Článek
Hráči se už naučili pokleknout, aby vyjádřili odpor vůči rasismu. Je to hezké gesto. Jasně, nepokleknou všichni. Naopak někteří slaví vítězství i s těmi svými fanoušky, kteří rasisticky urážejí jejich spoluhráče a protihráče… Ale gesto je to pěkné. Respect!
A tak poklekávají před zápasy Ligy mistrů, kterou od roku 2012 sponzoruje Gazprom. Polostátní ruská firma, velmi blízká mocenským špičkám. Anexe Krymu? Vpád na východ Ukrajiny v roce 2014? To pro fotbal nejsou důležitá témata. Politika přece do sportu nepatří a Gazprom je velmi spolehlivý partner.
V Lize mistrů se vůbec dějí věci. Třeba tam můžete narazit na FC Sheriff Tiraspol. Vloni tenhle tým dokonce senzačně porazil Real Madrid na jeho půdě 2:1. A je to přesně ten příklad rušení hranic fotbalovým míčem.
Tiraspol je hlavní město nikým neuznané republiky Podněstří, která se před třiceti lety za pomoci ruských vojáků odtrhla od Moldavska. Majitelé klubu jsou součástí místní vládnoucí mafie, jejíž zisky pravděpodobně pramení mimo jiné z pašování a prodeje zbraní.
Takže: Politici – blízcí Gazpromu – a jejich vojáci vytvoří nové hranice. Fotbalový míč je s pomocí Gazpromu prolomí. Co víc si přát? To je přece vrcholná dialektika! Anebo, budeme-li chtít zůstat u fotbalové terminologie, je to dokonalá „ruská ulička“.
Ale Liga mistrů, to jsou jen kluby. Fotbal má opravdu větší ambice: spojuje celé národy. A to i mimo Evropu.
Blíží se baráž o postup na mistrovství světa. Nejprve se hraje semifinále. Dva vítězové si to rozdají o postup.
Nejprve tedy semifinále: Polsko vs. Rusko a Česko vs. Švédsko.
Co byste řekli, den po tom, co Rusko vtrhlo na Ukrajinu – je pro Poláky problém sehrát zápas v Moskvě? No, asi trochu je, ale jak říkal šéf jejich fotbalového svazu, když tam nepojedou, pojede někdo jiný a Poláci poškodí jen sami sebe…
A co Česko? Kdybychom náhodou porazili Švédy a Rusko vyhrálo nad Polskem? Pojedeme reprezentovat rušení hranic fotbalovým míčem do Moskvy? Pokleknou hráči? Respect?
Na dnešním zasedání problém za Poláky vyřešili evropští fotbaloví funkcionáři – rozhodli, že barážová utkání se budou hrát na neutrální půdě. Po těch letech s Gazpromem mimořádně statečné rozhodnutí. S Ruskem to budou nepochybně hezké, důstojné zápasy. Bude se poklekávat?
A třeba to nakonec všechno vyjde. Ukrajina ne-Ukrajina, Gazprom ne-Gazprom. Třeba vyhrajeme a postoupíme. A kam, že to vlastně postoupíme?
No přece do Kataru! Té tradiční mekky fotbalu! Je to mistrovství, které má váhu větší než ta minulá: Při stavbě stadionů tam na vyčerpání a přehřátí už zahynulo mnoho set zahraničních dělníků.
Tak až tam hráči nastoupí, mohou pokleknout. Mohou uctít památku těch mrtvých dělníků. A mohou si připomenout i oběti války na Ukrajině. Nebo ty stovky lidí, kteří zemřeli, když se od Moldavska odtrhlo Podněstří…
Respect!
