Článek
Viktor Orbán napsal státníkům Evropské unie, jak to vidí Donald Trump. Šlo jednoznačně o spam? Nemyslím si. Orbán se s Trumpem (a předtím se Zelenským, s Putinem a s Si Ťin-pchingem) skutečně sešel, mluvil a vyfotografoval, a tak je pochopitelné, že se chce podělit o své dojmy.
Ve složce Nevyžádaná pošta by ale mohl Orbánův dopis skončit proto, že Maďarsko sice 17 dní předsedá Evropské unii, ale souběžné globální mírové turné jeho premiéra bylo čistě sólové.
Viktor Orbán, před pár dny zachycený s Donaldem Trumpem v gestu postav z muzea voskových figurín, evropským politikům reportuje: „Mohu jednoznačně prohlásit, že (Trump) krátce po svém volebním vítězství nebude čekat na inauguraci a bude připraven okamžitě jednat jako zprostředkovatel míru. Má na to podrobné a dobře podložené plány.“
To sice zní jako účet bez hostinského, porcování medvěda, který ještě běhá po lese, nebo nějaké podobné rčení – Trump zdaleka nevyhrál a voliči do toho ještě budou mít co mluvit. Ale připravovat se na jeho možné vítězství je samozřejmě prozíravá činnost. Orbán už připraven je: hovoří jako Trumpův dobře nabrífovaný tiskový mluvčí.
Podstatná je ale jedna jiná otázka, a netýká se jen diplomatického zápalu Viktora Orbána: Nepřeceňujeme trochu Trumpa? Nemáme sklon představovat si ho jako bůhvíjak precizního stratéga? Nezapomněli jsme náhodou, že jeho prezidentský mandát 2017–2021 v praxi připomínal všechno možné, jenom ne to, že se řídí „podrobnými a dobře podloženými plány“?
Rozumíme si, že druhý prezidentský termín hodlá absolvovat politik, který se v této funkci prohlásil za „stabilního génia“, což úspěšně vyvracel kupříkladu kaskádami tweetů v libovolnou denní i noční hodinu? Dokud twitter nezavedl přísné limity na počet vykřičníků.
Dokladů i svědectví o tom, jak Trumpovo prezidentství charakterizoval zmatek, je řada. Třeba Bob Woodward ve své knize píše: „Přes všechny téměř každodenní zprávy o chaosu a neshodách v Bílém domě neměla veřejnost tušení, jak špatná interní situace doopravdy je. Trump se choval rozporuplně a nevypočitatelně, zřídkakdy se dokázal soustředit.“
Nemluvě o tom, že počítání dnů, které prezident Spojených států strávil na golfovém hřišti, se postupně vyvinulo v něco jako pravidelnou rubriku nebo mediální žánr. Šlo zhruba o jeden den z pěti, sečetli novináři.
Představa Trumpova druhého prezidentského mandátu může být pro Evropu a v první řadě Ukrajinu znepokojivá z řady důvodů. A Orbánovy zápisky na tom nic nemění. Už proto, že Trump z nich vychází jako šachista, který má všechno vždy chladnokrevně promyšlené. Což se zdá být od reality poměrně daleko.
