Kreml si u nás testuje model vlády pro Ukrajinu, říká žena, která se vzepřela

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mezi davy protestujících v gruzínské metropoli Tbilisi často vyčnívá jedna tvář. Salome Zurabišviliová, první prezidentka této kavkazské země, přichází vyjádřit svou podporu demonstrantům, kteří už téměř dva roky neúnavně dávají najevo svůj nesouhlas se směřováním vládní strany Gruzínský sen.

Nejdříve se společnost vymezovala proti zákonu o zahraničních agentech, který kritici nazývají „ruským“ kvůli podobnostem s legislativou v autoritářském režimu. Po říjnových volbách, v nichž podle oficiálních výsledků zvítězil Gruzínský sen, však přituhlo.

Opozice odmítla výsledky uznat s odvoláním na mezinárodní pozorovatelské mise, které v hlasování shledaly nejasnosti.

Poslední měsíce demonstranti, novináři i opoziční politici čelili zatýkání a dalším typům represe. Gruzie přitom loni získala status kandidátské země Evropské unie a pro integraci se vyslovuje většina společnosti. Přesto vládní strana udržuje blízké vztahy s Kremlem a její kritici ji obviňují z proruského směřování.

„Myslím si, že Gruzie je dnes pro Rusko testovacím případem. A pokud tento experiment uspěje, bude Rusko pokoušet štěstí i jinde. Je to pro ně levnější než vojenská agrese a mnohem efektivnější,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Zurabišviliová, která do Prahy přicestovala na pozvání Knihovny Václava Havla.

Po říjnových volbách, ve kterých podle oficiálních výsledků zvítězila strana Gruzínský sen, jste hlasování označila za ruskou speciální operaci. Co jste tím myslela?

Volby byly zmanipulované ve velkém rozsahu a prostřednictvím celé řady metod, které Rusko běžně používá i v jiných zemích.

Klíčovou roli sehrála propaganda, která byla spuštěna s velkým předstihem před samotným hlasováním. Vedle toho však došlo i k nasazení konkrétních technik manipulace voleb – s účastí odborníků, kteří působili i v jiných zemích, včetně ruských aktérů přítomných přímo v Gruzii.

Byla použita celá škála metod: call centra, zneužití osobních údajů, které měly zůstat důvěrné, ale z nějakého důvodu unikly a byly následně využity k nátlaku na voliče. Jinými slovy: byly nasazeny téměř všechny dostupné způsoby, jak volby zmanipulovat, a to velmi sofistikovaně. Právě tato kombinace nakonec vedla k výsledku, který dnes vidíme.

Vzhledem k předchozí vlně demonstrací kvůli zákonu o zahraničních agentech má Gruzie za sebou svým způsobem už dva roky protestů. Odkud podle vás pramení síla a vytrvalost občanské společnosti?

Cítíme, že opravdu bojujeme o naši budoucnost. Nejen o demokracii, ale také o evropskou budoucnost a o nezávislost. A právě tehdy Gruzínci vycházejí do ulic. Ve chvíli, kdy mají pocit, že je ohrožen osud celé země. Takový pocit dnes panuje – vše, co od té doby sledujeme, jen potvrzuje, že skutečně jde o budoucnost Gruzie.

Každým dnem se posouváme blíž k ruskému či běloruskému modelu. Vládnoucí strana neustále přichází s čím dál represivnějšími zákony. Omezují svobodu slova, právo na protest, svobodu na pracovišti. Lidé přicházejí o práci, dostávají obrovské pokuty, které je finančně zcela zničí a nevědí, jak je zaplatit. Stále více se tak ocitáme v realitě, která v lecčems připomíná rok 1937 v Sovětském svazu – Gruzie je odváděna od cesty, kterou podporuje naprostá většina obyvatelstva.

Přitom to není tak dávno, něco málo přes rok, co jsme získali status kandidátské země EU. Tehdy lidé spontánně slavili v ulicích Tbilisi, celá společnost byla sjednocená, bez známek polarizace. Byl to silný okamžik radosti. A najednou nám někdo říká, že do Evropy už nesměřujeme, že jdeme jinam. To je pro drtivou většinu obyvatel naprosto nepřijatelné – až na ty, kteří mají přímý zájem na udržení současného mocenského uspořádání.

Jaké jsou zájmy těchto skupin?

Pro lidi v okolí Gruzínského snu jde o běžné zájmy, jaké mají ti, kdo spolupracují s mocí: peníze, výhody, podíly ve firmách, přístup k veřejným zakázkám. Jsou to staré, dobře známé způsoby fungování.

Gruzie se dlouhodobě hlásí k evropské integraci, ale v posledních měsících se zdá, že se od této cesty vzdaluje. Čekala jste, že k tak dramatickému úpadku demokracie v zemi může dojít tak rychle?

Tohle nečekal nikdo. Když se na to díváme zpětně, vidíme, že se to vlastně děje ještě rychleji než v Rusku, když tam začali potlačovat občanskou společnost, protože jsou tyto zkušenosti využívány zrychleným tempem.

Jak jsem říkala, každý den je přijímán nějaký nový represivní zákon, který je kopií toho, co už zavedli v Rusku. Nemusí vymýšlet nic nového, nepotřebují žádné debaty, protože v parlamentu je prakticky jen jedna strana a žádná debata se tam nevede. Není tam ani jeden hlas, který by volal po změně toho či onoho zákona. Všichni mluví jedním jazykem, používají materiály připravené stranou, a to je reálně jen pět šest lidí, kteří určují a vyjadřují politiku celé strany.

Jaké jsou další kroky opozice a občanské společnosti? Existuje nějaký koordinovanější plán?

Protesty. Neexistuje žádný konkrétní plán, protože nikdo nikdy neporazil kvazidiktaturu podle nějakého přesného plánu. Jde o odpor, o odmítání přizpůsobit se. O udržení naděje a vůle lidí. Ve skutečnosti jsme v patové situaci – protesty trvají, pokud se nemýlím, už nepřetržitě asi 140 dní a stále nepolevují. Když se zeptáte lidí v ulicích, řeknou vám, že budou bojovat až do konce. To je jejich motto.

Vládnoucí strana dál stupňuje represe, ale zároveň se objevují známky napětí uvnitř mocenské struktury, což je mimochodem častý jev v autoritářských režimech, kde si lidé navzájem nevěří a začínají si podkopávat nohy.

A když chybí důvěra, systém se začne otřásat. Někteří lidé už odešli z vnitřního okruhu moci, takže je možné, že se jednou moc rozpadne sama zevnitř. Protesty samy o sobě to zřejmě nezmění, ale nikdo nedokáže říct, jak dlouho ještě potrvají a co by mohlo být tím rozhodujícím momentem.

Co by mohlo kromě protestů přispět ke změně vlády?

Jedním z faktorů by mohla být ekonomická a finanční krize. Gruzie je malá země bez zdrojů. Na rozdíl od velkých států, které ustojí i tvrdé sankce, my takové rezervy nemáme. Turismus upadá, finanční problémy se hromadí.

Velmi důležitým zlomem by bylo, kdyby Evropská unie zaujala jasné, jednotné a srozumitelné stanovisko. Zazněly sice různé odsudky a došlo i na některé sankce, ale chybí ucelená politika, která by jasně pojmenovala, jak EU dění v Gruzii hodnotí a jaký postoj k němu zaujímá – ať už formou sankcí, nebo strategií „cukru a biče“, včetně jasné výzvy k volbám.

Evropský parlament už tuto výzvu učinil, ale evropské instituce jako Komise nebo Rada nikoliv. A právě takový jasný postoj Evropské unie, který by přenesl odpovědnost na vládnoucí stranu a vyjasnil, jakým směrem se Gruzie vydá, by mohl být v této fázi velmi zásadní. Možná právě to by mohlo přinést změnu.

Když mluvíme o zahraniční pomoci, nejen materiální, ale i symbolické, v čem by mohly být tyto snahy účinnější, aby je gruzínská společnost opravdu cítila?

Existují určité sankce, ty ale přicházejí pouze od jednotlivých států. To nestačí. Lidé potřebují vidět jednotnou a jasnou politiku Evropské unie, protože EU má v tuto chvíli problém s důvěryhodností.

Gruzínská společnost byla vždy proevropská a Gruzie je kandidátskou zemí. I když současná vláda tvrdí, že proces přibližování k EU pozastavuje, jsme kandidátská země, jejíž vstup podporuje 80 procent obyvatel. A přesto může malá skupina lidí odklonit směřování celé země, která má strategicky velmi důležité postavení. Myslím, že Evropská unie by měla být schopna takové vykolejení zastavit. To je ten hlavní problém.

Dalším zásadním tématem je hybridní strategie Ruska, která není určena pouze pro Gruzii, ale zítra může být použita v jiných zemích. A přesně to Rusko zvažuje. Sami to formulovali jako „řešení pro Ukrajinu“, kdy sám Vladimir Putin prohlásil, že by na Ukrajině měly být „demokratické volby“. Od kdy Rusko zajímá demokracie?

Pokud ale „demokratickými volbami“ myslí volby podle gruzínského scénáře – tedy ovlivněné skrze oligarchy, kteří fungují jako ruští zástupci – pak si takové „zástupce“ mohou zítra najít třeba i na Ukrajině nebo v jiných zemích, kde mají vliv populistická hnutí. Ta hybridní strategii Ruska v zásadě podporují, jsou vůči ruské politice a propagandě velmi vstřícná a často ji i opakují.

Myslím si, že Gruzie je dnes pro Rusko testovacím případem. A pokud tento experiment uspěje, bude Rusko pokoušet štěstí i jinde. Je to pro ně levnější než vojenská agrese a mnohem efektivnější. I to je výzva pro naše evropské partnery: zabránit tomu, aby tento experiment uspěl, a udělat vše pro to, aby se Gruzie vrátila na správnou cestu.

My budeme protestovat až do konce, protože víme, že je to náš boj. Potřebujeme ale podporu a potřebujeme uznání.

Když mluvíme o dramatickém poklesu demokracie v zemi, všechny faktory ukazují na Gruzínský sen. Vy sama jste kandidovala s jeho podporou. Kdy u Gruzínského snu podle vás nastal ten přerod na proruskou a autoritářskou stranu?

Byla jsem podporována jako nezávislá kandidátka, ale tehdy šlo o stranu, která byla silně proevropská. Ostatně, bylo to zapsáno i v ústavě – článek, který říkal, že všechny instituce Gruzie mají usilovat o evropskou a euroatlantickou integraci. Tento článek byl do ústavy přidán v roce 2018. A pak se věci začaly měnit.

Myslím, že k tomu posunu došlo paralelně s válkou na Ukrajině. Cokoli se dělo předtím, o čem jsme nevěděli, nebo co nebylo veřejně viditelné, je těžké zpětně určit. Ale ve chvíli, kdy Rusko zahájilo agresi vůči Ukrajině, se něco zlomilo.

Buď tehdy Moskva dala jasné pokyny těm, na které měla v Gruzii vliv, nebo tyto vlivové struktury byly v zemi už delší dobu. To už je otázka pro historiky.

Právě tehdy nastal zásadní obrat. Prakticky hned po začátku agrese tehdejší premiér a vládní strana prohlásili, že Gruzie nebude uplatňovat sankce proti Rusku. V té době přitom ještě žádné konkrétní sankce ani nebyly schváleny, takže to říkali předem.

Poté velmi rychle začala ze strany vlády silná a otevřená rétorika namířená proti našim evropským a americkým partnerům. Bylo to cítit už o rok dřív, ale tehdy se to dostalo naplno na veřejnost. Pak přišel zásadní projev Bidziny Ivanišviliho s ostrou protizápadní rétorikou – a od té doby se to jen stupňuje.

Do politického prostoru se začala vnášet ruská propaganda, vládní strana se otevřeně stále víc posouvala k proruskému postoji a tento trend stále sílí – napřed tzv. ruský zákon, teď jeho nová verze, která se nazývá „americký zákon“, ale sleduje stejný cíl: dostat občanskou společnost pod úplnou kontrolu.

Gruzínci ale odolávají. Mají dlouhou zkušenost. Dokonce i během sovětských časů byli svobodnější než mnoho jiných národů. A budou v tom pokračovat.

Na občanskou společnost dopadají tvrdé represe, což se týká i vás. Ze strany lidí napojených na Gruzínský sen čelíte verbálním útokům. Máte pocit, že je za tím nějaká strategie? Co je jejich cílem?

Jde o klasické cíle každé diktatury ruského typu – šířit strach. Vytvářejí tlak, lidé přicházejí o práci, zůstávají bez příjmů. Často dostávají pokuty, takže se dostávají do situace, kdy nemají z čeho žít a hrozí jim, že přijdou i o byt. Cílem je zcela omezit jejich prostor k životu.

Nyní navíc hrozí, že zákonem zakážou opoziční stranu – tento proces už byl zahájen. Všechny opoziční politiky zároveň předvolávají k výslechům před komisí nelegitimního parlamentu. Ti se odmítají dostavit, za což jsou pokutováni a zároveň jim hrozí až roční vězení nebo zákaz vycestování ze země.

Tlak přichází z různých stran a na různé části společnosti, takže každý se s tím nějak snaží vypořádat. Pocit, který mezi lidmi převládá, je, že už není prostor ani k nadechnutí.

A součástí toho byly i násilné útoky na některé opoziční představitele.

Ano, násilné útoky byly na začátku velmi viditelné. Nyní se staly víc skrytými, často se odehrávají v noci a v postranních uličkách, ne přímo tam, kde by je novináři mohli natočit. Ale to může kdykoliv znovu přijít.

Nikdy nevíte, kdy bude násilí použito otevřeně. Víme, že velkým represím čelí lidé ve věznicích. Momentálně je v nich 50 mladých lidí, novinářů, kteří čekají na rozsudek, který může činit až 11 let. Takže to není žádný žert. A samozřejmě nemají žádnou naději na spravedlnost, protože justiční systém je zmanipulovaný. Všichni obžalovaní mají proti sobě soudce, kteří stojí na straně prokurátora a nikdy na straně obhájce. Je opravdu těžké to sledovat.

Jak hodnotíte svoji roli v současném hnutí za udržení evropské orientace Gruzie?

Myslím, že jsem do určité míry symbolem, protože jsem prezidentka, kterou všichni znají a která byla odhodlaně proevropská, jak svým životem, tak i svými přesvědčeními. V určitém smyslu jsem symbolem odporu tohoto hnutí.

Protestující jsou na jedné straně, opoziční strany na druhé, a já je určitým způsobem spojuji. Jsem také pokračováním gruzínského státu, který stále usiluje o to být demokratický a nezávislý, protože to, o co skutečně jde, je nezávislost Gruzie. Pokud totiž ztratíme všechny instituce, což se dnes děje, bude Gruzie státem jen na papíře, ale ve skutečnosti bude úplně v rukou vládnoucího klanu a pod vlivem Moskvy.

Budete se také účastnit protestů?

Chodím na protesty v různých obdobích, zejména když přicházejí velmi významné symbolické dny. Někdy jdu mezi lidi, někdy pronáším proslovy. Nejsem úplně součástí protestů, protože je vedou lidé, kteří jsou opravdu na ulicích nepřetržitě, ale velmi je podporuji a stojím za nimi.

Často se mluví o tom, že gruzínská opozice je fragmentovaná, což může být překážkou k dosažení efektivnějších výsledků.

Je to pravda, ale je to také výsledek těchto tlaků a situace, ve které žijeme. Posloucháme se navzájem, všechny diskuze, které máme, a já shromažďuji všechny tyto opoziční strany kolem sebe. A nemůžete mít žádnou diskuzi, aniž by byla poslouchána a vzata ven.

Pro vládnoucí stranu je samozřejmě velmi snadné se pokusit nás rozdělit, postavit jednu stranu proti druhé a použít všechny prostředky, které má –⁠⁠ od peněz až po zastrašování –⁠⁠, aby tyto rozdíly prohloubila. Tyto strany jsou různé. Není to jedna strana, což je velmi dobré, ale působí ve velmi těžkých podmínkách.

Je snadné kritizovat, těžší je zkusit s nimi pracovat, ale jsou součástí opozice a jsem přesvědčená, že pokud budeme mít volby, půjdeme do koaliční vlády. To je něco, co měla Gruzie mít už dávno a nebyli bychom v téhle situaci. V systému jedné strany jsme žili příliš dlouho, a to je to, co usnadňuje stát se nedemokratickou zemí.

Co by se podle vás mělo stát, aby se Gruzie znovu vrátila ke svému směřování do Evropské unie?

Svobodné a spravedlivé volby. Ne falešné, ale skutečné volby, kde potřebujeme podporu našich partnerů, aby zajistili, že budou respektována základní pravidla. Samozřejmě nikdy to není ideální, ale základní pravidla svobodných a spravedlivých voleb by měla být dodržována.

Jsem přesvědčená, že pak bude odpověď gruzínského lidu jasná, protože po rozhodnutí vlády zastavit cestu k Evropské unii ukázaly průzkumy veřejného mínění, že stále více než 80 % - tentokrát to dosáhlo až 90 % - lidí tuto cestu podporuje. Takže je to opravdu jednomyslná vůle gruzínského lidu, která musí být respektována.