Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jako „komplikované“ se někdy popisují vztahy mezi příbuznými i mezi státy. Například mezi Německem a Ukrajinou. Cesta německého kancléře Olafa Scholze do Kyjeva – bude-li kdy nějaká – už začíná připomínat přípravy na návštěvu dejme tomu tetičky, za níž „bychom měli zajet“, ale z různých důvodů se nám úplně nechce, takže to postupně odkládáme. Přičemž teta nám situaci taky zrovna neulehčuje.
Scholz naposledy zaujal v televizi RTL, kde na otázku ohledně návštěvy Ukrajiny reagoval: „Nechci se zařadit do skupiny lidí, kteří přijedou jen na krátkou chvíli kvůli fotografii.“ Do Kyjeva prý hodlá zamířit tehdy, až bude možné jednat o konkrétních tématech.
Spolkový kancléř je zkušený a tradiční politik, takže poznámka o cestě „kvůli fotografii“, jaká se dá čekat spíš z úst Andreje Babiše nebo děkana Ševčíka, překvapí. Nemile.
Protože Scholz pochopitelně nejmenoval, není zřejmé, koho z plejády státníků (včetně vlastní ministryně zahraničí), kteří Kyjev navštívili, měl svou narážkou na mysli. Opoziční předák Friedrich Merz (i on v Kyjevě byl) se nad ní po právu rozčiloval jako nad neuctivou.
Co hůř: s lehkým úsměvem pronesené to sice může vypadat jako slůvko na okraj, jenže přísněji vzato jde o písek do soukolí protiputinovské jednoty Západu. Jeden z jeho nejvýznamnějších představitelů nadhazuje, že někteří politici snad jezdí na Ukrajinu ze symbolicko-marketingových důvodů. Což podle něj – interpretováno – nemá valný význam. Neslyšíme něco v duchu „každé osobní vyjádření podpory těžce zkoušené zemi má smysl“, nýbrž „nechci se zařadit do skupiny lidí…“. „Návštěvy kvůli fotografii“ Scholz shazuje.
Analýza Seznam Zpráv:
Počátkem jara dal Kyjev košem německému prezidentovi Franku-Walteru Steinmeierovi. I za válečných poměrů bylo neobvyklé, že neuskutečněná cesta se přetřásala veřejně. Steinmeier řekl, že na ni „byl připraven“, ale „zjevně si to v Kyjevě nepřáli“. Pokud byla návštěva hlavy státu někomu málo, může být jistá zhrzenost na nejvyšších německých místech pochopitelná.
Ale tyhle bolístky je přece zapotřebí překousnout. Diplomatická nedorozumění už snad byla diplomaticky vyžehlena, zbývá otázka, co udělat pro svobodu Ukrajiny. Německá role je klíčová a na nějaké upejpání není doba. Jestli návštěva Olafa Scholze v Kyjevě prospěje Ukrajině a Evropě, má se uskutečnit bez zbytečných okolků. Že nejsou „konkrétní témata“ k jednání, to zní spíš jako hledání výmluv, proč se za tetičkou nevydat.
Mimochodem 15. února seděl Olaf Scholz naproti Putinovi za dlouhatánským stolem v Kremlu. A z jednání jsou i fotografie. Pořídit takové – respektive o poznání vřelejší – i se Zelenským by bylo cenné už jen jako gesto. Cennější než televizní vytáčky.
