Hlavní obsah

Glosa: Trump dostal dojemný obraz od Putina. Umíme si ho představit

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Bílý dům/Flickr

Donald Trump na fotografii z roku 2025, nekolorováno.

Institut darů hraje v mezinárodních vztazích důležitou roli. A v Trumpově případě se dárky mění v klíčový kód, jak s ním jednat.

Článek

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Popis práce zvláštních zmocněnců bývá někdy dost zvláštní. Kupříkladu zvláštní zmocněnec Donalda Trumpa Steve Witkoff přivezl šéfovi z Moskvy jeho portrét, dar přítele Putina, který ho nechal namalovat. S odkazem na oznámení Kremlu o tom informovala agentura AP a další světová média.

Musíme zapojit představivost. V tuto chvíli nám není známo, jak obraz vypadá. Nebo jak je velký. Píše se, že je to olej, ale na plátně, na dřevě nebo na pancíři obrněného vozidla? Sedí Trump v měkkém světle zapadajícího slunce na koni, nebo na medvědovi? Samé otázky.

Naopak jistý se zdá být minimálně zlatý rám –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jednak je to Trumpova zdaleka nejoblíbenější barva, jednak už letos dostal zlatý pager od Netanjahua a zlatou samurajskou přilbu od japonského premiéra.

Podle zmocněnce Witkoffa jde o malbu „předního ruského umělce“, tím pádem známe alespoň jméno autora: Putin. Respektive, umělá inteligence (iskustvennyj intelekt) vytrénovaná akademií výtvarných umění KGB.

Witkoff se nechal slyšet, že Trumpa obraz dojal a pokládá ho za krásný. A naše představy o estetice díla se pomalu, ale jistě upřesňují… Ale jestli překoná legendární portrét Miloše Zemana, který skončil jako dar Miroslavu Kalouskovi, na to usoudit nemůžeme. Bohužel. Výtvarná recenze opřená o představivost by byla neseriózní.

To politická stránka věci je mnohem jasnější.

Zaprvé: Trump se dojímá nad darem stíhaného válečného zločince. Protože od svých dosavadních demokratických spojenců, pro které nemá hezkého slova, buď tím pádem dary nedostává, anebo ho nedojímají (tak jako zlatá hokejka od Trudeaua, kdyby mu ji po celnících poslal).

Zadruhé: Institut darů, jakkoli středověce může působit, hraje v mezinárodních vztazích důležitou roli. Výměna tzv. protokolárních, ale i osobních darů mezi státníky je běžná. Až na to, že v Trumpově případě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a nejsme na sultánském dvoře, ale v Bílém domě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se dárky mění v klíčový kód, jak s ním jednat.

Tak na to, jak vyšlo najevo později, šel i Zelenskyj, a kdyby svou prezentaci nezačal albem zubožených ukrajinských zajatců (nad kterým se prý Trump zachmuřil), ale mistrovským pásem šampiona těžké váhy Oleksandra Usyka (který měl připravený, jenže kvůli hádce už na něj nedošlo), kdyby býval pořadí darů prohodil, Trumpovi by možná zasvítily oči a mohlo to v Oválné pracovně dopadnout jinak. A svět by byl o vlásek snesitelnějším místem k žití. Možná.

Trump podtrhl význam dárkologie jako speciální diplomatické vědy. Zabývá se tím, jak oslovit ješitnost státníků (výjimečně a obtížněji i státnic) a pokusit se využít ji ve svůj prospěch. Putin z ní má doktorát.

Portréty Donalda Trumpa Donalda Trumpa poslední dobou zaměstnávají: zatímco ten ruský se mu dost líbil, tak ten na galerii parlamentu státu Colorado ho vytočil (to posoudit můžeme a máme pro nelibost pochopení).

Tušíme, že zájem o vlastní vyobrazení tím zdaleka nekončí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ až se jednoho dne Trump dozví, že na světě dokonce existuje země, která své úřadující prezidenty okamžitě zvěčňuje na poštovních známkách. Raději mu to neříkejte: jmenuje se Česko.

Doporučované