Varovné poselství pro lidstvo. Zapomenutý vzorek ukázal zranitelnost Grónska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nedávno publikovaná studie představila závěry z analýzy pozůstatků hmyzu a rostlin, které ležely víc jak tři kilometry pod ledem v samém srdci Grónska. Objev ze vzorku, který ležel bez povšimnutí ve skladu víc jak 30 let, podle nich definitivně potvrzuje, že grónský ledovec je méně odolný, než si většina vědců v oboru donedávna myslela.

„V hloubce přes 3 kilometry pod povrchem ledu uprostřed Grónska zůstaly zbytky rostlin a hmyzu, což jasně znamená, že tam dřív nemohl být led. A když nebyl uprostřed Grónska, znamená to, že nebyl ani nikde jinde na ostrově snad kromě vysokých hor na jeho východě,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy vedoucí autor studie Paul Bierman.

Spolu s další autorkou Halley Mastrovou, která prováděla analýzu zbytků hmyzu a vegetace, se Bierman shoduje, že ve vztahu k současnosti a hlavně budoucnosti má objev varovné poselství. Grónský ledovec totiž by totiž mohl jednou roztát a ovlivnit lidskou civilizaci.

Už dlouhou dobu se mi stává, že čas od času někdo napíše pod můj článek o klimatu komentář o tom, že v Grónsku bylo v minulosti méně ledu než dnes. Nadhazují otázku, jak je možné, že tam mohlo být méně ledu i bez lidských emisí skleníkových plynů, a bagatelizují skrze to současnou klimatickou změnu. Dřív se ty komentáře týkaly hlavně středověku, ale nově i vaší studie. Jak byste na to odpověděli?

Paul Bierman (PB): Strávil jsem docela dlouhou kariéru tím, že jsem se snažil pochopit, z jaké části je změna klimatu způsobená lidmi a z jaké části jde o přirozený proces. Můžu říct, že teď už jednoznačně víme, že nyní klima mění lidé. Veškeré námitky proti tomu se v posledních desetiletích ukázaly být nepravdivé. Máme miliony měření. Zrovna letos vidíme, že jsme měli nejteplejší dny v historii, vidíme, že množství CO2 v atmosféře je nejvyšší za miliony let. Musí to být jasné úplně každému, kdo nemá klapky na očích…

Ale jak to jde dohromady s Grónskem?

Tam je důležité pochopit, že rozdíl mezi přirozenou změnou klimatu a tou lidmi způsobenou momentálně spočívá v jejím tempu. Lidé mění klima o hodně rychleji, než jak se měnilo v minulosti.

Když vám lidé píší, že v Grónsku byla období, kdy tam bylo tepleji, mají samozřejmě pravdu. Pokud jde o období středověku, ještě přesně nevíme, proč bylo Grónsko tehdy tak teplé, ale bylo dost teplé na to, aby tam seveřané mohli farmařit. Víme také, že grónský ledovec ustoupil i v polovině holocénu, tedy někdy před čtyřmi až šesti tisíci lety.

Při žádné z těchto teplých period se ale v Arktidě neoteplovalo tak moc a rychle jako nyní.

Průměrná teplota se tam teď během krátkého období zvýšila o 4 °C až 5 °C. Navíc je to globální proces (například ve středověku bylo oteplení Grónska lokální a světová průměrná teplota nestoupala, pozn. red.) a ubývání ledu ho jen urychluje, protože led odráží mnohem víc záření než holá zem, vegetace nebo voda.

Když si z těchto informací vyberete jen to, co chcete, samozřejmě tím můžete snadno utvrdit domnělou správnost svého zkresleného pohledu. Realita je ale taková, že když vezmete v potaz veškeré dostupné informace, zjistíte, že planeta se otepluje a ledu ubývá a neexistuje proti tomu vůbec žádný pádný argument.

Setkáváte se s podobnou zpětnou vazbou i vy? A jak se s ní vypořádáváte?

Halley Mastrová (HM): Ano, narazila jsem na podobné komentáře pod naším YouTube videem i jinými videy na stejné téma. Přemýšlela jsem, co říct na to, že ledovce už v minulosti roztály, ale my jsme přesto v pohodě. A proč bychom neměli být v pohodě, když ledovce roztají znovu.

Myslím si, že klíčové je tady to, že v minulosti nežily miliony lidí v pobřežních městech. Dnešní scénář by vypadal opravdu velmi, velmi odlišně a měl by velký dopad na celou civilizaci. V konečném důsledku přeci nejde až tak o to, jestli bude v pohodě ledovec. Ten se někdy v budoucnosti pravděpodobně zotaví. Jde o to, jestli budeme v pohodě my lidé.

PB: Jen dodám, že kdyby grónský ledovec zcela roztál, zvýší to hladinu oceánů asi o šest až sedm metrů. Vysídleno by bylo podle odhadů až půl miliardy lidí. Představte si to. Samozřejmě se to nemůže stát hned. Bude to trvat generace a stovky až možná tisíce let. Záleží ale na tom, jak moc se ještě oteplí a kdy se zbavíme uhlíkové stopy.

Pokud jde o zmiňované komentáře, musím říct, že je už dopředu čekám a v dnešní době už všechno píšu velmi opatrně. Nakonec nám ale stejně nezbyde než dát ven informace, které máme, a smířit se s tím, že někdo s tím nebude souhlasit. Žijeme ve svobodné společnosti a každý si může říkat, co chce.

Řekli jste, že Grónsko v minulosti tálo podstatně pomaleji. Můžete ale ještě upřesnit, jak k tomu vlastně došlo?

HM: My už docela dobře víme, jak vypadalo klima v minulosti. Známe vzorce přirozených proměn a jejich vývoj, ale stále se učíme, jak na ty proměny reagovaly ledovce. Když to zjednoduším, klima dřív ovlivňovaly hlavně takzvané Milankovičovy cykly, tedy změny v množství dopadajícího slunečního záření způsobené změnami polohy Země na její oběžné dráze okolo Slunce. Minimálně v posledním milionu let prostě víme, jak klima vypadalo.

K roztátí Grónska tedy podle nás došlo v rámci této přirozené změny, kdy se kvůli Milankovičovým cyklům střídají doby ledové a meziledové. Nemyslíme si, že by došlo k nějaké výjimečné události a výjimečnému oteplení. Možná byla daná doba meziledová silnější než obvykle, ale pořád to bylo v rámci přirozené proměnlivosti klimatu.

Klíčový vzorek obsahující zbytky vegetace a hmyzu nešel datovat. Jak víte, že k tomu došlo v posledním asi milionu let?

PB: Nějaká vodítka poskytují ostatní výzkumy. Prvním je výzkum z roku 2016, který provedla laboratoř podobná té naší. Její vedoucí autor geolog Joerg Schaefer tehdy na základě izotopové analýzy došel k závěru, že led uprostřed Grónska nemůže být starší než 1,1 milionu let.

A vážně nejsou žádná bližší vodítka k tomu, kdy se to mohlo stát?

PB: Máme ještě zjištění z jiné lokace na okraji Grónska (vrt Camp Century). Tam se nám podařilo zjistit, že odtud led zmizel před 400 tisíci lety.

Pak také víme, že na Zemi došlo v posledním zhruba milionu let k několika výjimečně teplým dobám meziledovým. Jedna nastala před 1,1 milionu let, druhá před 400 tisíci lety a třetí před 125 tisíci lety. Tohle víme například podle toho, jak vysoko byla v dané době mořská hladina a také ze zkoumání izotopů v mořských sedimentech.

Pak také samozřejmě víme, že na to, aby roztálo Grónsko, muselo být teplo a muselo to vydržet hodně dlouho. Nejpravděpodobnější je, že k tomu došlo v některém ze zmiňovaných teplých období.

Proč vlastně váš vzorek z centra Grónska nešel datovat? Je přeci organický…

PB: Je pravda, že v zásadě by neměl být problém datovat zmrzlé zbytky rostlin a hmyzu. V našem případě by to ale šlo, jen kdyby byl skladován jiným způsobem. Bohužel ale během skladování došlo k jeho rozmrazení a tím se poškodil. Možná se to ještě povede napravit tak, že se vyvrtají nové vrty a najde se další vzorek. Už se na tom ostatně pracuje.

V každém případě ten vzorek ukázal, že v hloubce přes 3 kilometry pod povrchem ledu uprostřed Grónska zůstaly zbytky rostlin a hmyzu, což jasně znamená, že tam dřív nemohl být led. A když nebyl uprostřed Grónska, znamená to, že nebyl ani nikde jinde na ostrově snad kromě vysokých hor na jeho východě.

Jak se vlastně stalo, že si až do posledních několika let většina vědců v oboru myslela, že Grónsko bylo zamrzlé dlouhé miliony let?

PB: První náznaky, že led z Grónska zmizel a pak se zase vrátil, se objevily v 80. letech, kdy se v Camp Century podařilo objevit zbytky sladkovodních řas, které obyčejně žijí v jezerech. Tehdy se tomu ale nevěnovala moc velká pozornost a dá se říct, že skoro všichni se domnívali, že ledovec byl stabilní nejméně posledních 2,7 milionu let.

Pak začalo vodítek přibývat a utužovala se takzvaná hypotéza „zranitelného Grónska“. Ještě před 20 lety by vám nejspíš většina lidí z oboru řekla, že oteplení, ke kterému došlo v posledním 2,7 milionu let, by k úplnému roztání ledovce v Grónsku nestačilo. Následující objevy to ale změnily a dnes už se asi většina shodne na tom, že stačilo.

K přesvědčení, že ledovec v daném období neroztál, nás dřív vedlo to, že všechny modely, nebo alespoň většina z nich, které se snažily vypočítat, zda se mohl za daných teplot ledovec roztát, docházely k závěru, že ne. Je sice pravda, že některé ukazovaly masivní úbytky ledu, ale pokud vím, tak ne jeho kompletní ztrátu.

Jak se vůbec stalo, že klíčový vzorek ležel desítky let ve skladu a nikdo si ho nevšiml už dřív?

HM: Když se ten led vrtal, ještě jsem nebyla naživu, takže nedohlédnu až na začátek, každopádně si myslím, že hlavním cílem bylo původně získávání čistého ledu bez žádných nečistot a následné získávání informací o vývoji klimatu z něj. Chci říct, že hlavním předmětem zájmu byl led, a ne nějaké usazeniny. My jsme v ledových jádrech začali usazeniny hledat až poté, co jsme na ně narazili v jádrech z Camp Century. Náš vzorek je mimochodem velký jen asi osm centimetrů…

PB: Souhlasím. Všichni se zajímali hlavně o led. Myslím si ale, že je potřeba zdůraznit důležitost toho, že se vědci dávno před námi rozhodli tento led vyvrtat a uchovat ho. Začalo se to dělat v 60. letech, kdy jsem byl ještě batole. Tehdejší vědci ještě nemohli tušit, jak přesně se to bude dát v budoucnu využít a co všechno z toho ledu půjde zjistit. Přesto tu práci odvedli a my z ní teď můžeme těžit. Důležité není to, jak dlouho vzorek ležel ve skladu bez povšimnutí, ale že tam tak dlouho zůstal uchován.