Gruzie má také s Ruskem krvavou zkušenost. Proč nestojí za Ukrajinou

„Jsou tací, kteří se všemi spolupracují na tom, aby bránili stát. Aby Ukrajina získala zpět svou budoucnost. Vážíme si práce každého takového člověka. A jsou tací, kteří marně ztrácejí čas, jen aby zůstali ve funkci,“ nechal se ve středečním videoprojevu slyšet ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Jeho slova mířila na adresu dvou ukrajinských velvyslanců, kteří měli zájmy své země hájit v Gruzii a v Maroku. Jejich práce se ale Zelenskému nezdála dostatečná, a rozhodl se je tak z funkcí stáhnout. Hlava státu už podepsala výnosy o jejich odvolání, zbylým velvyslancům pak vzkázala, aby si „hledali jinou práci“, pokud pro Ukrajinu nezískají podporu či pokud ve „své“ zemi neprosadí podporu sankcí vůči Rusku.

Ukrajina svého velvyslance v Gruzii odvolala za účelem konzultací již začátkem března kvůli tomu, co Zelenskyj nazval „nemorálním postojem“ gruzínské vlády ohledně ruské invaze. Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych ovšem postoj tamní vlády označuje jako zdrženlivý.

„Gruzie na jednu stranu podpořila třeba rezoluci UNGA (Valné shromáždění OSN, pozn. red.), která vyzvala Ruskou federaci, ať se okamžitě stáhne z Ukrajiny, a poslala také humanitární pomoc. Na druhou stranu však gruzínská vláda nechce rozčílit Moskvu s obavou, že by se jí to nemuselo vyplatit. Moskva má na ni spoustu pák,“ uvedl Seznam Zprávám odborník.

Gruzínský premiér Irakli Garibašvili krátce po začátku invaze dokonce kategoricky vyloučil, že by se jeho země připojila k sankcím. Prezidentka Salome Zurabišviliová, jejíž moc je omezená, nicméně Ukrajinu podporuje a vydala se to vysvětlit i do Paříže a Bruselu. Vláda ji pak za tyto cesty pohnala k ústavnímu soudu s tím, že překročila své pravomoci.

Například gruzínská ekonomika je vysoce závislá na té ruské. Z Ruska do země proudí také příjmy Gruzínců, kteří se k severnímu sousedovi vydali za prací – jen loni šlo podle Ditrycha o více než 400 milionů dolarů, tedy více než 8,7 miliardy korun.

Na zemi pak také stále dopadá stín rusko-gruzínské války z roku 2008, v jejímž důsledku zůstala část země pod ruskou kontrolou, konkrétně Abcházie a Jižní Osetie. Svět tehdejší rozdělení Gruzie mlčky přijal a podle gruzínského politologa Gela Vasadze její snahu vymanit se z ruské sféry vlivu provázely ze strany Západu pouze sympatie.

Jak uvádí publikace V zajetí geografie, většina gruzínských obyvatel by přitom těsnější vazby se státy Evropské unie uvítala. Válka z roku 2008 však v zemi vyvolala šok, který v řadě lidí zanechal pocit, že bude jistější rozložit sázky na obě strany.

Dnes tak mezi Ruskem a Gruzií panuje alespoň křehká rovnováha, a rozčilení Moskvy by tak nemuselo přinést nic dobrého. „Gruzínská vláda ví, že nemůže změnit situaci, kdy je 20 % jejího území okupováno Ruskou federací. Moskva má zájem na tom udržet Gruzii ve stavu závislosti,“ přiblížil situaci Ditrych.

Gruzínská vláda se podle politologa nyní nicméně snaží využít příležitosti a „naskočit na vlak do Evropy“. Dokladem toho je i oficiální žádost o vstup do Evropské unie, kterou země začátkem března podala. Ve stejné době o členství v evropském bloku zažádala také Ukrajina.

Obě bývalé sovětské republiky již více než 10 let čekají také na členství v Severoatlantické alianci, jeho příslib byl jednou z věcí, kterou Rusko zdůvodňovalo svůj vpád na ukrajinské území. S příslibem vstupu do NATO v roce 2008 však nepřišlo upřesnění, kdy a jak k němu dojde. Závazek také okamžitě vyvolal nelibost Moskvy, která nabídku označila za hrozbu.

Část občanské společnosti, která má blízko k opozici, však navzdory křehkému ledu vyrazila po vypuknutí války na Ukrajině do ulic a demonstrovala jak proti ruské agresi a na podporu Ukrajiny, tak proti vládě. Také podle průzkumu ústavu CRRC Georgia tamní obyvatelstvo chce, aby se vláda za Ruskem napadenou zemi postavila.

Průzkum z první poloviny března se respondentů ptal, zda si myslí, že by gruzínská vláda měla podporovat ukrajinskou vládu více, stejně jako dosud, o něco méně než nyní, nebo vůbec. Velká většina dotázaných uvedla, že by podpora měla být větší (61 %) nebo na současné úrovni (32 %). Pouze 2 % respondentů pak prosazovala pomoc menší a jen procento podporu odmítlo úplně.

Naprostá většina Gruzínců dále v průzkumu podpořila dodávky humanitární pomoci Ukrajině (97 %), přijímání ukrajinských uprchlíků (96 %) a poskytování finanční pomoci (91 %). Dvě třetiny dotázaných také souhlasily s tím, aby vláda povolila gruzínským dobrovolníkům odjet bojovat na Ukrajinu, a přibližně polovina respondentů (52 %) by neměla problém s poskytnutím dodávek zbraní ukrajinským bojovníkům.

Zcela jinou kapitolou je ovšem například již zmiňovaná Jižní Osetie – sporné území na Kavkazu a jedna ze dvou separatistických republik, které Rusko v roce 2008 od Gruzie odtrhlo. Region podle vyjádření tamního lídra Anatolije Bibilova navíc brzy hodlá učinit právní kroky, které povedou k jeho připojení k Rusku.

„Věřím, že sjednocení s Ruskem je náš strategický cíl. Naše cesta, touha lidu. A touto cestou půjdeme. V nejbližší době podnikneme příslušné právní kroky. Republika Jižní Osetie bude součástí své historické vlasti – Ruska,“ citují vůdcovo prohlášení média.

Podle agentury AFP, která se odkazuje na Bibilovo vyjádření na platformě Telegram, navíc Jižní Osetie na Ukrajinu vyslala vojáky, aby „pomohli chránit Rusko“. „Naši lidé splní svou vojenskou povinnost s hrdě vztyčeným praporem. Protože pokud nebude fašismus rozdrcen na vzdálených hranicích, zítra se opět projeví zde.“