Hlavní obsah

Glosa: Víš co, Marku? Tak si ten Facebook klidně vypni

Miloš Čermák
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Shutterstock.com

Opustíš-li mne, nezahynu, vzkazují uživatelé Facebooku jeho majiteli Marku Zuckerbergovi. Myslí to vážně?

Nikdo na světě nerozumí tomu, jak snadné je ovlivnit myšlení lidí, jako ti, kteří štelují algoritmy Facebooku. Možná to platí i teď a vzít si evropské uživatele jako rukojmí bude fungovat. Jistý bych si ale nebyl.

Článek

Facebook, či lépe řečeno firma Meta Platforms, jak zní správně název holdingové společnosti vlastnící Facebook, Instagram a WhatsApp, pohrozila „vypnutím“ těchto služeb v Evropě. Zmínila tuto možnost ve výroční zprávě zveřejněné už ve čtvrtek, v pondělí se tato informace objevila v médiích.

Důvodem je spor s evropskými zákonodárci, kterým se nelíbí, že se osobní data uživatelů zemí EU zpracovávají a ukládají v datacentrech v USA. Dnes se tak děje na základě starší dohody mezi EU a USA. Tu však v roce 2020 označil soud za neplatnou. Podle něj je v rozporu s nám dobře známými pravidly GDPR.

Situace je mnohem méně dramatická, než se teď v médiích zdá. Facebook či Meta vypustili testovací balónek, jehož účelem je přesně to, co se teď odehrává. Rozvířit vody ještě před tím, než se o pravidlech pro data bude definitivně rozhodovat.

On se dotyčný problém netýká jen Facebooku a spol., ale i dalších. A v opačném gardu také spousty evropských firem, které pro své služby rovněž využívají americká datacentra. Případně jejich klientů. V globalizovaném světě většina z nás ani netuší, odkud a kam se naše data přesunují. Radikální řešení není v ničím zájmu, zejména nyní po dvou letech s covidem.

Ani kdyby byla EU neústupná, tak nehrozí, že by Facebook volil skutečně nějaké jednostranné „vypnutí“ služeb. Evropa je vedle domácího hřiště jeho nejlukrativnějším trhem a nepřipadá v úvahu, že by ho dobrovolně vyklidil.

Zajímavá je však jiná věc, a to jak média, a zejména uživatelé v Evropě, reagují. Slyšíme skoro jednohlasné: „Vypnutí Facebooku a Instagramu? Ach, to by byla úleva!“ Určitě se nekoná žádné teatrální vyděšení ani lomení rukama. V anketách na zpravodajských serverech včetně těch českých vítězí varianty typu „jestli chce Facebook odejít, tak ať si klidně jde“.

Je to zajímavý posun, který se stal evidentním asi i pod vlivem fungování v pandemii. Jistě, z Facebooku se „odchází“ už dlouho. Či spíše se vyhrožuje odcházením – masové rozměry to nikdy nenabralo. Ale nedá se vyloučit, že rozmach sociálních médií a nárůst počtu jejich uživatelů (i času, který na nich tráví) v posledních dvou letech narazil na strop.

Spousta online služeb nám v lockdownech i mezi nimi život zpříjemňovala, viz třeba nejrůznější nástroje umožňující práci z domova, objednávání zboží i jídla a podobně. Sociální sítě se však našimi „zachránci“ nestaly. Podle většiny studií i expertních názorů zaujaly pozici spíše na opačném konci spektra: zvyšovaly úzkost lidí, polarizovaly společnost, staly se hlavním vehiklem pro šíření dezinformací.

Není až tak důležité, zda získaly tuto nálepku oprávněně. Víme dobře, že sociální sítě nejsou z definice ani špatné, ani dobré, ale že prostě zrcadlí naše chování. Zesilují některé stránky lidské povahy, a protože se z nějakého důvodu snadněji šíří negativní emoce, tak zesilují spíše ty špatné. Od toho se odvíjí to, že jsme k sociálním sítím, a zejména k Facebooku, začali přidávat přívlastek „toxický“.

Jednu věc se uživatelé Facebooku naučili, a to i ti, kteří jinak o byznysovém kontextu technologií zase tolik nepřemýšlejí. Totiž že jsme to my (naše data), kdo akcionářům vydělává peníze. Změnilo se paradigma, jak se někdy říká. Uživatelé už neříkají: „Ach, to je skvělé, že máme tuhle službu zadarmo.“ Mnohem častěji si myslí: „Jasně, vím, že na mně vyděláváte prachy, ale protože mě to baví, tak ještě přimhouřím oko.“

Ještě jinak řečeno, v přemýšlení většiny uživatelů už dnes není dominantním hráčem ve vztahu služba–uživatel provozovatel Facebooku, nýbrž je to naopak právě sám uživatel. Zdá se to jako detail, ale je to možná strašně důležité. Když si vypůjčíme slavné finále básně Viktora Dyka, zneužívané komunisty pro kritiku exulantů, dnes uživatelé Facebooku přemýšlejí ve stylu „opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš“.

Právě proto je hra Facebooku, který si bere evropské uživatele jako rukojmí, tak nebezpečná. A to bez ohledu na to, že objektivně Facebook stále nabízí skvělý produkt, který má fungující byznys model a zároveň stamiliony spokojených uživatelů.

Nikdo na světě nerozumí tomu, jak snadné je ovlivnit myšlení lidí, jako ti, kteří štelují algoritmy Facebooku. Možná to platí i teď a oni mají dobře spočítané, že vzít si uživatele jako rukojmí bude fungovat. Ale zase tak moc jistý bych si tím nebyl. Co když ne? Facebook už rozhodně není ten „lovebrand“, co býval, a každá trpělivost má své meze.

Aby Facebook narazil, nepotřebuje proti sobě mít většinu. Vzhledem k povaze služby bude úplně stačit, když se jednoho dne probudí „docela hodně“ uživatelů v Evropě s prostou myšlenkou: „Víš co, Marku? Tak si ten svůj Facebook klidně vypni.“

Doporučované