Článek
Valérie Pécressová, která stojí v čele regionu Île-de-France, jenž obklopuje Paříž, nedávno vyhrála nominace republikánů a vyrazila do souboje o Elysejský palác. Průzkum volebních preferencí, který proběhl krátce potom, odhalil, že šance Pécressové jsou opravdu vysoké. Pokud by v druhém kole dubnových prezidentských voleb stála proti Emmanuelu Macronovi, porazila by ho, vyplývá z průzkumu.
Pécressová má ideologicky blízko k současnému prezidentovi, v mnohých názorech se s ním protíná. Právě v tom tkví podle francouzských médií její výhoda a velká šance Macrona porazit. Může oslovit ty, kterým přijde Macron arogantní, psal například server La Dépêche.
Svými výroky o migraci se ale obrazu kandidátky spojované s umírněným konzervatismem poněkud vymyká. Pécressová v debatách v rámci boje o republikánskou nominaci přejala slovní zásobu, jež se nápadně podobná té, kterou volí lídryně krajní pravice Marine Le Penová.
Valérie Pécressová uvedla, že jako prezidentka by „vymýtila nefrancouzské zóny“ či jinak řečeno čtvrti s vysokou kriminalitou, kde se „křehkým starším dámám říká, aby zůstaly doma“, protože před jejich domem se prodávají drogy.
Řešením by podle Pécressové bylo jakési „republikánské znovudobytí“ těchto oblastí, na kterém by se měla podílet armáda. Pachatelé v těchto oblastech by přitom měli být trestáni o poznání přísněji než kdekoliv jinde. „Musíme je vymýtit,“ řekla Pécressová během televizní debaty. „To je to, co bych dělala jako prezidentka republiky.“
Podle odborníků jsou přísnější tresty v oblastech s vysokou kriminalitou za stejné přestupky jako jinde nepřijatelné. Porušují základní francouzský pilíř rovnosti před zákonem, tvrdí.
Pécressová se stala jedním z favoritů francouzských voleb v neklidné době pro francouzskou politiku. Až do tohoto léta většina odborníků předpokládala, že nadcházející prezidentské volby budou kopírovat ty z roku 2017. Že proti sobě ve druhém kole opět stane Emmanuel Macron a Marine Le Penová. Kartami ale zamíchal krajně pravicový novinář a spisovatel Éric Zemmour.
Zemmourova kandidatura výrazně oslabila šance Marine Le Penové a umetala tak Pécressové cestu do druhého kola voleb. Podle The New York Times ale Pécressová rozhodně nemá vyhráno. Pokud chce uspět, musí oslovit nejen pravicové až krajně pravicové voliče, ale také ty umírněnější a tradiční konzervativní, které témata migrace a národní identity tolik nezajímají.
Stejně jako prezident Macron i Pécressová má za sebou studium na špičkových francouzských školách a v mezinárodním prostředí dokáže bez problému hovořit anglicky. Oba dva kandidáti zastávají podobný postoj směrem k Evropské unii, jsou proevropští. Co se ovšem týká sociálních otázek, Pécressová je o poznání konzervativnější než současný prezident.
Pécressová také zaujímá, stejně jako další pravicoví a krajně pravicoví politici, tvrdší postoj k přistěhovalectví než Macron. Podle republikánské jedničky je příval migrantů do Francie „nekontrolovatelný“. Počet přistěhovalců ve Francii v posledním desetiletí přitom vzrostl méně než ve zbytku Evropy nebo v jiných bohatých zemích světa. Pécressová prosazuje zavedení kvót pro přistěhovalce podle zemí původu a kategorií či omezení sociálních dávek pro přistěhovalce.
Stejně jako zbytek francouzské společnosti i Pécressové strana se v posledních letech posunula více doprava, vysvětluje odborník na republikánskou stranu Emilien Houard-Vial, který vyučuje na pařížské Sciences Po. „Čelí silnějšímu tlaku pravice,“ uvedl Houard-Vial s tím, že od Pécressové se očekávají sliby v otázkách imigrace, kriminality, národní identity a takzvané „kultury rušení“.
Republikáni se tradičně jasně vymezovali vůči krajní pravici, jejíž vůdkyní je Marine Le Penová. V posledních letech ale tyto dělící linie postupně mizí, píše The New York Times s odkazem na Erica Ciottiho, který s Pécressovou soupeřil o republikánskou nominaci do prezidentských voleb. Ten řekl, že pokud by proti sobě v druhém kole stál Macron a Zemmour, svůj hlas byl dal raději krajně pravicovému politikovi.
Podle Alexandry Dublancheové, která je místopředsedkyní pařížského regionu a s Pécressovou dlouhodobě spolupracuje, republikánská kandidátka ctí jasnou hranici mezi svou stranou a krajní pravicí. Pécressová stranu v roce 2019 opustila a vrátila se až teď v říjnu. Nelíbilo se jí totiž, jakým směrem se republikánská strana pod vedením tehdejších lídrů ubírá.
„Ona sama ze strany odešla, protože nesouhlasila s posunem doprava,“ uvedl Gaël Perdriau, dlouholetý republikán, který byl několik dní po vítězství Pécressové nucen odstoupit z funkce místopředsedy, protože kritizoval příklon strany více doprava. „Nechápu tedy, proč by se vracela do strany a prosazovala stejné myšlenky, které v minulosti kritizovala,“ dodal Perdriau.
Perdriau pak kritizoval Pécressovou za to, že během debat přistupovala na rétoriku krajní pravice. „Můžeme být představiteli autority, práva a spravedlnosti, aniž bychom se snižovali ke slovům, která koketují s rasismem a nenávistí vůči druhým,“ shrnuje Perdriau.
