Generál čeká brzy válku Číny s USA. Předčasné strašení se nemusí vyplatit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Otevřený konflikt mezi Čínou a Spojenými státy by mohl nastat již za dva roky, uvedl před nedávnem k překvapení americké vlády, znepokojení západního světa a netečnosti Tchajwanců vysoce postavený americký generál Michael A. Minihan.

Jde o jednu z nejznepokojivějších předpovědí o potenciální válce o Tchaj-wan. Americký úředník z ministerstva obrany, který pro Washington Post promluvil pod příslibem anonymity, upozornil, že Minihanova slova jsou pouze jeho osobním hodnocením, nikoli názorem vlády.

Memorandum šéfa amerického velitelství pro leteckou mobilitu (AMC) generála Mikea Minihana bylo datováno 1. únorem, na sociální sítě však uniklo o několik dní dříve. Minihanův devítibodový plán nařizoval zintenzivnit výcvik a integraci společných sil, aby „odstrašily, a pokud to bude nutné, porazily Čínu“.

Uniklá zpráva amerického čtyřhvězdičkového generála, podle níž to byl jeho „instinkt“, kdo mu napovídá, že Čína a Spojené státy v roce 2025 vstoupí do války, se dostala do titulků médií.

Vyvolalo to ale i varování před nebezpečím „nedisciplinovaných“ předpovědí konfliktu v Tchajwanském průlivu.

Někteří odborníci a média, mezi nimi například britský server The Guardian, vznáší otázku, zda obdobné alarmující výroky nakonec nedělají medvědí službu. Vzpomeňme bajku o chlapci, který varoval před vlkem.

Predikce čínské vojenské invaze na Tchaj-wan se zpravidla pohybují v rozmezí let 2022 až 2049. Rozpětí v řádu desítek let je způsobeno debatou nad schopnostmi Číny. Podle tchajwanské strany dosáhne Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) plné invazivní schopnosti v letech 2023 až 2025. Pozdější termíny berou ohled na čínský zvyk vybírat roky se symbolickým významem pro Komunistickou stranu Číny.

Například v roce 2027 si Peking připomíná 100. výročí založení ČLOA. Dalšími dvěma hlavními kandidáty jsou rok 2035, kdy chce Si dosáhnout „v podstatě socialistické modernizace“, a rok 2049, sté výročí založení Čínské lidové republiky.

V posledních letech a měsících atmosféra kolem samosprávného ostrova však houstne, stejně jako přítomnost čínského letectva v oblasti a intenzivnější výhrůžky.

„Doufám, že se mýlím. Můj instinkt mi říká, že budeme bojovat v roce 2025,“ napsal generál Minihan. „Roku 2025 nasvědčují okolí Si Ťin-pchinga, rozum i příležitosti.“

Minihanovu předpověď mnozí analytici odepsali s tím, že se neopírá o nic víc než o vlastní instinkt a proměnné, jako jsou volby, které v roce 2024 čekají USA i Tchaj-wan.

„Nejběžnější interpretace Minihanových poznámek zní, že je směřoval k Američanům, aby vyvolal změnu,“ řekl pro The Guardian Blake Herzinger z think tanku American Enterprise Institute. „Nedává smysl, aby ze zveřejnění a odtajnění memoranda psaného takto pobuřujícím jazykem měla administrativa radost.“

Michael O'Hanlon, ředitel výzkumu zahraniční politiky ve výzkumné skupině Brookings Institution, v rozhovoru pro stanici Voice of America memorandum odsoudil jako „nerozumné a potenciálně nebezpečné kvůli možnému vzniku sebenaplňujícího se proroctví“.

Někteří analytici vojenské představitele obvinili, že předkládají krátké časové plány, aby mohli lobbovat za posílení armádního rozpočtu.

James Palmer, zástupce šéfredaktora časopisu Foreign Policy, uvedl, že takové předpovědi války v příštích několika letech „jsou z velké části vytvářeny vojensko-bezpečnostním establishmentem, který vidí Peking jako nevyhnutelného příštího protivníka a užitečný nástroj pro své vlastní rozpočtové ambice“.

Generál Michael A. Minihan s předpovědí brzké války nepřišel jen tak. Důvodů, proč část amerických představitelů řeší čínskou vojenskou hrozbu s extrémní naléhavostí, je hned několik.

Jsou tu Si Ťin-pchingovy nepokryté ambice pokračovat ve vedení země i v rámci bezprecedentního třetího období. Jeho dávná slova o „vyčkávání a skrývání síly“ najednou vystřídala drsná rétorika: „Peking si Tchaj-wan uzme klidně silou“.

Navíc podle Si Ťin-pchinga nelze „problém“ přehazovat z generace na generaci. Sjednocení Tchaj-wanu s Čínskou lidovou republikou tak může být úkol, který bude chtít čínský vůdce mermomocí splnit.

Čínská armáda pod Si Ťin-pchingovým vedením také mílovými kroky kráčí k cíli stát se do roku 2050 bojovou silou světové úrovně srovnatelnou se Spojenými státy. Její vojáci však nemají žádné skutečné bojové zkušenosti - poslední válka, kterou Čína vedla, byl krátký, ale krvavý konflikt s Vietnamem v roce 1979.

Podle oficiálních čísel vzrostl rozpočet na obranu ze 114,3 miliardy dolarů v roce 2014 na 230 miliard dolarů v roce 2022. Skutečná částka je pravděpodobně vyšší. I tak je jen zlomkem amerických výdajů, které byly pro fiskální rok 2023 stanoveny na 816,7 miliardy dolarů.

Ačkoli je „mírové sjednocení“ stále preferovanějším řešením neshod s Tchaj-pejí, Peking se nikdy nevzdá práva na použití síly, bude-li to nutné, uvedl Si na nedávném setkání nejvyšších stranických představitelů. Dodal, že tuto možnost nechává Peking otevřenou i proto, aby odradil „síly usilující o nezávislost Tchaj-wanu“ a „zahraniční vměšování“ - čímž má na mysli primárně Spojené státy.

Samosprávný Tchaj-wan se stal extrémně citlivou otázkou v bilaterálních vztazích, o čemž se právě přesvědčuje i Česká republika. A právě Česko také po sledu událostí z předvolební kampaně ví, nakolik je předčasné strašení válkou (či mírem, chcete-li), přinejmenším neetické.

Některá americká média, mezi nimi například Wall Street Journal, generálovo memorandum obhajovala s tím, že Spojené státy jednoduše nejsou na konflikt připraveny a lidé by se ho měli více obávat.

„Je to typické uvažování americké armády nebo všech vojenských organizací, že příprava na válku s potenciálními vyzyvateli nebo protivníky je nutností,“ vysvětlil pro The Guardian Huang Kwei-bo, profesor diplomacie na Národní univerzitě Chengchi v Tchaj-peji.

Sepsání - a únik - memoranda však vyvolalo otázky, nakolik se smýšlení vysokých představitelů americké armády rozchází s americkými politiky, kteří se snaží diplomatické vztahy vybalancovat.

Komunistická strana Číny mezitím k identifikační zóně protivzdušné obrany Tchaj-wanu vysílá stále další vojenská letadla. Podle Huanga však za rozdmýchání napětí Minihanova poznámka nestačí.

„Je to jen úsudek velmi vysokého generála, který má na starosti vzdušnou mobilitu,“ řekl. „Respektuji Minihanův odhad a předpověď ohledně roku 2025, ale také si myslím, že tyto úvahy nejsou v hlavním proudu úvah Bidenovy administrativy.“

Mnohem skromnější pozornost věnovala Minihanově výroku tchajwanská média. A když už, tak bez alarmismů. Například Brian Hioe, tchajwanský novinář a redaktor, si položil otázku, zda alarmující západní předpovědi nemohou nakonec fungovat jako ona slavná bajka a povedou k tomu, „že se na varování před invazí bude pohlížet méně vážně“.

Novináři z deníku Guardian o názor poprosili i obyvatele Tchaj-peje. Šedesátiletý manželský pár, který provozoval stánek na městském trhu, nad tím mávl rukou a označil to za „politiku“.

„Tyhle zvěsti o invazi tu byly vždycky, je to pořád stejné,“ řekla paní Je. Její manžel, pan Wang, ze zadní části stánku vykřikoval, že s tím souhlasí. Tchajwanské politické strany „vždycky říkají, že nás Čína napadne“, řekl. „Budu s nimi bojovat, nebojím se.“

Šestadvacetiletý pracovník v oblasti informačních technologií David Guo deníku sdělil, že už má dost „hloupých her“, a obvinil USA, že „hrají šachovou partii“ o moc v Asii. Joy Jian, 67letý zaměstnanec pojišťovny, to smetl ze stolu úplně. „Tyhle zprávy mě už nezajímají,“ řekl. „Co se má stát, stane se.“