Článek
Rusko obnovuje mezinárodní hudební soutěž Intervize. Podle webu The Moscow Times podepsal příslušný dekret s instrukcemi vládě Vladimir Putin. Bez notiček z Kremlu by se ten správný tón prostě nasadit nedal.
Zpráva o vzkříšení Intervize zároveň propůjčuje nový obsah termínu „kulturní válka“. Protože o nic jiného než o pokus odpovědět na kulturní výkon Západu kulturním výkonem Východu nejde.
Je to stejné jako v 60. a 70. letech, kdy se ve východním bloku pořádala písničková soutěž pod stejným názvem. Úspěch Eurovize (tábor kapitalismu) zrodil v rozdělené Evropě Intervizi (tábor socialismu). Účast na Eurovizi přitom byla podmíněna členstvím země v západní vysílací unii, která propůjčila soutěži své jméno - což v praxi znamenalo, že populární zpěváci a zpěvačky z Východu zůstávali doma. A zpívali na Intervizi. Československo ji vyhrálo pětkrát.
Eurovision Song Contest či Velká cena Eurovize alias Eurosong patří k nejúspěšnějším projektům sjednocené Evropy. I ti z jejích obyvatel, kterým je Evropská unie lhostejná, nebo si o ni dokonce otírají podrážky, jednou do roka u přijímačů zbystří. A fandí, chytají se za hlavu, hlasují, a hlavně - nepřepínají. Protože Eurovize má svůj, říkejte si o ní cokoli, šmrnc. Evropský šmrnc!
Václav Havel v roce 1994 v europarlamentu pravil, že by Evropská unie neměla být jen chladným systémem smluv a nařízení, ale potřebuje také „nabídnout lidem nějaký klíč k tomu, aby se s ní mohli citově identifikovat“. Časem se ukázalo, že Eurosong tuhle představu docela naplňuje.
I to je důvod, proč Rusko orchestruje uspořádání své Intervize. Eurovize zůstává mezi mladými Rusy a Ruskami populární, i když na ni ruští umělci kvůli válce na Ukrajině už nesmí. Intervize je pokus, jak slavnější a úspěšnější konkurenci před domácím publikem alespoň částečně zastínit. A navíc za použití takzvaných tradičních kulturních hodnot, které Putinova diktatura usilovně prezentuje jako životaschopnější protiklad údajné západní dekadence.
Ne, opravdu si nelze představit, že by v postsovětské Intervizi vystupovali i queer umělci. Ani že by ji vyhrála Conchita Wurst nebo jako vloni nebinární švýcarský zpěvák Nemo. V Rusku je „mezinárodní hnutí LGBT“ prohlášené za extremistickou organizaci, víc není třeba dodávat.
V tomhle ohledu se kulturní válka vedená skrze pop-music podstatně vyhrotila. Zatímco kdysi šlo o jeden a ten samý typ showbyznysu (ABBA versus Helena Vondráčková), teď by putinovské Rusko rádo dalo najevo kulturní převahu. Šéfem organizačního výboru Intervize se místopředseda vlády Dmitrij Černyšenko nestal pro nic za nic. Asi to bude trochu upjatý finálový večer…
I liberálnější Eurosong má své politické důsledky - koneckonců ho často doprovázejí multilaterální spory o některé účinkující a písně. Ale „reklamou na Evropu“ se stal naprosto bez ohledu na neexistující politické zadání. Kdyby soutěž Eurovize - podle ruského mustru - pořádala komise Ursuly von der Leyenové, publikum by se nespokojeně zavrtělo – a přepínalo by.
V tom je ten rozdíl, a proto Eurovize bude i v 21. století o dost zábavnější a sledovanější než Intervize. Zbývá jediná otázka: Na který program se bude dívat ministryně slovenské kultury Martina Šimkovičová?
