Zalužnyj přiznal Rusku výhodu. Expert pochybuje, že ji Kyjev překoná

Byl to neobvyklý a zároveň otevřený způsob, jakým vrchní velitel ukrajinské armády vyložil svůj pohled na situaci na bojišti. Valerij Zalužnyj napsal autorský příspěvek pro týdeník Economist a doplnil ho ještě rozhovorem.

Konflikt s Ruskem podle něj dostává charakter poziční války, statických a vyčerpávajících bojů podobně jako během první světové války. Přiznal, že tato situace více nahrává Rusku, které je schopné snáze obnovit své síly a nakonec ohrozit ukrajinskou armádu i stát.

Podle Zalužného ale pro Ukrajinu existuje východisko - další posílení vojenských a technologických schopností armády, například letectva a odminování. To by znamenalo další intenzivní pomoc ze Západu.

Seznam Zprávy se zeptaly odborníka na bezpečnost Matúše Haláse z pražského Ústavu mezinárodních vztahů, co si o Zalužného názorech myslí. Podle něj ukrajinský velitel sice věrně popisuje nynější situaci, má však nerealistické představy. Expert předpokládá, že současná podoba války potrvá do příštího roku, kdy by si obě strany mohly uvědomit, že dlouhé intenzivní boje jsou příliš vysilující.

Jak si vysvětlit takový netypický příspěvek ukrajinského generála v západním médiu? Je to třeba chápat jako nějaký apel, budíček ze strany ukrajinského vedení vůči Západu?

Je to spíš popis reality. Bez přikrašlování, bez emočního zatěžování, bez nějakých snah o vykreslování situace pozitivněji nebo nadějněji, než je. Popisuje patovou situaci, kdy ani jedna strana nedokáže výrazným způsobem změnit poměry na bojišti.

Náčelník generálního štábu prostě má informace a ví, jak vypadá situace. Uplynulo deset měsíců z roku a posuny, které se za tu dobu udály na frontové linii, jsou zanedbatelné - vzhledem k velikosti Ukrajiny a délce frontové linie. Zalužného slova nicméně mohou sloužit i jako apel k tomu, aby se něco změnilo. On zmiňuje pět faktorů, které by k tomu měly přispět.

Jak je hodnotíte? Bude možné je naplnit?

Když to hodně zjednoduším, tak Ukrajina dokáže něco sama udělat jen s jedním z těchto faktorů, a to s budováním větších rezerv a efektivitou mobilizace a výcviku. Čtyři ostatní faktory do velké míry závisí na naší podpoře a na tom, co budeme Ukrajině schopní a ochotní dál poskytovat. Nejsem si tím úplně jistý, jestli jsou realistické, mám o tom celkem velké pochybnosti.

Máte na mysli, jestli Západ bude schopen a ochoten dostát požadavkům Kyjeva na dodávky požadovaných zbraní a technologií?

O Západ ani tak nejde. Jde spíše o to, zda změna těchto faktorů může změnit stav na bojišti. Zalužnyj otevřeně říká, že se nedá spoléhat na nějaké technologické změny. Zároveň zmiňuje některé prostředky, které zatím nebyly pořádně vyzkoušené na žádném bojišti. Jde především o prostředky pro odminování.

Hovoří také o potřebě nadvlády ve vzduchu, což je faktor, který je dost těžko představitelný. I za předpokladu, že Ukrajinci dostanou slíbené letouny F-16. Abyste získali vzdušnou nadvládu, potřebujete jí dosáhnout nad poměrně rozsáhlým územím, i nad velkou částí zázemí. Ukrajina nemůže získat nadvládu ve vzduchu nad svojí částí okupovaného území bez toho, aby létala přes ruský vzdušný prostor. Ukrajina by tedy musela ovládnout část vzdušného prostoru samotné Ruské federace. To je představa, která je už úplně mimo realitu.

Další položkou, kterou Zalužnyj zdůraznil, je elektronický boj…

Ten je extrémně důležitý, ale perspektiva, že by došlo k nějaké výrazné změně rovnováhy v prostředcích elektronického boje - ať už s tím, co dokáží Ukrajinci sami vyrobit, nebo s tím, co jim my dokážeme poskytnout, je opravdu mizivá.

Je to tedy tak, že se vojenské prostředky konfliktu vyčerpaly? Že už nemá smysl pokračovat dál jako dosud?

Je to patová situace. Jedna strana nejdříve bušila do druhé, druhá pak bušila do první a nikam jsme se nepohnuli. Utrácí se obrovské množství materiálu, lidských, finančních a logistických zdrojů, situace se ale nijak nemění.

Jeden z nejdůležitějších závěrů Zalužného byl, že takový vyčerpávající boj na stabilní válečné linii, podobný jako v první světové válce, je ve prospěch Ruska, protože to má mnohem větší populaci a ekonomické zdroje než Ukrajina. To znamená, že změna je na Ukrajině, protože Rusko dokáže v podmínkách vyčerpávajícího konfliktu vydržet déle.

A co tedy s tím? Jak by měl reagovat Západ? Nejsme v momentu, kdy už je opravdu potřeba vyjednat příměří?

Z mého pohledu je to čistě na Ukrajině a na Rusku. Ruská federace plánuje navýšit výdaje na obranu, respektive na válečné účely, vrchol těchto nákladů očekává v příštím roce, pak by měly mírně klesat.

Rusové tedy předpokládají, že dokážou zlomit Ukrajinu v příštím roce. Já si to nemyslím. Podle mě se budou pokoušet Ukrajince přetlačit, jako se to nyní pokoušejí v Avdijivce, ale nebudou úspěšní. Stejně jako nebyli úspěšní v Bachmutu. Ve výsledku to město srovnali se zemí.

Co z toho tedy plyne?

Předpokládám, že budeme svědky ještě vysoce intenzivních bojů, s největší pravděpodobností v první polovině příštího roku. Směrem ke konci příštího roku si pak obě strany zřejmě uvědomí, že tak vysoká intenzita bojů je prostě neudržitelná. Pokud se něco radikálně nezmění, tak to skončí jako v Donbasu.

Západ s tím příliš mnoho nezmůže. Samozřejmě můžeme Ukrajincům poskytovat nové zbraňové systémy, další munici i letectvo, ale já si na rozdíl od Zalužného myslím, že to neposune vyčerpávající válku k nějaké manévrovací. Je to situace, v jaké byl ve druhé polovině 20. století Izrael. Ten si nemohl dovolit dlouhé války, protože byl menší než okolní země. Musel válku rozhodnout vždy velmi rychle, což se mu také vždycky podařilo. Ukrajina už ale válčí skoro dva roky.