Článek
V prvním měsíci vládnutí Donalda Trumpa by se našly i důležitější a ještě znepokojivější momenty. Tenhle je zase dost výmluvný: Bílý dům tento týden nepovolil zástupci agentury AP zúčastnit se tiskového briefingu v Oválné pracovně, protože AP ve zpravodajství neakceptuje přejmenování Mexického zálivu na Americký, tak jak ho stanovil Trumpův dekret.
„Když budeme mít pocit, že jsou zde lži propagované médii v této místnosti, budeme za tyto lži požadovat odpovědnost,“ doplnila na dotaz po vysvětlení prezidentova mluvčí.
Trump a jeho lidé by si určitě našli i jiné způsoby, jak zkoušet šikanovat média. Jenže tady nejde jen o jednu - i když věhlasnou - tiskovou agenturu. Ale o svobodu slova, a to „slova“ doslova.
Protože když nějaké slovo - v tomto případě zeměpisné označení moře - státní moc o své vůli prohlásí za jediné přípustné a vynucuje si na lidech jeho používání, hranice mezi demokracií a diktaturou se tenčí, až skoro nejde postřehnout. Moc nad slovem a moc nad lidmi splývají.
Z vůle vlády „pravda“ zní tak, že Záliv se od letoška jmenuje Americký. Takže v této logice představitelka vlády propojí název Mexický se „lží“. A se sankcí, prozatím v podobě odepření přístupu na tiskovou konferenci.
Je smutné, že tyhle myšlenkové a administrativní pochody se odehrávají zrovna v Bílém domě, symbolickém srdci země, jež dle dostupných informací nepřestala být hrdá na tradice svobody ani na první dodatek ústavy.
Smutné proto, že to připomíná, jak Kreml autorizoval termín „speciální vojenská operace“. S tím rozdílem, že tomu, kdo válku proti Ukrajině nazývá jinak, v Rusku nehrozí odepření akreditace na tiskovku, ale léta kriminálu.
Ale jde o princip, ne? O svobodu (používat) slova. „Všechny důležité děje reálného světa – krásné i obludné – mají vždycky svou předehru ve sféře slov“, napsal Václav Havel před 35 lety - a platí to dál.
