Čína nepozorovaně vyzbrojuje ostrovy. Po Jihočínském moři cílí na Pacifik

Zatímco svět sleduje válku na Ukrajině, Čína stihla nepozorovaně plně vyzbrojit tři umělé ostrovy v Jihočínském moři a rozjet mocenský boj i o vody Pacifiku. Podle nedávno uniklé dohody by mohla její nová základna vzniknout jen dva tisíce kilometrů od australských břehů. Už tak pošramocené vztahy Číny a Austrálie tak dostávají další trhlinu.

Minulý týden na internet unikla část dohody o bezpečnostní spolupráci Čínské lidové republiky a Šalomounových (též Šalamounových) ostrovů. Podle původního vyznění by měly mít ostrovy možnost Čínu v celé řadě případů požádat, aby do země vyslala policii, ozbrojené síly, vojenský personál a další donucovací orgány.

Pokud obě strany smlouvu skutečně podepíšou, mohlo by to čínským vojákům a námořním válečným lodím otevřít dveře do tichomořského ostrovního státu, který hrál klíčovou roli ve druhé světové válce.

„Austrálie a Nový Zéland to vidí jako naprostou změnu rovnováhy v Pacifiku a hrozbu pro svou existenci,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy novinář Tomáš Etzler. Podle něj v jednáních mezi Čínou a Šalomounovými ostrovy mohla sehrát roli i „naprosto legitimní součást zahraniční politiky Číny“ – korupce.

Jaké postavení má Čína v Pacifiku? Proč se o Šalomounovy ostrovy snaží?

Čína se nesnaží pouze o Pacifik, jde jí i o Indický a Atlantský oceán. Čína má dnes největší loďstvo na světě, ale bez základen je jí v podstatě k ničemu. Prakticky se může pohybovat jen v západním Pacifiku podél svého pobřeží. Jedinou oficiální základnu má Čína v Džibuti.

S Džibuti začala vyjednávat v roce 2015 a základnu dostavěla během posledních let, je tak úplně nová. Poblíž je i základna americká a francouzská, ty jsem i navštívil.

Pokud ale nemáte řetězec námořních základen, jak to mají třeba Američané nebo Britové, s loděmi se daleko nedostanete. A tak musíte spoléhat na to, že vás nechají natankovat třeba civilní přístavy.

Čína ale buduje armádu a chce rozšiřovat vliv, a tak vyjednává hned s několika zeměmi. V Pacifiku vyjednává například s ostrovním státem Kiribati. Vypadá to, že staví dva přístavy v Indickém oceánu. Jeden by mohl být v pákistánském přístavu Gwadar a druhý na jižní Srí Lance. Vyjednává s Rovníkovou Guineou, kde by mohla postavit svou první atlantickou základnu. Chce rozšířit svůj vliv a chce rozšířit sílu a schopnost svého námořnictva.

Dohoda mezi Čínou a Šalomounovými ostrovy nejvíc trápí Austrálii. Ostrovy ale právě s ní mají vlastní dohody o spolupráci. Víme, že vztahy Číny a Austrálie nejsou vůbec dobré, co by pakt Šalomounových ostrovů s Čínou pro Canberru znamenal?

Austrálie měla se Šalomounovými ostrovy dlouhodobě smlouvu o tom, že poskytne policejní a vojenskou výpomoc. Například když se Šalomounovy ostrovy v roce 2019 rozhodly, že zruší diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a obnoví je s Pekingem, vypukly velké nepokoje. Nebyl to jediný důvod nepokojů, ale byl to jeden z nich. Australané a další země vyslaly asi 500 policistů, aby situaci pomohli uklidnit.

Čína je ale nesmírně agresivní a nikde ve světě si nebere žádné skrupule. Jde to vidět i na tom, jak různě po světě získává těžební koncese a podobně. Jednak na tu danou zemi tvrdě tlačí ekonomicky, navíc i podplácí vůdce. A to až stovkami milionů dolarů.

Samozřejmě celá tato smlouva nesmírně znervózněla Austrálii i Nový Zéland, protože s takovou by měla Čína základnu asi 2 000 kilometrů od jejich pobřeží.

V australském tisku se dokonce objevily spekulace a názorové články, že jestli k podepsání smlouvy opravdu dojde, měla by Austrálie ostrovy obsadit vojensky. Austrálie a Nový Zéland to vidí jako naprostou změnu rovnováhy v Pacifiku a hrozbu své existence.

Nemůžu hovořit za vládu Šalomounových ostrovů, ale vůbec bych se nedivil, kdyby tam došlo k nějaké obrovské výměně peněz.

On opravdu tisk Šalomounových ostrovů minulý rok psal o případu, kdy Čína každému ze 39 členů parlamentu vyplatila 200 000 ostrovních dolarů (asi půl milionu korun).

To by mě vůbec nepřekvapilo. Korupce je legitimní součástí čínské zahraniční politiky. Takhle získávají koncese, nikomu se nezodpovídají. Čínští komunisté nehrají podle mezinárodních pravidel. Takhle Čína získala koncese i na Srí Lance a její nová vláda se teď snaží zbavit smluv, které podepsala bývalá, zkorumpovaná vláda.

Vysledoval jsem to i v Kambodži, je to znatelné v Africe – Číňané potřebují těžit dřevo, dolovat, tak zaplatí ministrům a všechny jejich děti pak můžou třeba zadarmo studovat na čínských univerzitách. Pak jim podepíšou cokoli. Korupce je naprosto nedílnou součástí čínského exportu a zahraniční politiky.

Co všechno Čína dohodou získá?

To se právě přesně neví. Čína i Šalomounovy ostrovy původně tvrdily, že půjde čistě o policejní spolupráci. Příliš nechápu, na co by měla Čína tak daleko od svých břehů na nějakém ostrově jen svou policii.

Asi dva týdny zpět Číňané dodali Šalomounovým ostrovům nějaké makety policejních zbraní, na kterých už cvičí místní policisté. Ale teď se ukázalo, respektive někdo z ostrovního parlamentu vypustil, že se připravuje daleko širší „bezpečnostní“ spolupráce, která by umožňovala čínským plavidlům přebývat v hlubokomořském přístavu, kde mohou být i těžkotonážní lodě. Unikly ale jen nějaké detaily smlouvy.

Je tu ještě jedna zajímavá věc. Šalomounovy ostrovy celkem nedávno požádaly Austrálii o vybudování námořní základny. Australané to odmítli s tím, že by to bylo strategicky nediplomatické, protože mají tutéž dohodu s Papuou Novou Guineou, která leží kousek vedle.

Šalomounovy ostrovy naposledy 1. dubna uvedly, že by čínskou vojenskou základnu nemusely povolit, přestože bezpečnostní pakt s Pekingem plánují…

Je to diplomatická bitva Austrálie a Nového Zélandu proti Číně. I Spojené státy během posledních pár týdnů oznámily, že na Šalomounových ostrovech otevřou velvyslanectví. Dosud ho tam neměly. Sledujeme geopolitickou bitvu o západní Pacifik v přímém přenosu.

Nehrozí pak v případě vybudování čínské základny poblíž australských břehů závažnější konflikt? Jak například naznačují ty názorové články v australských médiích…

Austrálie je v celkem vážném ekonomickém konfliktu s Čínou už několik let. Čína napřed bojkotovala australské víno, pak uhlí, na což pak sama strašně doplatila. Ty vztahy nejsou vůbec dobré. Austrálie má z rostoucí asertivity a armády Číny pochopitelně strach. A řekla explicitně, že nemá zájem o to, aby necelých 2 000 kilometrů od jejích břehů stála čínská základna.

Ale to, že někteří odborníci v australských novinách uvedli, že jediné řešení je to vojenské… Netroufám si předvídat, jestli by se k něčemu takovému Austrálie odhodlala.

Státu o velikosti Šalomounových ostrovů by však v případě zaprodání se Číně mohlo přinejmenším hrozit, že se promění v loutkový stát…

To je naprosto možné. Oni na to stejně jednou doplatí. Čína nikde nic nedělá pro dobro jiných. Podobně jako zotročování zemí se ukázala nová Hedvábná stezka. Čína jim možná staví železnice nebo stadiony, ekonomikám to ale nepřinese vůbec nic, protože si vozí i vlastní zaměstnance. I uklízeči na ubikacích dělníků jsou Číňané, takže hospodářství to nepomůže. Akorát se strašným způsobem Číně zadluží.

Nemusíme ani chodit tak daleko, jako je Afrika. Stačí se podívat na takovou tu nechvalně proslulou dálnici, která měla vést z Černé Hory do Bělehradu. Dálnice není dokončená, končí několik kilometrů před Podgoricou, protože Černá Hora nemá na splácení Číňanům. Ve smlouvě ale je, že pokud nebude mít peníze na splácení dluhu, musí Číně na dekády pronajmout několik set tisíc hektarů půdy.

Číňané si tyhle země v podstatě ekonomicky zotročují. Jestli Šalomounovy ostrovy povolí, aby tam Čína nasadila své policisty a postavila základnu, jejich demokratické principy dlouho fungovat nebudou. Čína do světa nevyváží jen armádu, ale i politický systém a ideologii.

Dá se říct, že Čína opět využila nepozornosti světa, který se věnuje krizi v Evropě? Posledně si takto v Jihočínském moři vystavěla umělé ostrovy…

Čína v roce 2015 využila obrovské krize ISIS. Už předtím měla v Jihočínském moři lodě, ale během toho roku 2015, kdy se svět soustředil na ISIS, Čína vystavěla umělé ostrovy.

Během posledních týdnů Čína dokončila úplnou militarizaci tří umělých ostrovů, jsou na nich raketové základny, letiště pro bojová letadla. Peking ale dříve slíbil, že Jihočínské moře militarizováno nebude. Je to další slib, který Čína nedodržela.

Proč to nikdo neřeší?

Ono se podle mě přesně neví, jak to řešit. Kromě války nebo fyzického střetu na to asi nejsou páky.

Filipíny už v roce 2013 zažalovaly Čínu u mezinárodního soudu v Haagu, což je soud pod záštitou OSN. Požádaly, aby rozhodl o sporu o některé ostrovy a mělčiny v Jihočínském moři podle mezinárodní dohody OSN o námořních zákonech a právech. Soud v roce 2016 uznal, že území patří Filipínám.

Čína to naprosto ignoruje. A neexistují páky, jak ji přimět, aby dodržovala mezinárodní dohody a rozsudky mezinárodních soudů pod záštitou OSN.

Velice pozorně to sledují i Američané. Čína si nárokuje celé obrovské území Jihočínského moře a tvrdí, že každé proplouvající plavidlo nebo letadlo se musí hlásit čínským úřadům. Američané to demonstrativně ignorují tím, že vodami posílají velké vojenské lodě, a samozřejmě si Čína stěžuje, pak dělá na oplátku výlety do tchajwanských teritoriálních vod.

Američané si uvědomují, že zejména během vlády Donalda Trumpa tak trochu ztratili vojenský vliv v západním Pacifiku, a snaží se ho obnovit. Ale myslím, že bohužel tyhle mezinárodní rozsudky soudů platí jen tehdy, kdy je ta strana, která prohrála, bude respektovat. A to Čína nehodlá.

Je ještě nějaké další teritorium, kde by se Čína mohla nenápadně prosadit, když svět sleduje jen Ukrajinu?

Od začátku konfliktu panují hrozné obavy, že Čína vtrhne na Tchaj-wan. To jsou největší obavy, protože ani EU, ani USA, ani NATO nebudou mít apetit bojovat na dvou frontách najednou. A ten fokus bude vždy na Ukrajinu, jde o strategicky závažnější problém.

Četl jsem řadu studií, které tvrdí, že Čína pro napadení Tchaj-wanu zatím nemá dostatečnou vojenskou výbavu. Přestože má největší loďstvo na světě, není nejsilnější, tím disponují Spojené státy. Čína prý nemá dostatek potřebných výsadkových lodí, nemá dostatek vojenské techniky, aby obsazení Tchaj-wanu proběhlo rychle. I kdyby ho nenapadla, Čína se díky Ukrajině učí, jak svět na takový konflikt reaguje. Ale stejně tak se učí i Tchajwanci.

Když už jsme u vojenské techniky, dlouho se spekuluje o tom, že by Čína mohla Rusku posílat i zbraně. Jiní odborníci to zpochybňují s tím, že Putin je příliš toxický i na Si Ťin-pchinga. Jak to vidíte vy?

Upřímně řečeno si nemyslím, že by Čína Rusko vyzbrojovala. Pochybuju, že by Rusům dávala čínské zbraně, opravdu si to nedokážu představit. Nemůžou pomoct ani nijak strategicky. Sice jsem říkal, že má Čína největší funkční armádu na světě (podle počtu vojáků), největší loďstvo a třetí největší letectvo. Jak ale upozorňuje řada západních generálů, nemá vůbec žádné bojové zkušenosti.

Vůbec se neví, jak by se zachovali, jak by armáda byla schopná bojovat. Naposledy bojovali v roce 1979 ve Vietnamu, kde dostali hrozný výprask.

Čína má v současné době řadu hospodářských problémů a před dalšími ještě stojí, zavíráním velkých měst kvůli covidu se to ještě zhorší. Vojenská pomoc Rusku by mohla vést k hospodářským sankcím a to je to poslední, co si teď Čína může dovolit nebo co si přeje.

Celému tomu povídání o spojenectví Ruska a Číny já dlouhodobě nevěřím. Hlavně ze strany Ruska panuje vůči Číně nedůvěra. Čína posledních třicet čtyřicet let neokrádala jen EU a USA, kradla i Rusům, zejména raketové technologie. A i samotní Číňané řekli opakovaně, že Čína a Rusko jsou strategickými partnery, ale nejsou spojenci.

Čína se děsí toho, že se v Rusku změní režim a přijde tam další Gorbačov, který bude chtít demokratizovat. Stejně jako se bojí demokratizace Korejského poloostrova. Jestliže padne režim v KLDR, pravděpodobně dojde ke sjednocení s Jižní Korejí v demokratickou zemi se Soulem jako hlavním městem. A Čína raději bude mít na hranicích nevypočitatelné diktátory, kteří jsou ale aspoň trochu ideologicky spříznění, než aby měla vedle nového Gorbačova.

Současnému vztahu Číny a Ruska říkám velice nepohodlný sňatek z rozumu, který nebude mít dlouhého trvání.