Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dmitrij Medveděv je ruský expremiér a exprezident, který dnes zastává funkci místopředsedy bezpečnostní rady státu a jedné z prominentních tváří propagandy.
Za normálních okolností není potřeba se jeho příspěvky na sociálních sítích věcně zabývat. Navíc všechny víceméně známe už předem. Minimálně od té doby, co se Česko před čtyřmi lety ocitlo na prestižním dvoubodovém seznamu zemí nikoliv přátelských vůči Rusku. (Ten byl po přepadení Ukrajiny aktualizován, tehdy nám na něm dělaly společnost jen Spojené státy americké.)
Rozčilovat a zastrašovat západní publikum – a zásobovat tiskovou agenturu TASS silnými a ještě silnějšími výroky - to je hlavní modus operandi Medveděvova počínání. Jednou hlásí, že evropští politici trpí akutní formou rusofobie, která nejde vyléčit jinak než jadernými zbraněmi nebo balistickými střelami. Jindy Západu vzkáže, že tu žijí bastardi a úchylové, a že udělá všechno pro to, aby zmizeli. Jeho fixní ideou se zdá být i občanská válka v USA. A tak dále.
Vnímat to nebo i seriózně řešit, to má cenu jedině s přihlédnutím k Medveděvově roli. Čili roli mediálně obratného člena věrchušky s půldruhým milionem sledujících svého anglického účtu na síti X a dalšími miliony jinde. Apokalyptik Medveděv domácí publikum roztleskává a to západní zkouší rozeštvávat. Reálný mocenský vliv ale má jedině Putin. Medveděv není ani členem ruské vlády, jejíž většinu členů a členek zná u nás málokdo. Zato Medveděva ano.
Jestli je hardline influencer Medveděv bez vlivu na moc, pak není bez vlivu na uživatele a konzumenty médií. Má vliv na veřejnost, ať už je jeho důsledkem to, že si člověk podle Medveděva dělá obrázek o Rusku, anebo v něm u Medveděvových tweetů hrkne, anebo vzkypí žluč. Medveděva, ačkoli je snadné ho prokouknout, nejde ignorovat.
Tím spíš, když jeho hlášky přerostou v nějaké jiné než „normální“ okolnosti. Tak jako v případě obscénních výhrůžek senátorce Miroslavě Němcové (založených na podvrhu). A tak jako v případě hokejisty Dominika Haška, prý „šíleného rusofoba, na jehož sebevraždu Rusko (po rekordu putinovce Alexandra Ovečkina v NHL, pozn. red.) čeká“.
V takových situacích je třeba věnovat Medveděvovi regulérní pozornost a přinejmenším se veřejně napadaných lidí veřejně zastat. Což je v první řadě práce pro politiky. Je správné, že to ministr vnitra Vít Rakušan, i když až po Haškově internetové urgenci, udělal. A že mu v případě potřeby nabídl ochranku. Posoudit, jestli taková potřeba vznikne, respektive co Medveděvovy útočné narážky vyvolaly nebo nevyvolaly, to je už práce pro tajné služby, ne pro konverzaci na Muskově X.
Překřikovat se s Medveděvem na dálku, ve stylu „na hrubý pytel hrubá záplata“, by byla ztráta času. Důrazně se ohradit a dát najevo, že nám se kolena rozhodně neklepou, je ale někdy zapotřebí.
Mimochodem, jestli Medveděvovi pořád leží v žaludku Nagano, to největší vítězství všech hokejových dob, tak ať to řekne rovnou.
