Surovikin byl VIP členem vagnerovců, ukazují tajné dokumenty

Psal se 8. říjen 2022, když ministr obrany Ruské federace Sergej Šojgu jmenoval zvláštního velitele okupačních sil na Ukrajině. Po více než sedmi měsících války poprvé ukázal prstem na člověka, který dostal „ukrajinský směr“ do přímé zodpovědnosti. Tím člověkem byl pětapadesátiletý armádní generál Sergej Surovikin, jehož předcházela pověst krutého válečníka. Vysloužil si ji během svého vojenského angažmá v Čečensku i Sýrii. Od podřízených získal přezdívku „generál Armagedon“. Nebo také „velitel Surovyj“, čili přísný, tvrdý, surový.

V době jmenování zastával Surovikin pozice velitele Jižního vojenského okruhu a velitele vzdušných a kosmických sil; druhá z funkcí mu zůstala do dnešních dnů.

Ve středu 28. června ruský opoziční kanál The Moscow Times s odkazem na zdroje blízké ministerstvu obrany napsal, že Surovikin byl zatčen.

Kreml se k věci oficiálně odmítl vyjádřit. Mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov ve čtvrtek přesměrovával veškeré dotazy jinam. Jak píše Reuters, když se novináři ptali, zda může objasnit situaci kolem Surovikina, Peskov reagoval: „Ne, bohužel ne. Doporučuji, abyste se obrátili na ministerstvo obrany“. A to dál mlčí.

Vystoupila pouze Surovikinova dcera, která v rozhovoru s ruským kanálem Baza uvedla, že generál „nebyl zadržen a všechno je v pořádku“. Veliteli ruského letectva se nic nestalo, nikdo ho nezadržel a nyní všichni pokračují ve své práci, uvedla.

Agentura TASS pak cituje šéfa komise pro dohled nad lidskými právy Alexeje Melnikova, který tvrdí, že generál Surovikin není ve vazební věznici Lefortovo v Moskvě, ani v jiné.

Ověřit tyto informace prakticky nejde. Stejně jako zjistit, zda a pod jakým tlakem může být generálova rodina.

Respektovaný Institut pro studium války (ISW), který od spuštění ruské invaze den po dni analyzuje situaci na bojišti i v zákulisí, ve svém aktuálním hlášení píše, že spekulace kolem Surovikina naznačují plán Kremlu očistit ministerstvo obrany od osob považovaných za neloajální.

Čistky na obraně se čekají v souvislosti s víkendovým tažením vagnerovců – tedy žoldácké armády Jevgenije Prigožina, která výrazně promluvila do bojů na Ukrajině – na Moskvu.

O propojení Prigožina a Surovikina se toho oficiálně neví mnoho. Podle tajných dokumentů, které čerstvě získala americká CNN ve spolupráci s organizací Dossier Center, založenou a financovanou ruským disidentem Michailem Chodorkovským, je Surovikin VIP členem vagnerovců.

„Z dokumentů vyplývá, že Surovikin měl u Vagnerovy skupiny osobní registrační číslo,“ napsala CNN. „Surovikin je uveden spolu s dalšími nejméně 30 vysokými ruskými vojenskými a zpravodajskými činiteli, kteří jsou podle Dossier Center rovněž VIP členy žoldácké společnosti.“

Ukrajinská rozvědka už v době jmenování popisovala Surovikina jako Prigožinova spojence. Ten také říjnové pověření generála přivítal slovy, že „Surovikin je nejschopnější velitel v ruské armádě“.

Pojil je podobně pragmatický přístup k vojákům a naprosto bezcitný pohled na civilisty.

„Naše zdroje blízké Kremlu popisují Surovikina jako zastánce masivních raketových útoků na infrastrukturu, včetně civilní infrastruktury,“ psal exilový ruský server Meduza. „Surovikin nemá žádné city, poznamenal jeden z nich.“

Články o jmenování Surovikina v provládních médiích zas uváděly, že v armádě je znám pod přezdívkou Generál Armagedon, protože má schopnost „jednat zcela mimo šablony a tvrdě“.

Analytici ISW tehdy psali, že se Putin rozhodl dát oběma velitelům – tedy Prigožinovi a Surovikinovi – volnou ruku. Ať předvedou, co svými prostředky dokážou. Tedy s tisícovkami mobilizovaných vězňů a údery na ukrajinské energetické sítě, které měly zdecimovat ukrajinské obyvatelstvo během tuhé zimy.

Dnes víme, že houževnatí Ukrajinci zimu přestáli a momentálně vedou sice nikoli oslnivou, ale přeci jen ofenzivu; metr za metrem se snaží vytlačovat ruské jednotky z dobytých pozic.

Surovikin oproti tomu přišel z kraje ledna o velení. 11. ledna jmenoval Šojgu velitelem ruských sil na Ukrajině náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, ze Surovikina učinil „pouze“ Gerasimovova zástupce.

Prigožin od té chvíle nikdy neminul příležitost, aby mohl armádní špičky kritizovat. Opakovaně žádal, aby „neschopného“ Gerasimova zase vystřídal Surovikin. Když do ruských rukou v květnu padl Bachmut, zabral si pro sebe Prigožin veškeré zásluhy. A tvrdil, že se vagnerovcům nedostalo prakticky žádné pomoci od ruské armády – s výjimkou té, kterou poskytl Surovikin.

Po Prigožinově víkendové vzpouře list The New York Times napsal, že Surovikin o akci minimálně věděl.

List zveřejnil 28. června s odkazem na zdroje z amerických zpravodajských služeb, že generál měl o povstání pokročilé znalosti, ovšem neví se, zda Prigožinovo úsilí i přímo podporoval. „Není jasné, co přimělo Surovikina vyzvat Prigožina k ukončení povstání jen několik hodin po jeho zahájení, i když je možné, že tak učinil spíše pod nátlakem než kvůli podpoře ruského vojenského vedení,“ citoval zdroje NYT.

Pokud ruské úřady proti Surovikinovi skutečně vytáhnou, podle ISW využijí generála a jeho pobočníky k tomu, aby veřejně ospravedlnily, proč ruská armáda a vnitřní bezpečnostní aparát tak fatálně selhaly v reakci na povstání. A ospravedlní jím přestavbu ruského vojenského vedení.

V tom patří Surovikin už léta k elitě. Advokát a kritik Putinova režimu Mark Fejgin o něm kdysi napsal, že je oblíbencem Putina, protože „na rozdíl od ostatních není klinický alkoholik“.

Surovikin se účastnil druhé rusko-čečenské války i konfliktu v Tádžikistánu. Hned dvakrát působil jako velitel uskupení ruských vojsk v Sýrii, kde „proslul“ nelítostným bombardováním odpůrců vlády diktátora Bašára Asada.

Nebylo to zdaleka poprvé, kdy se k jeho jménu přidávala slova jako „krutost“. Už v srpnu 1991 velel Surovikin motorizované jednotce, která během neúspěšného pokusu o převrat v SSSR rozdrtila v Moskvě tři muže. „Za to skončil za mřížemi, stejně jako za údajný obchod se zbraněmi,“ připomněl u příležitosti říjnového jmenování list The Guardian.

„Je velmi symbolické, že Sergej Surovikin, jediný důstojník, který nařídil v srpnu 1991 střílet do revolucionářů a skutečně tři lidi zabil, je teď v čele posledního pokusu o obnovu Sovětského svazu,“ uvedl pro britský deník politolog Grigorij Judin.