Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nechme ve věcech válečných promluvit autoritu nejrespektovanější. Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr. Za války – sám Žid – léčil Židy. Zachraňoval je před Hitlerovou eutanazií. Aby následně sám přežil pobyt ve třech koncentračních táborech.
Po návratu domů, s koncem druhé světové války zjistil, že nikdo z jeho blízkých nacistické vyhlazování nepřežil. Jeho otec zemřel v Terezíně, jeho matka a bratr v Osvětimi, jeho žena zahynula v táboře Bergen-Belsen. Nezlomilo jej to. Ještě v roce 1945 sepsal knihu s titulem A přesto říci životu ano.
V roce 1988 ve vzpomínkovém projevu před vídeňskou radnicí kromě jiného řekl, že „existují jen dvě lidské rasy, a to je rasa lidí slušných a rasa lidí, kteří slušní nejsou. Hranice mezi těmito oběma rasami prochází napříč všemi národy a uvnitř těchto národů prochází všemi stranami a seskupeními všech druhů. I ti, kdož byli v koncentračním táboře, patří na tu či onu stranu; dokonce i mezi příslušníky SS bylo možno potkat docela slušné lidi, stejně jako mezi odsouzenými byl naopak nejeden lump.“
Vím, je to těžké, ne-li nemožné, nahlížet nyní touto shovívavou optikou na Rusy. Ale díky sociálním sítím od včerejška vidíme Rusy protestující, zatýkané, mlácené obušky. Většinou jde o lidi mladé. Podobně československou listopadovou revoluci v roce 1989 vedli vysokoškoláci. Snad je možno – ano, vím, naivně – doufat, že ač v menšině, mohou svým příkladem změnit politické směřování Ruska.
Opakování není vždy matkou moudrosti
Napoleonské pasti, stalinský způsob vedení i sebevědomé podceňování nepřítele. Poslední vývoj na bojišti nabízí hned několik historických paralel, ze kterých si však účastníci války na Ukrajině ponaučení nevzali.
Frankl se obecně k dané věci ve Vídni vyslovil jasně. A jeho slova promlouvají rovněž k nám, před víkendovými volbami. I v Česku usilují o moc politici, kteří stojí na straně Ruska. Je nutné je s pohrdáním odmítnout.
„Slušní lidé tvořili vždy menšinu a myslím, že jí vždy zůstanou,“ prohlásil Frankl. „Ale nebezpečí spočívá v něčem jiném. V tom, když režim, když politický systém vynese neslušné lidi nahoru a postará se o to, aby se tento negativní výběr národa dostal ke kormidlu. To je skutečné nebezpečí, ale před tím není žádný národ uchráněn. V tomto smyslu se odvažuji tvrdit, že v podstatě každý národ je teoreticky schopen rozpoutání genocidy. Jaké politické důsledky z toho všeho můžeme vyvodit? Dle mého názoru existují pouze dva politické styly nebo – dovolte mi to tak vyjádřit – dva typy politiků. Jedni věří, že účel světí prostředky, všechny prostředky včetně terorismu. Zatímco druhý typ politiků si zůstává velmi dobře vědom toho, že existují i prostředky, které znesvětí i ten nejsvětější cíl.“
Komunista velebil Putina
Bývalého komunistického poslance Zdeňka Ondráčka vyšetřuje policie kvůli jeho příspěvkům na sociálních sítích, ve kterých se obdivně vyjadřoval o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi a chválil jeho postoje k Ukrajině.
Zodpovědnost je na každém jedinci. Myšlenka, kterou Frankl razil snad ze všech svých motivů nejdůsledněji. I v mezní situaci má člověk možnost volby. Jak se v situaci, do níž byl postaven, zachová.
„Lidské jednání není diktováno podmínkami, které člověka potkávají, nýbrž rozhodováním, které učiní.“
Franklovo přesvědčení v sobě nese tíživý závazek i osvobozující lehkost. Je to jen na nás.
Jsme to my, kdo rozhodne, zda Ukrajině dál pomůžeme proti sílící Putinově agresi, anebo rezignujeme. Zda zvolíme politiky hájící svobodu, nebo více či méně skryté obdivovatele ruské války.
Důsledky se nám každopádně podepíší na duši v obou případech.
