Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropa je v energetické válce s Ruskem a před topnou sezónou se obává uzavření kohoutků s ruským plynem. Jen pár dní poté, co Moskva snížila množství plynu dodávaného do Evropy, oznámily hned čtyři země Evropské unie opětovné otevření uhelných elektráren. A to navzdory už schválené Zelené dohodě, která počítá s jejich úplným odstavením.
„Musíme se ujistit, že využijeme tuto krizi k tomu, abychom šli kupředu a neustoupili zpět k fosilním palivům,“ řekl v úterý šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
V Německu, Rakousku, Itálii a Nizozemsku ale vlády alespoň na čas dělají krok zpět.
Zatímco Němci otevírají některé již uzavřené uhelné elektrárny, Rakušané upraví stávající elektrárnu ke spalování uhlí a Nizozemci zrušili limity pro uhelné elektrárny, které mohly dosud pracovat jen na 35 procent své kapacity.
Nizozemci jsou přitom na ruském plynu v porovnání s ostatními zeměmi závislí jen velmi málo, konkrétně z 15 procent (průměr EU je 40 procent). „Chci zdůraznit, že v tuto chvíli není žádný akutní nedostatek plynu,“ řekl nizozemský ministr pro klima a energetiku Rob Jetten. „Nicméně, více zemí je nyní pod tlakem (Ruska). To nás znepokojuje.“
Návrat k uhlí řídí politik Zelených
Paradoxem je, že v Německu se k tomuto kroku odhodlal ministr hospodářství Robert Habeck, který je jedním z vůdců strany Zelených. Právě klimatická politika měla být hlavním bodem vládního programu, na němž se shodli sociální demokraté, Zelení a liberálové. Cílem bylo definitivně skončit s uhlím v roce 2030 a do roku 2045 dosáhnout takzvané uhlíkové neutrality.
Válka na Ukrajině a ruské snižování dodávek plynu do EU vše změnilo: „Situace je vážná,“ řekl Habeck s tím, že Rusko útočí na Evropu a „energie využívá jako zbraň“.
Ministrova slova by jistě potvrdili Poláci, Bulhaři, Finové a Nizozemci, kterým ruský Gazprom dodávky plynu zcela ukončil.
Přechod zpátky k uhlí je podle Habecka „hořký, ale důležitý“. „Abychom snížili konzumaci plynu, je třeba využívat méně plynu k výrobě elektřiny,“ vysvětlil s tím, že před zimou je potřeba naplnit plynové zásobníky.
„Dočasný přechod na uhlí není z hlediska klimatu právě skvělý, ale… evropské vlády se drží svých celkových cílů dekarbonizace,“ řekla deníku The Washington Post Samantha Grossová, ředitelka iniciativy pro energetickou bezpečnost a klima v think-tanku Brookings Institution.
To potvrzuje i mluvčí Habeckova úřadu, podle něhož krátkodobý návrat k uhlí na cíli zbavit se ho do roku 2030 nic nemění.
Ještě ambicióznější plány mají Rakušané, kteří chtějí dosáhnout uhlíkově neutrální ekonomiky už v roce 2040 a poslední uhelnou elektrárnu přeměnili na plynovou před dvěma lety.
Německé dlouhodobé plány se nemění
Německý krok proto chápou a schvalují i mnozí ekologové: „Z našeho pohledu je klíčové, že to opatření má být skutečně nouzové a dočasné a nic nemění na oficiálním německém plánu skončit s uhlím v roce 2030,“ myslí si Jan Rovenský z organizace Greenpeace.
Připomíná, že lhůtu výrazně zkrátila právě současná německá vláda, a to z roku 2038 na 2030.
Výkonný ředitel Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Fatih Birol ve středu vyzval Evropu, aby se okamžitě připravila na úplné přerušení dodávek ruského plynu během této zimy.
„Evropa by měla být připravena pro případ úplného zastavení dodávek ruského plynu,“ řekl Birol listu Financial Times. „Čím více se blíží zima, tím jsou nám záměry Ruska jasnější. Domnívám se, že snižování dodávek má bránit Evropě v plnění zásobníků a zvýšit vliv Ruska v zimních měsících,“ dodal.
Průmyslová odvětví závislá na plynu
Využití zemního plynu je široké a průmysl je jeho největším spotřebitelem. Používá se hlavně k vytápění, chlazení, předehřívání kovů (zejména železa a oceli), sušení a odvlhčování, tavení skla, zpracování i spalování odpadů a jako palivo pro průmyslové kotle. Zemní plyn se také používá jako surovina pro výrobu řady chemických látek, hnojiv a farmaceutických výrobků. Dají se z něj získávat plyny jako butan, etan a propan.
Nejvíce jsou na dodávkách zemního plynu závislá odvětví chemického průmyslu, sklářství, výroby cementu, železa, oceli, papírenství, výroby plastů a potravinářského průmyslu.
Rusko ale kromě plynu dováželo do zemí EU také uhlí. Vlády se proto nyní budou muset obracet na další velké světové producenty, jimiž jsou Spojené státy, Austrálie, Kolumbie a Jihoafrická republika.
„Celkově se očekává, že nahrazení určitého množství plynu uhlím pro výrobu elektřiny krátkodobě zvýší evropské emise. Neměli bychom však zaměňovat nouzové, dočasné opatření s návratem uhlí,“ varoval Marco Giuli, analytik z Evropského politického centra (EPC).
U Česka nejspíš k podobnému scénáři nedojde, protože se zdejší uhelné elektrárny dosud nevypnuly a zatím neexistuje časový rozvrh toho, kdy by k tomu mělo dojít.
„Jako první by se musely odstavit Chvaletice a Počerady, které patří panu Tykačovi,“ domnívá se Jan Rovenský z Greenpeace. Před časem seděl za nevládní ekologické organizace ve vládou ustavené Uhelné komisi, která měla určit termín ukončení spalování hnědého uhlí. Žádný seznam elektráren určených k odstavení však nakonec nevznikl; podle Rovenského zejména kvůli lobbingu lidí z okruhu Pavla Tykače (více zde).
Jednu cestu ke snížení české závislosti na ruském plynu přesto vidí: „Česko zůstává třetím největším vývozcem elektřiny v Evropě. Vyvážíme dvakrát víc elektřiny, než vyrábíme z plynu. Kdybychom s vývozem skončili, mohli bychom vypnout plynové Počerady,“ navrhuje, zároveň ale připouští, že to se s největší pravděpodobností nestane. Jednak proto, že stát nemůže podle zákona přímo řídit obchodní politiku ČEZu, ale i kvůli mezinárodním smlouvám.
