Gruzie má vlažný přístup k válce. A to Rusové chválí, říká bývalá diplomatka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco na papíře se Gruzie přibližuje k Západu - minimálně skrze status kandidátské země Evropské unie, ve skutečnosti ji nadále svazuje spolupráce s Ruskem. Po ruské invazi na Ukrajinu, která kavkazské zemi připomněla její vlastní krvavou minulost spjatou s Moskvou, se ve společnosti vzedmula velká vlna podpory Ukrajině. Ta se však nepotkává s přístupem vlády (popsali jsme zde).

„Dneska je Gruzie někde na půli cesty. Může to být ospravedlněno strachem z přelití konfliktu a prioritou vlády zachovat mír a stabilitu v zemi,“ říká během rozhovoru bývalá gruzínská diplomatka Natalie Sabanadze. „Výsledkem ale je, že Rusové Gruzii za takový přístup chválí,“ dodává.

Pro Seznam Zprávy okomentovala rozpory mezi vládní politikou a proudy ve společnosti, stejně tak vypočetla překážky, které musí Gruzie před vstupem do EU překonat.

Jak se změnily vztahy mezi Tbilisi a Moskvou od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu před dvěma lety?

Některé změny už se odehrávaly před válkou, ale po jejím začátku opravdu zintenzivnily. Gruzínská vláda zaujala obezřetný přístup k Moskvě a v principu se s ní začala sbližovat, což je v rozporu s tím, co dělají gruzínští partneři na Západě. A je to pozoruhodné, protože došlo k takovému obratu na druhou stranu.

Gruzie měla s Ruskem vždy složité vztahy. Nejdříve šlo o studenou válku, která se pak přelila v ozbrojenou. Diplomatické i další vazby se omezily na úplné minimum. Já jsem se tomu věnovala i ve své práci a kdykoliv jsem byla v Bruselu, říkala jsem všem, že je Rusko opravdu velká hrozba pro Gruzii, Ukrajinu, ale i pro vás na Západě.

Západní státy ale i přesto s Ruskem udržovaly alespoň nějakou spolupráci. S invazí však došlo k naprostému obratu. A zatímco Západ podpořil Ukrajinu a je s Ruskem prakticky také ve válce, Gruzie se odklonila od svých tradičních názorů a začala být více opatrná.

Gruzie sice podpořila Ukrajinu na mezinárodním poli a vláda poslala i humanitární pomoc, ale ve výsledku byla podpora minimální. Vláda odmítla zavést protiruské sankce, což obhajuje tím, že by to ublížilo gruzínské ekonomice. A také tím, že Rusko okupuje naše území z dvaceti procent a nemůže si tak dovolit ho provokovat, aby zamezila jakémukoliv přelití konfliktu.

Samozřejmě - Gruzie nemůže poslat svá vojska. A ani sankce by možná nezpůsobily Rusku takovou škodu. Ale existovalo určité očekávání společnosti, že vláda bude mnohem více hlasitá v odporu proti válce a jasně se postaví mezi podporovatele Ukrajiny. A to se nestalo.

Dneska je Gruzie někde na půli cesty. Může to být ospravedlněno strachem z přelití konfliktu a prioritou vlády zachovat mír a stabilitu v zemi. Ale existuje zde i domácí rovina - totiž, že vládní strana nemá úplně dobré vztahy s ukrajinskou vládou. Ta například žádala propuštění bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. (Opoziční politik si od roku 2021 odpykává šestiletý trest za údajné zneužití pravomocí, případ označuje za vykonstruovaný, pozn. red.) Nevraživost mezi nimi se tedy podle mě také přelévá do pozice, kterou vláda zaujala.

Výsledkem pak je, že Rusové Gruzii za její přístup chválí. Dokonce i známí ruští propagandisté říkají, že Tbilisi se chová moudře a nedělá problémy, protože jediné přemýšlí.

Jak by tohle balancování země mezi Ruskem a Západem mohly změnit podzimní parlamentní volby?

Opozice a společnost po vládě žádají, aby v podpoře Ukrajiny zaujala víc proaktivní přístup. Konají se demonstrace, v hlavním městě jsou všude graffiti a Gruzínci opravdu vyjadřují solidaritu s Ukrajinou.

Je vidět, že to vyvolalo znepokojení u mnoha Rusů, kteří do Gruzie přišli ve velkém počtu a nyní ji opouštějí. A velmi často zmiňují, že se necítí být u nás přijati, protože musí neustále dokazovat, že jsou proti režimu.

A to je opět v kontrastu s postojem vlády, která se k Rusům chová velmi vstřícně. Velmi jim usnadnila příchod a pobyt v zemi. A v podstatě velmi málo kontrolovali, kdo přichází a kdo odchází.

Takže ano, určitě je tu ten rozpor a nespokojenost. Může se to změnit, pokud se změní vláda. Ale pokud vyhraje Gruzínský sen s jasnou většinu, což bude velmi obtížné, nebo jestli vyhraje a vytvoří koalici s pro něj vyhodnými stranami, dá se očekávat spíš ještě prohloubení této nespokojenosti.

Jak se podle vás do voleb vloží Moskva?

V Gruzii se nově objevily otevřeně proruské strany. Vždycky tu byly skupiny s podobnými zájmy, ale říkaly, že jsou progruzínské a tradicionalistické. Sice používaly ruský narativ, ale otevřeně se k němu nehlásily.

Moskva se bude snažit v těchto volbách podpořit Gruzínský sen a menší proruské strany.

Gruzínský sen dává najevo velké sebevědomí, že v těchto volbách zvítězí. To pramení ze dvou důvodů. První je, že opozice je velmi roztříštěná a nepřichází zatím s žádnou očividnou alternativou. Největší opoziční strana není příliš populární a sama je uvnitř také velmi fragmentovaná.

Další věc, která Gruzínskému snu velmi nahrává, je jeho konsolidovaná moc a ovládání řady institucí.

Na druhou stranu by opozici mohl hrát do karet proporční volební systém, ve kterém je těžké získat většinu. Pro Gruzínský sen by šlo také o čtvrtou výhru v řadě a takhle dlouhodobé setrvání u moci není celosvětově moc běžné.

Budou to opravdu zajímavé volby a výsledek ovlivní, zda se země bude ubírat více na Západ, nebo k Rusku.

Bude tématem těchto voleb i integrace země do Evropské unie?

Prezidentka Salome Zurabišviliová říkala v jednom z rozhovorů, že je nyní důležité, aby se opozice sjednotila kolem tématu evropské integrace. Aby překročila rozdíly, které mezi sebou jednotlivé partaje mají, a využila příležitosti, kterou Gruzie získala statusem kandidátské země.

Je velmi důležité, aby se Gruzie této ideje držela, zahájila vyjednávání a dělala kroky, které ji dostanou do EU co nejdříve. To by mohlo hrát do karet opozici, protože je to téma, na kterém se shodne většina Gruzínců.

Jaké hlavní překážky stojí Gruzii v cestě do EU?

Já považuji za hlavní překážku konsolidaci moci, kterou provedla strana Gruzínský sen - v podstatě má Gruzie dlouhodobě stejnou vládu. Ačkoliv zde funguje vícero stran, vždy vyhraje ta stejná. Země se tedy vyvíjí v jakémsi hybridním liberálním režimu, který se hodně inspiroval Maďarskem. S tím se chová velmi podobně, i co se týče zahraniční politiky.

Gruzie se také snaží o větší navázání strategického partnerství s Čínou. Stejně tak to ale hraje i se Spojenými státy a - jak už jsme probíraly -, tak i s Ruskem.

Vidíme tedy takové roztříštění směřování. To může být sice v pořádku, ale není to úplně postoj, který by se v Evropské unii cenil.

Jde o to, jakým partnerem a budoucím členem Unie budete, a to v případě Gruzie vyvolává zatím příliš mnoho otázek. Kromě té geopolitické linky jde však i o právní stát a konsolidaci moci. Vláda by kvůli vstupu do EU měla přijmout reformy, které vlastně omezí její moc. Šlo by například o reformu soudnictví, aktivněji by se do politiky zapojila i občanská společnost.

Jde tedy o doporučení, která by v zásadě rozbila onen hybridní režim, o kterém jsme mluvily.

Po Gruzínském snu se tím pádem chce, aby spáchal jakousi politickou sebevraždu, což je opravdu těžké si představit. Zůstává otázkou, jaké z těch doporučení se zavedou a jak budou ve výsledku fungovat. Mohli by přijmout alespoň nějaké minimální změny a očekávat, zda to bude pro EU stačit.

Samozřejmě se však nedá vyloučit ani to, že Gruzínský sen sám projde vnitřní proměnou. Tou už ostatně prošel, akorát opačným směrem: Zpočátku šlo o demokratickou, spíše levicovou, liberální a prozápadní koalici. Teď jde spíše o populistickou a konzervativní stranu z domácího hlediska a roztříštěnou z toho zahraničního.

Nějaká změna by mohla přijít, pokud by si Gruzínský sen vyhodnotil, že ho to udrží ještě déle u moci.

Ale vzhledem k tomu, jací lidé se nyní drží ve vedení strany, dost pochybuju o tom, že by se něco takového mohlo v nejbližší době stát.