Článek
Tuze by se mi líbilo, kdyby byly olympijské hry čistě sportovní událostí, ve které nejde o nic jiného než o ducha fair play a oslavu nenásilného způsobu soutěže. Jenže tomu tak není. Novodobá historie olympiád je pevně svázána se snahou zneužít je k politické propagandě, k čemuž se minimálně od poslední čtvrtiny 20. století přidal silně byznysově orientovaný koncept.
Pokud to někdo nevidí, je buď v jistém slova smyslu krátkozraký, nebo se záměrně dívá jinam. Je pak jednodušší litovat ruské sportovce, ovšem za cenu krvavého slona v místnosti, od něhož se nelze neumazat.
Karl Jaspers, německý psychiatr a filosof, ve své známé stati o vině rozlišuje mezi jejími různými druhy: kriminální, morální, politickou a metafyzickou. Sportovců reprezentujících stát, jenž zahájil útočnou válku proti svému sousedovi a vědomě, cíleně, se záměrem okupovat vraždí jeho obyvatele, se dotýká minimálně vina morální a politická.
Přitom právě politická vina je v tomto směru zásadní. Jaspers upozorňoval na to, že každý Němec nesl určitý díl viny na vzestup nacismu tím, že se nesnažil mu aktivně zabránit. V případě sportovců současného Ruska jde navíc o zcela jinou úroveň. Nejen o pouhou pasivitu ve vztahu k očividnému zlu, ale o jeho přímou, vědomou reprezentaci. Reprezentaci, která má symbolizovat čest a hrdost ve vztahu k vlasti, což je vnitřní vztah, který je v případě olympiády zesílen více než v jakékoliv jiné sportovní soutěži.
V tomto smyslu je zcela nepochopitelné, že by měla ruská vlajka a ruský státní znak nabývat jakékoliv souvislosti s fair play, kterou se olympijské hry stále zaštiťují.
Buď chceme dno pokrytectví v souvislosti s olympiádami prohloubit až k samotnému popření jejich původní myšlenky, anebo se jí v zájmu zachování vlastních hodnot vzdát nechceme. Tím pádem si ale nelze na olympiádě představit současné Rusko. I ve sportovních redakcích a olympijských výborech by měli pochopit, že zde nejde pouze o sport, že není možné stavět na zbožných přáních a omezeném kontextu. Že něco nevidět ještě neznamená, že to neexistuje.
Ale měl bych jeden konstruktivní návrh. Pokud ruští sportovci veřejně odsoudí ruskou válečnou agresi na Ukrajině a vraždění s tím spojené, měly by jim ostatní státy nabídnout možnost reprezentovat na olympiádě pod svou vlajkou.
To by vyřešilo jak problém sportovních kariér, tak Jaspersovu otázku morální a politické viny. A ustavilo důležitý precedens do budoucna. Jestliže někdo chce nadále reprezentovat zločinecký stát, je to jeho rozhodnutí. Měl by za to ale nést odpovědnost a být smířen s důsledky.
