíte s nimi navazovat oční kontakt. Jde o lidi, kteří jsou často zakrytí šátkem a mají poloautomatické nebo automatické zbraně.

Dodal bych, že tu pro nás platí striktní opatření. Můžeme se pohybovat jen v některých oblastech a jen autem. Když víme, že je nějaká bezpečnostní situace, tak měníme trasu. Vždy, když někam jedeme, musíme si neustále ověřovat, co platí a co ne. Skutečnost, že si musíme neustále hlídat, co platí a co ne, vytváří neustálý pocit nejistoty a hrozby a je to neuvěřitelně vysilující.

Nedávno byla zvolena nová přechodná prezidentská rada, která má převzít moc v zemi. Zavázala se, že situaci zlepší. Vidíte nějaký posun?

Za Haiti provizorně jednal premiér, ale dlouho se čekalo na vyhlášení voleb. Teď je zásadní, že je ustanovená přechodná prezidentská rada. Někdo za zemi může jednat, podepisovat dokumenty a tento fakt významně urychlil i možné povolání mezinárodních jednotek.

Ano, právě o ozbrojených mezinárodních složkách se mluvilo jako o těch, které by mohly pomoct v boji proti gangům. Jsou o jejich možném příjezdu nějaké zprávy?

Mezinárodní mise by měla přijet na konci května. Postupně sem najíždí už teď. Zatím je to však ve fázi logistické operace. Kvůli bezpečnosti se třeba bourají všechny domy v těsné blízkosti letiště. Poměrně často tu slyšíme velká americká dopravní letadla, která sem naváží materiál. Na celý proces dohlíží vrtulníky, takže je provoz ve vzduchu slyšet mnohem víc než dřív.

Myslíte si, že se situace po intervenci ozbrojených složek ze zahraničí zlepší?

Pokud existuje naděje, tak především kvůli tomu, že současná situace je neúnosná.

Pokud ale jednotky dorazí, bude to znamenat více bojů. Když sem dorazí 80 hummerů, které tu budou jezdit po ulicích a operovat tu, bude mnohem lépe vyzbrojená policie a armáda, tak to bude další zdroj velkého napětí. Nedokážu si představit, že se to celé obejde bez bojů. Ať to bude probíhat jakkoliv.

Je tu velmi hustě osídlená oblast a pohybuje se tu mnoho civilních obyvatel.

Navíc se připravují i gangy. V posledních dnech došlo opět k přepadení různých věznic a osvobození mnoha vězňů. Od konce února čtyř tisíc. Tito lidé se pravděpodobně přidají ke gangům.

Je tedy vidět, že se určitým způsobem připravují obě skupiny. Boje tu probíhají sice menší, ale v posledních týdnech jsme viděli, že když mělo k něčemu dojít, tak šlo o větší eskalaci.

Například když tu na konci dubna byla jmenovaná právě přechodná rada, tak následovalo násilí, při kterém utrpěly zranění stovky lidí, které jsme pak přijímali v našich nemocnicích. Mám tedy osobně obavu z toho, co to přinese. Tento týden je sice relativně klidnější, ale obávám se, že je to jen ticho před bouří. Násilí tu přichází ve vlnách.

Jste na Haiti už několik týdnů. Jak se tam cítíte? Přeci jen je dnes považováno za jednu z nejvíce konfliktem postižených oblastí na světě.

Bojuje se tu jen střelnými zbraněmi. Nepoužívají se tu granáty ani artilérie. I to mi aspoň trochu dává pocit bezpečí v tom, že je tu střelba slyšet. I když samozřejmě riziko zbloudilých střel je všudypřítomné.

Naučil jsem se také odlišovat, když slyším střelbu někde daleko. Tu, o které jsem mluvil na začátku, tak ta byla například daleko.

I to je jeden z důvodů, proč tu moc neposlouchám hudbu. Chci mít přehled o tom, co se kolem mě děje. Ohrožený se tu necítím.