Glosa: V hospodářské krizi múzy nemlčí. Tedy ve Francii určitě ne

Článek si můžete také poslechnout v podání Miloše Čermáka.

Francouzský ministr má skandál. Sexuální skandál, jak taky v téhle zemi jinak. Média popisují smyslné scény, ve kterých nechybí ani anální sex. Vtipné na tom je, že jde o scény vymyšlené. Protože kdyby šlo o nevěru, veřejnost by to politikovi nejspíš prominula. Nebylo by to ve Francii poprvé ani naposled.

Ale jde o román o dvou bratrech, kteří se ve čtyřicátých letech minulého století vydají do Havany na koncert slavného klavíristy. Napsal ho čtyřiapadesátiletý Bruno Le Maire, ministr financí a hospodářství. Román se jmenuje Americká fuga a vyšel před týdnem.

Psal ho během minulého roku, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, Evropě hrozila energetická krize a v zemi sílily protesty proti plánované penzijní reformě. To vše jsou témata, která by měl právě Bruno Le Maire řešit, od rána do večera. Jeho kritici se ptají: Kde vzal čas na to, aby napsal a připravil k vydání skoro pětisetstránkový román?

Navíc je to jeho už pátá kniha, kterou vydal od nástupu do funkce v květnu 2017. Celkem sedmnáctá od roku 2004, kdy vyšla jeho prvotina. Mimochodem, rovněž obsahující erotickou scénu, kterou od té doby parodoval bezpočet novinářů i literátů. Le Maire v ní líčil, jak leží ve vaně a jeho manželka mu laská penis.

Média spočítala, že od nástupu do funkce vydal Le Maire knižně 1312 stránek. Ne analýz nebo strategií, ale výhradně prózy. Pro srovnání, je to o 224 stránek víc než za stejnou dobu vydal Michel Houellebecq, dnes asi nejznámější francouzský spisovatel. Tedy muž, který se psaním živí, a díky svému úspěchu víc než dobře. A má ještě čas rozvířit veřejné mínění tím, že účinkoval v nezávislém filmu považovaném za pornografický.

To život ministra financí je mnohem nudnější: přes den řeší na poradách a schůzkách inflaci či penzijní reformu a po večerech sepisuje sexuální historky z porevoluční Havany. Kritici se ptají: neměl by i po večerech číst analýzy a strategie ekonomů a svých úředníků?

Le Maire se na twitteru hájí. Píše:

Někteří chodí do muzeí, do kina, na koncerty nebo na fotbalové stadiony. Jiní tráví čas na zahradě nebo pěších túrách. Co se týče mě, tak já píšu. Literatura mi umožňuje uniknout z každodenního života, udělat krok zpět a přemýšlet jinak.

Netuším, jak to dopadne a jestli ministr financí pochybnosti svých odpůrců „ustojí“. Francie v tomhle vždycky byla výjimečná.

Clemenceau, který byl jedním z nejvýznamnějších francouzských státníků 20. století, byl profesí lékař, založil několik literárních magazínů, přátelil se s impresionisty, a dokonce napsal operu. Mitterrand stihl vydat dvacet knih, a to ještě předtím, než se stal prezidentem. A de Villepin zase po odchodu z funkce premiéra napsal experimentální román, který vypráví mluvící strom.

Prostě Francie, co chcete.

Britský deník The Times citoval francouzského filozofa Bernarda-Henri Lévyho, který napsal:

Francie je bizarní země, kde spisovatelé často selhávají jako muži činu a muži činu zase selhávají jako spisovatelé. Je to skutečně francouzská specialita. Neznám vysoce postaveného francouzského politika, který by někdy nepovažoval napsání a vydání knihy za nezbytný obřad své kariéry.

Dodávám: je to možná bizarní, ale v době, kdy většina politiků píše po nocích tak maximálně tweety a hádá se s jinými autory tweetů o nesmyslech, mně představa ministra vyprávějícího vymyšlený příběh z minulého století přijde svým způsobem sympatická, až povznášející.

Tím spíš, že to nedělá proto, že by ho to učinilo úspěšnějším nebo to jinak přispělo k jeho kariéře. Ani nový román ministra Le Mairea se – podobně jako ty předešlé – bestsellerem asi nestane.

Napsal ho proto, že chtěl, nebo měl tu potřebu, a udělal to bez ohledu na to, že mu jeho poradci museli říkat, že to jeho politické budoucnosti nepomůže. Spíš naopak.

Je to dobrá zpráva i v kontextu dnes tak populární a diskutované generativní umělé inteligence, o níž říkáme, že se už nyní naučila psát líp než většina lidí a že výhledově pohřbí naši kreativitu. A touhu tvořit. Protože bude výkonnější a lepší než my.

Ministr, který řídí hospodářství země na pokraji kolapsu a po nocích píše romány, je populárním zázrakům typu ChatGPT tou nejlepší odpovědí. Nad lidskou touhou tvořit a psát nemůžou vyhrát.

Jak dopadne Francie a její ekonomika, je samozřejmě jiná otázka.