Článek
/Od našich zvláštních zpravodajů v Gruzii/
Před gruzínským parlamentem to vře. Davy lidí tu protestují proti zákonu o zahraničním vlivu, který jen před pár hodinami prošel posledním čtením. Už od odpoledne se nedaleko hlavního náměstí Tbilisi scházeli lidé, často zahalení do vlajek Gruzie nebo Evropské unie. S přibývajícími hodinami protesty nabíraly na síle.
Všichni, se kterými se tu dáme do řeči, odsuzují zákon, který prosadila vládnoucí strana Gruzínský sen. Tento krok nás přibližuje k Rusku, zlobí se. Právě v zemi Vladimira Putina vedla podobná legislativa k potlačení opozičních hlasů a nezávislých organizací.
Rozhlížím se kolem a vidím moře transparentů. Některé říkají prosté „Ne ruskému zákonu“, jiné se vyslovují pro evropskou cestu země.
„Nechci, aby moje země měla stejný zákon, jako platí v Rusku. My přece patříme do Evropské unie, Rusko už tady udělalo dost,“ říká mi 19letý Mikheil, který má na sobě podobně jako další účastníci protestů pláštěnku a plavecké brýle.
Právě touto sportovní výbavou se protestující chrání před slzným plynem a vodními děly, které policie při demonstracích používá. I během úterka na místě policisté zasahovali, zatýkali a snažili se vytlačit protestující z hlavní třídy.
Objevují se také záběry brutálně zbitých protestujících, kteří se s policií střetli. Navzdory násilí ale demonstrace večer pokračovaly a na lidech nebylo znát, že by z místa chtěli kvůli varováním policie odejít.
Protestující dále sprejovali nápisy odsuzující schválený zákon na budovu parlamentu. Někteří se dokonce snažili zničit kovový plot u hlavního vstupu, který už během úterka jednou demonstranti prorazili.
Okolo desáté zazněla na hlavním náměstí hymna Gruzie následovaná hymnou Evropské unie. Následují je další gruzínské písně, na které protestující tančí a zpívají. Na méně frekventovaných místech se také rozdávají pláštěnky a voda. Mrholí a na květnové poměry je chladno, přesto se až do pozdních hodin na hlavním náměstí stále objevovali další demonstranti.
„Je naprosto úžasné, co se na těchto protestech děje. Gruzínci při sobě stojí jako nikdy. Neviděla jsem tady nikoho smutného, všichni jsou odhodlaní a hrdí na svou zemi. I proto chtějí, aby tento zákon zmizel,“ vysvětluje 27letá Irine, která sama pracuje v neziskové organizaci. Právě té by po schválení zákona mohlo hrozit, že ji úřady označí jako zahraničního agenta, protože dostává více než pětinu financí ze zahraničí.
Rozhovor s Annou Hrdinovou v 5:59
Po schválení zákona o zahraničních agentech v parlamentu se část Gruzínců obává, že přichází o evropskou budoucnost. „V Gruzii není touha vracet se na ruskou cestu,“ říká reportérka Seznam Zpráv, která teď sleduje dění v Tbilisi.
Zákon se nyní dostává na stůl prezidentce Salome Zurabišviliové, která už dříve oznámila, že jej bude vetovat. Ani to ale jeho schválení nezabrání, protože pak jej bude znovu projednávat parlament, v němž má vládní strana většinu.
„Budeme protestovat až do konce. Ať to stojí cokoliv, tenhle zákon nemůže projít. Byl by to konec Gruzie, kterou dnes známe,“ říká Irine.
V pozdních hodinách se pak demonstranti přesunuli na hlavní dopravní tepny Tbilisi. Okolo jedenácté potkávám lidi obalené gruzínskými vlajkami držící se za ruce na jedné ze silnic, která vede až do centra města. Zatímco na ně troubí auta stojící v dlouhé koloně, lidé skandují Sakartveli – tedy gruzínský název země. Podobná situace se pak odehrává i na dalších důležitých trasách.
Rozhovor o Gruzii
„Gruzínci mají pocit, že bojují za svou budoucnost a svobodu. Není to pro ně pouze o tomto zákonu, protože pokud projde, Gruzie se bude přibližovat Rusku a to by pro Gruzínce znamenalo velkou prohru. Lidé přitom mnohokrát dali najevo, že se už nechtějí nikdy znovu ubírat ruskou cestou,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy jeden z účastníků demonstrací Nika Gurini.